Domů

Příběh Marie a Davida

V roce 2010 jsem odjela na ostrov Rusinga na půl roku na kliniku pracovat jako dobrovolná lékařka – tehdy jsem se seznámila s Centrem Narovinu a všemi jejich projekty. Během té doby mi Rusinga, klinika a všechny děti z Ostrova Naděje tak přirostly k srdci, že se na Rusingu pravidelně vracím a s kolegyní neustále i na dálku se zdravotníky z kliniky spolupracujeme. Než jsem ale z prvního pobytu na Rusinga odjela, adoptovala jsem si přes Centrum Narovinu jedno dítě. Štěstí mi přálo, zrovna tou dobou hledal sponzora David – chlapec ze sirotčince, takže jsem vlastně „na dálku adoptovala“ chlapce, se kterým jsem několik měsíců žila na jednom místě :-)

David se dostal do sirotčince poté, co mu zemřeli oba rodiče a jeho prarodiče nebyli schopni zajistit vždy dostatek jídla. Nedlouho po přijetí do Ostrova Naděje ztratil David také mladšího bratra, což nesl velmi těžce. O to více si ale uvědomoval, že na něm stojí budoucnost rodiny a že jediná cesta k dobré budoucnosti je dobré vzdělání. Byl velmi snaživý, společenský, bystrý a pomáhal všem svým mladším spolužákům.

Od té doby už uplynulo přes šest let, Davidovi bude letos 20 let, je v posledním ročníku střední školy a musím říct, že z něj roste bystrý mladý muž, který nám i svým prarodičům dělá velkou radost!

Marie Langová