Domů

Z tehdy pětileté Klarunky je nyní překrásná dvacetiletá sebevědomá žena. Má svého přítele, dělá školu, která ji baví a prožívá důstojné mládí.

Když se ohlédnu zpět k okamžiku, kdy jsme si s přítelem prohlíželi databázi děti volných k „adopci“, přijde mi, jako by to bylo včera. Z fotky se na nás culila kudrnatá roztomilá holčička a nám bylo hned jasné, že právě tohle pětileté škvrně je to, které potřebuje zrovna naši pomoc.

Věci nabraly rychlý spád a ještě ten samý týden jsme podepisovali smlouvu s kanceláří Narovinu a zjišťovali, jak že vlastně celý program Adopce na dálku funguje. Měli jsme štěstí, protože velmi brzy měli do Čech přiletět keňští koordinátoři adopcí na letní kemp spolupořádaný Centrem Narovinu a my tak dostali možnost seznámit se osobně s těmi nejpovolanějšími. Atmosféra byla nabitá energií a smysluplností a pro nás se začal otevírat úplně nový svět, o kterém jsme do té doby četli jen v knížkách.

Díky pravidelné korespondenci jsme se s Klarunkou, jak jsme děvčátko Claru Mmbaga Adagi záhy přejmenovali, začali pomalu poznávat. Sdíleli jsme podrobnosti o svých rodinách, zájmech, práci, volném čase, zkrátka o všem, co nás napadlo. Posílali jsme Klarunce, jejím dvěma sestřičkám a bráškovi drobné dárky a fotky a díky přiloženým vysvědčením sledovali její školní pokroky. Ani nás nenapadlo, že bychom se mohli někdy osobně setkat.

V roce 2006 jsme ale bez příliš dlouhého předchozího plánování Keňu navštívili a s ní i Klarunku a její rodinu, bydlící v Nairobi. Na festivalu spojeném mimo jiné s Adopcí na dálku nás představil tehdejší koordinátor Griffin a se zubícím se Klarunčiným tatínkem Patrikem jsme si bez váhání padli do náruče. Nejprve jsme byli poněkud zmateni, jak se Klarunka ve skutečnosti liší od zasílaných fotek, ale pak se ukázalo, že dcerka, kterou měl Patrik s sebou, je Klarunčina sestra Anette.

Když se objevila Klarunka, měli jsme obrovskou radost. Objali jsme se, jako bychom se znali odjakživa a bez rozpaků povýšili náš doposud korespondenční vztah na další úroveň. Druhý den jsme byli pozváni k rodině Adagi na návštěvu a ve skromném pronajatém dvojpokojovém bytečku na okraji Nairobi byli mile pohoštěni. Rodinka zase naopak potěšily dárečky z Čech a české specialitky, které se nám podařilo převézt. Celá rodinka byla skutečně vděčná za pomoc, díky které mohla Klarunka chodit pravidelně do školy a my měli radost, že naše podpora skutečně dává smysl.

Od té doby se hodně změnilo. Z mého přítele se stal muž a dětem, které přišly na svět až dlouho po Klarunce, je nyní osm a devět let. Klarunka má za sebou úspěšně absolvovanou základní školu, dva roky učňáku, řidičský kurz a v současné době studuje na jakési keňské hotelovce, což ji moc baví. Po jejím dokončení plánuje ještě mistrovské zkoušky, aby ona sama mohla zůstat v oboru a učit.

Osobně jsme se setkali už jen jednou, asi tři roky po našem prvním osobním seznámení. Opět to bylo srdečné emotivní posezení, tentokrát spojené s veselými nákupy a společnou večeří v restauraci.

Z tehdy pětileté Klarunky je nyní překrásná dvacetiletá sebevědomá žena. Má svého přítele, dělá školu, která ji baví a prožívá důstojné mládí. Vyměňujeme si e-maily i facebookové novinky. Naše finanční podpora se brzy zřejmě naplní, ale náš vztah s Klaru a její rodinou bude určitě pokračovat. Klarunka věří, že se jednou vypraví za námi do Evropy. Kdo ví? Díky zkušenosti, kterou jsme za dobu adopce Klaru a aktivit s ní souvisejících získali věřím, že nic není nemožné.

Díky Centru Narovinu, že umožňuje lidem pomáhat těm, kteří to skutečně potřebují!

Daniela Cachová