Domů

Chtěly jsme podat pomocnou ruku – v dobrém i zlém

Již to bude skoro pět let, co jsme se s kolegyněmi z práce bavily o možnosti adopce na dálku. Kolegyně Michaela o adopci na dálku přemýšlela už snad od střední školy a jednou se s tou myšlenkou svěřila kolegyňce Ivoně. Té se nápad líbil. A tak se s nápadem svěřily i mně. Měla se k nám přidat ještě jedna kolegyně, ale té se nelíbily podmínky finanční podpory, takže nakonec se k nám přidala Michaelina sestra Romana a najednou jsme na to byly čtyři. Je to už tak dávno, že nevím, kdo našel tento projekt, ale netrvalo dlouho a už jsme si na stránkách vybíraly dítě, které to podle nás potřebovalo nejvíce. Losováním jsme vybrali „naši“ Margharet. Studuje na střední škole Kiambogo secondary school a výsledky nemá dobré.  Alespoň soudě naším systém, tedy dle známek.

Když se však podíváme na pozici, kterou se svými výsledky ve škole má, zjistíme, že je většinou v první třetině z 33 studentů. Dokonce byla jednou se svými výsledky sedmá z těch 33 studentů! Víme, že velkou měrou je to protože má hodně sourozenců, musí tedy doma pomáhat, a na učení jí nezbývá mnoho času. Doma tedy nemá ty nejvhodnější podmínky, které by podporovaly jejího studijního ducha. Věříme ale, že se snaží, hlavně kvůli sobě. Někdo by třeba s adopcí přestal, kvůli pocitu, že se „jeho“ dítěti nedostatečně daří. My ne :) Samy nevíme, jak by nám to šlo v prostředí, které není přející ke každodennímu studiu, bez elektriky a dalších vymožeností moderního světa jako je přívod vody až do domu ad. Chtěly jsme podat pomocnou ruku a jak se říká – v dobrém i zlém.

Andrea Kocourková