Domů

Cesta za adoptivní dcerou Dianou do Keni

Když mě Lenka Čapková, po mé cestě do Keni, požádala o napsání článku do bulletinu Centra Narovinu, nevěděl jsem, jak článek pojmout. Říkal jsem si, že nikoho nebude zajímat, která místa jsem navštívil a jaké mám z cesty dojmy. V Keni jsem si pro sebe psal cestovní deník a tak mě pak napadlo napsat o dětech a školách, které jsem viděl.

Svoji cestu jsem pojal čistě jako soukromou cestu za mou podporovanou adoptivní dcerou. Netušil jsem, že při návštěvách dalších škol v Nairobi a Rusinga Island budu tak trochu fungovat jako oficiální vyslanec neziskové organizace Centrum Narovinu, pro kterou pracuji jako dobrovolný koordinátor.

Začnu návštěvou moji adoptivní dcery Diany Nyambury Wakhome, která je ve 4. ročníku střední dívčí katolické školy. Škola, i když je deklarována se sídlem v Nairobi, byla vzdálena tři a půl hodiny cesty autem od Nairobi. Návštěva byla neohlášena, ale měl jsem štěstí, že v momentě mého příjezdu měly studentky přestávku. Setkání s mou svěřenkyní trvalo pouhých 10 – 15 minut. Když se jí řidič, který mě vezl (mimochodem byl to bývalý student z projektu Adopce afrických dětí), zeptal, zda má radost z mé návštěvy, prohlásila, že radostí by skákala. Já bych to udělal také, i když vzhledem k mému věku si nejsem jistý, zda by se mi to podařilo. O týden později jsem měl možnost navštívit celou rodinu a mám z toho velice silný emocionální dojem. I při své chudobě mi připravili dobrý oběd a všichni, včetně mě, měli obrovskou radost. Bylo to vidět na očích a na celkovém chování vůči mně. Musím podotknout, že já jsem byl také velmi dojat.

Měl jsem možnost navštívit také školu Ngando Praparatory School u Nairobi, kde mě ředitelka paní Sophia Barongo předvedla před všemi třídami. Zde začalo moje fungování něco jako polooficiálního představitele organizace Centrum Narovinu. Když mě v každé třídě představila, musel jsem dětem také něco říct já. Atmosféra byla vynikající a neopakovatelná.

Něco podobného se přihodilo také během návštěvy školy na Rusinga Island. Nečekal jsem, že se celá škola seřadí, jeden z učitelů mě bude představovat, budu pronášet oficiální řeč a rozdávat dětem sladkosti, které jsem jim přivezl. Po dobu mého 3 denního pobytu jsme si odpoledne s dětmi hráli. Na jejich výrazu v obličeji bylo vidět, že jsou velmi šťastné. Já jsem byl šťastný také. Úplně mě „dostal“ poslední večer, kdy děti na moji „počest“ zpívaly a tancovaly a nakonec se přidali všichni dospěli včetně mě. Musím se přiznat, že jsem byl hodně dojatý.

Závěrem bych chtěl říct, že děti i přes všechny nelehké podmínky, které mají, jsou velmi šťastné, že jim adoptivní rodiče umožňují chodit do školy. Mají velice rádi svoji školu, učitelé a v neposlední řadě své sponzory. Tato cesta mi umožnila poznat hodně přátel z černého kontinentu, speciálně z Keni, se kterými budu i v budoucnosti v kontaktu a které doufám uvidím osobně alespoň ještě jednou v Keni nebo v Praze.

Ještě bych chtěl poděkovat paní ředitelce Daně Feminové, která mi cestu předjednala a umožnila mi kontakty s kanceláří partnerské organizace Centrum Narovinu v Keni.

» Fotogalerii z cesty si můžete prohlédnout zde.

Ljuben Nunev