Domů

Moje cesta k adopci

V roce 2016 jsem se rozhodl přispívat na vzdělání dětem z nejchudších částí světa. Po průzkumu možností na internetu jsem za tímto účelem navštívil Centrum Narovinu, které kromě zprostředkování plateb školného vyvíjí další potřebné aktivity jako je pomoc sirotkům a dětem, které nemají doma vhodné podmínky ke studiu, zajišťuje zdravotní pojištění dětí, atd. Po několika týdnech těžkého rozhodování jsem si vybral mladého muže, který se již chystal do druhého ročníku University of Kabianga. Jmenuje se Collins Omondi Otiende. Na první rok si dokázal sehnat peníze ve vlastní vesnici a pomáhá i v komunitním centru Ostrov Naděje. K „adopci“ jsem se nerozhodl ze soucitu nebo proto, abych mohl své známé ohromovat fotografiemi „syna“. Částečně snad proto, že vlastní děti nemám a cítím potřebu přispět k obnově lidské společnosti. Ale hlavním důvodem je něco zcela jiného, co mne k adopci přivedlo oklikou.

Před několika lety jsem zcela náhodou viděl v televizi dokument o férovém obchodu (Fair trade). Tento obchodní systém se snaží napravit křivdy, které západní společnost páchá na nejchudším obyvatelstvu planety. Tam je běžné, že drobní zemědělci a výrobci v tzv. zemích třetího světa odevzdávají svoji produkci výkupcům, kteří jim v podstatě diktují cenu a tak za celoroční dřinu dostanou i méně, než $500, tj. asi 12 tisíc Kč. Z toho musí nejen uživit rodinu, ale pokrýt veškeré náklady na pracovní výstroj a vybavení. Pokud pracují v továrnách, firma dodá jen špatně postavenou budovu, stroje a materiál. Již v několika případech se taková továrna zřítila na hlavy stovek dělníků včetně dětí, které jsou extrémní chudobou nuceny k práci. Jindy podobná „provozovna“ vyhoří nebo zamoří okolí jedy, které ve vyspělé společnosti ani není dovoleno používat nebo jen za výjimečných, přísných a tudíž drahých opatření. Veřejné sdělovací prostředky nás o takových událostech informují několika větami, ale k odhalení zdroje tohoto zla je nutná investigativní novinařina s nasazením života. Vlastníci těchto ostudných podniků totiž o publicitu nestojí. Jejich akcionáři by jim dali sbohem. A tak se maskují velmi složitými sítěmi přepravy materiálu a částí výrobků, aby znesnadnili odhalení, pro jakou značku se kde pracuje. Cesty přepravy se navíc v čase mění.

Ve férovém obchodě jsem brzy začal nakupovat, ale ten nenabízí zdaleka vše, co potřebuji. Další druhy potravin nakupuji od místních farmářů, kteří si férový obchod zavedli vlastními silami. Oděvy, obuv, elektroniku a spoustu jiných druhů zboží musím kupovat jinde. Jenže jak poznat, které značky nejsou spojeny s otrockými pracovními podmínkami a škodami na životním prostředí? O špatnostech mnohých už vím a snažím se jejich zboží nenakupovat. Hříšných je však příliš mnoho a stejně tak i jejich zákazníků, kteří netuší nebo je ani nezajímá, od koho nakupují. Ti, kteří by rádi podnikali poctivě, nemají šanci konkurovat cenám, založeným na bezohledném vykořisťování. Mnozí se přizpůsobí. A tak jsem se dopracoval k zásadní otázce: Jak porazit zlo, které je tak rozbujelé a všude kolem? Zlí a chamtiví lidé mezi námi přece vždy byli a budou. A jsou tak mocní, že dokážou podplácet nebo zlikvidovat politiky, soudce, policisty, novináře... Na první pohled se s tím nedá nic dělat. Je to jako jít na mohutný strom s klacíkem. Ale i ten lze porazit bez pily a sekyry, zamezíme-li mu v čerpání vody a živin.

Velmi levnou a snadno manipulovatelnou pracovní sílu změníme vzděláním v dražší sílu, schopnou komunikovat nejen verbálně se svým nejbližším okolím, ale všemi prostředky a globálně. Vzdělaní lidé navíc mají méně potomků a nezásobují tak nekonečné řady náhradníků. Vědí proč a za co mají bojovat. Znají přírodní bohatství své země a postaví se proti jejímu vykrádání cizinci, k němuž dochází s pomocí místního obyvatelstva, které za tu dřinu ani nedostane zaplaceno. Vzdělání způsobí, že bezohledným magnátům začnou vysychat zdroje. S nižšími zisky se sníží i jejich moc. Korumpovaní nemají ve zvyku namáhat se a riskovat zadarmo. Kdo nepodplácí, musí dodržovat zákony, odvádět daně a je pod častou kontrolou z různých stran. A to bude konec boháče, který světu namlouvá, že si svou pilnou prací vysloužil za svůj krátký život miliardy dolarů a má starost jen o zabezpečení své rodiny.

Podpora vzdělání, stejně jako férového obchodu, řeší příčinu problémů. Proto oboje nepokládám za charitu, ale za oboustranně prospěšnou věc. Fair trade narozdíl od dotací zemědělcům nepotlačuje zdravou konkurenci a netrpí lajdáctví a finty, jako je voda v uzeninách, škrob v jogurtu nebo nálepky BIO na běžném výrobku. Vzdělání nejchudšího obyvatelstva planety v dostatečné míře má šanci způsobit globální revoluci ve spravedlnosti a zastavit populační růst dříve, než jej zastaví násilím globální nedostatek pitné vody a potravin. A má jednu úžasnou vlastnost: Je nakažlivé.

Přeji všem, kteří k této budoucnosti přispívají, ať penězi nebo dobrovolnou prací, aby jejich snaha přinesla to nejzdravější a nejsladší ovoce.

Jiří Danihel