Domů

17. příběh: Děkujeme za podporu herečce Báře Munzarové, která v Keni podporuje středoškoláka Edwarda

„Milé Centrum Narovinu, obdivuhodná Dano a Simono, obětaví dobrovolníci, Vy všichni, kdo se podílíte… přeji Vám všem, aby Vás Vaše nekonečné nasazení a potřeba ‚páchat dobro‘ a pomáhat neopuštěly. Nechť i nadále díky Vašim nápadům a neutuchajícímu úsilí mají šanci na lepší život se vzděláním další keňské děti. Svojí energií pomáháte otočit k lepšímu a nasměrovat i celospolečenské povědomí o tom, co vše může jednotlivci přinést, když nemyslí jenom na sebe a zapojí se. Ať Vás síly neopouštějí a provází Vás radost všech dětí, které díky Vám dostaly šanci na lepší život. Všem adoptivním rodičům patří poděkování a přání všeho dobrého. Jsem šťastná, že jsem a mohu i nadále být součástí tak smysluplného, úspěšného projektu. Happy birthday!“ #BaraMunzarova

Děkujeme za krásné přání k 18. narozeninám a těšíme se, že se opět brzy s Bárou potkáme na představeních v Divadelní spolek Frída a Komorní divadlo Kalich.

„Myšlenku na adopci na dálku jsem v sobě nosila už nějaký ten pátek. Před zhruba 18 lety jsem měla na 3 roky adoptovaného jedenáctiletého chlapce z Indie. V průběhu školního roku ale jeho tatínek utrpěl smrtelné zranění při těžké práci v lese a malý Ramy musel školu opustit, aby mohl začít pracovat a živit zbytek rodiny. Bylo mi z toho tenkrát hodně smutno a úzko. Před pěti lety jsem se do adopce na dálku pustila znovu. Náhodně jsem na internetu klikla na projekt Centra Narovinu a při výběru dětí mě zaujal příběh Edward Osochi Uiru, který tak trošku vyčníval věkem i výškou. Jeho původní adoptivní rodič ho v jeho 15 letech už nemohl nadále podporovat a hrozilo, že Edward tedy nebude moci pokračovat ve školní docházce. Edwardovi rodinné poměry byly a jsou také velmi těžké. Žije pouze s maminkou, která má fyzické postižení. Jako bych vnitřně navázala na svoji předchozí adopci. Edward nyní úspěšně studuje na gymnáziu v Ostrově Naděje na Rusinga Island a od malička stále touží stát se pilotem. Jeho upřímná vděčnost, kterou projevuje v každém dopise, který mi posílá je nekonečná. Často spolu v korespondenci i lehce filozofujeme nad životem a já se raduji, jak z 15letého, tak trošku ztraceného chlapce, roste zdravý, inteligentní mladý muž, který si jde krůček po krůčku za svými sny. Zároveň mě naplňuje ničím nezkalená, obrovská vnitřní radost z toho, že mohu být nápomocná a Edwardovi tak dopřát šanci na vzdělání a tedy na svobodný život.“

Připojíte se také? www.AdopceAfrika.cz