Domů

Phaustinini rodiče pojmenovali svou další dceru Vivian Lenka

Dobrý den,

Potěšilo mě, že jsem byla také požádána o sdílení zkušeností s adopcí na dálku. Zkusím popsat náš příběh, jedné ženy z Moravy a dívky Phaustine z Keni, která za dobu trvání adopce vyrostla z malé holčičky ve velkou slečnu, studentku univerzity.

Letos to už bude 14 let, co jsem se zapojila do programu adopce na dálku. V té době jsem ještě neměla vlastní rodinu a tak jsem se rozhodla nějaké dítko adoptovat. A holčičku jsem si vybrala ze dvou důvodů. Ten hlavní je, že dívky a ženy to mají v těchto končinách složitější a vzdělání jim může život ulehčit, získat lepší budoucnost. Druhým důvodem bylo, že můj bratr měl v té době 2 syny a moje maminka toužila po vnučce. Tak jsem jí pořídila jednu v Africe. (Vlastní vnučky se ale nedočkala, já mám teď taky 2 syny). Centrum Narovinu jsem si vybrala spíš náhodou, při pátrání po možnostech adopce jsem na něj narazila na internetu. V té době nebylo ještě tolik možností. Navíc jsem spíš tíhla k Africe, jezdila jsem pracovně do JAR. Takže jsem v listopadu 2003 adoptovala Phaustine. V té době jí bylo 5 let, stejně jako mladšímu synovci. Společně jsme prožili její školní léta na základní a střední škole a teď je studentkou vysoké školy. Bavil ji fotbal a jiné míčové hry, ve škole hrála divadlo, s podporou Centra Narovinu jsem jí přispěla na kolo. Jejím snem bylo stát se právničkou nebo zdravotní sestrou. Nakonec si vybrala studium zemědělství na univerzitě v Nairobi, kde loni začala studovat. Všichni u nás doma jí držíme palce, aby se její sny splnily.

Dopisy si vyměňujeme cca 3x ročně, Phaustine píše o životě u nich doma, co dělají ve škole. O tom, že ráda jezdí k babičce na venkov. Pokaždé zmiňuje důležité události z její země a také počasí a jeho vliv na úrodu v Keni. Já jí píšu o naší rodině a snažím se v každém dopise popsat nějaké naše zvyky nebo místa v Čechách a na Moravě. A moji synové kreslí Phaustine obrázky a brzy snad začnou psát i dopisy (až se to naučí).

Do rozpaků mě vždy přivádí Phaustininy díky za moji podporu a jak je mi vděčná. Dojalo mě, když Phaustinini rodiče pojmenovali svou další dceru Vivian Lenka. Vztah s Phaustine můj život obohacuje a jsem ráda, že můžu někomu takto pomoci k lepšímu životu. Do Keni jsem se zatím nerozjela, ale není všem dnům konec. S manželem i dětmi cestujeme rádi, snad to jednou vyjde.

Tímto bych chtěla poděkovat všem v Centru Narovinu a koordinátorům v Africe, za ten obrovský kus práce, který za 15 let existence centra odvedli, aby pomohli k lepší budoucnosti dětem v Africe a tím k lepší budoucnosti Afriky.

S pozdravem,
Lenka Rodová