Domů

Archiv aktualit

Z účtu Klubu přátel adopce, kam lidé mohou přispívat pravidelnou i nepravidelnou částkou pod v. s. 800, a kam jdou i přeplatky, které nám věnovali „adoptivní rodiče“ z ukončených adopcí, jsme v III. trimestru 2019 (k 30. 9. 2019) podpořili celkem 57 dětí (celkem se jedná o částku 225 200,- Kč).

Tyto děti přišly o podporu svého dosavadního „adoptivního rodiče“ a díky Klubu přátel adopce nemusely přerušit školní docházku.

Děkujeme Vám

40476 Shaban Mgodo Baraza
40563 Felix Obongo
40708 Peris Wanjiku
40718 Everlyne Wairimu
40776 Francis Owino Jeje
40821 Abel Njoroge
40892 Collins Onyango
40893 Cynthia Akinyi Otieno
40913 Michelle Mwanzia
41127 Steven Macharia Kihonge
41231 Chrisantus Malala Juma
41242 Altem Nanusendo
41302 Emmanuel (Hamisi) Wekesa (Furukha)
41323 Lavenda Awuor Ondito
41417 Paul Maina
41422 Emmanuel Sikuku
41493 Stevin Andiego
41669 Naomi Muthoni
41718 Yvone Obisa Amugune
41738 Rose Mwanga Kadenge
41752 Purity Kageha
41786 Treazah Muhonja
50419 Bridgit Wanjiru
50810 Annet Adagi Jalenga
50956 Brian Otieno
51404 Sophia Anyango Odira
51443 Debra Achipi Obote
51449 Anastasiah Wairimu
51471 Cammulance Kavere
51493 Nazarene Wanjiru
51516 Agrey Adeka
51543 Valdas Adamcus Owuor Sitock
51655 Judith Achieng
51685 Lucy Anyango Okongo
51719 Richard Odira
51722 Pauline Odira
51730 Gordon Lumumba Odhiambo
51733 Wiclife Ochieng Okuku
51737 Collins Ochieng Mboya
51753 Mishel Akinyi Odero
51841 Mariam Kamra Wanyama
51979 Cavine Odhiambo Ochieng
52039 Liston Opiyo
52057 Vera Spencer Adhiambo
52153 Lenox  Oketch Samwel
52193 Brian Rooney Oluoch
52234 Brian Okoth Odhiambo
52420 Jackson Mwanza Musau
52451 Felix  Momanyi
52616 Henry Otieno Ouma
52630 Lenox  Jared Otieno
52643 James  Orengo Owuato
52772 Alphonce Barrack Okumu
52785 John Onyango Otieno
52790 Maida Eunice Adhiambo
52791 Suleiman  Opiyo Opiyo
52794 Loise Nyaroko Waita
 

Z účtu Klubu přátel adopce, kam lidé mohou přispívat pravidelnou i nepravidelnou částkou pod v. s. 800, a kam jdou i přeplatky, které nám věnovali „adoptivní rodiče“ z ukončených adopcí, jsme
v II. trimestru 2019 (k 31. 5. 2019) podpořili celkem 56 dětí (celkem se jedná o částku 256 947,- Kč).

Tyto děti přišly o podporu svého dosavadního „adoptivního rodiče“ a díky Klubu přátel adopce nemusely přerušit školní docházku.

Děkujeme Vám

40476 Shaban Mgodo Baraza
40563 Felix Obongo
40708 Peris Wanjiku
40718 Everlyne Wairimu
40892 Collins Onyango
40913 Michelle Mwanzia
40987 Tofiq Abdhalla
41081 Charles Munuve Mutiso
41127 Steven Macharia Kihonge
41193 Mercy Lumayo
41231 Chrisantus Malala Juma
41295 Antony Omondi Omondi
41323 Lavenda Awuor Ondito
41493 Stevin Andiego
41669 Naomi Muthoni
41718 Yvone Obisa Amugune
41738 Rose Mwanga Kadenge
41786 Treazah Muhonja
50419 Bridgit Wanjiru
50810 Annet Adagi Jalenga
51404 Sophia Anyango Odira
51443 Debra Achipi Obote
51471 Cammulance Kavere
51493 Nazarene Wanjiru
51516 Agrey Adeka
51543 Valdas Adamcus Owuor Sitock
51655 Judith Achieng
51685 Lucy Anyango Okongo
51722 Pauline Odira
51730 Gordon Lumumba Odhiambo
51733 Wiclife Ochieng Okuku
51737 Collins Ochieng Mboya
51753 Mishel Akinyi Odero
51841 Mariam Kamra Wanyama
51979 Cavine Odhiambo Ochieng
52011 Eugine Akello Wandeo
52026 Inna Reisa Otieno
52039 Liston Opiyo
52057 Vera Spencer Adhiambo
52095 Delon Hastings Otieno
52153 Lenox  Oketch Samwel
52169 Iddah  Atieno Otieno
52234 Brian Okoth Odhiambo
52420 Jackson Mwanza Musau
52630 Lenox  Jared Otieno
52643 James  Orengo Owuato
52672 William Awino Ombalo
52756 Ashlian Osewe
52761 Naivil Bryan Ochieng
52772 Alphonce Barrack Okumu
52784 Ronaldo Otieno
52785 John Onyango Otieno
52790 Maida Eunice Adhiambo
52791 Suleiman  Opiyo Opiyo
52792 Bertha Achieng Odero
52793 Caroline  Wanjiku Njoroge
 

Park Lane International School
14.12. 2019, 12 hod. – 18. hod
Valdštejnská 151/6a, Park Lane campus Praha 1.

Nasajte atmosféru z minulé akce Winter Market 2018. Férový obchůdek Centra Narovinu bude i letos u toho.

Forma práce: plný úvazek  –  HPP, pevná pracovní doba
Pozice: Asistentka administrativního zajištění projektu pomoci na dálku „Adopce afrických dětí“
Obor: administrativa v neziskovém sektoru - rozvojová spolupráce a výchova, dobrovolnictví
Region: Praha
Text inzerátu: Centrum Narovinu, o.p.s. je obecně prospěšná společnost zabývající se mezinárodní rozvojovou spoluprací s Afrikou a globální rozvojovou výchovou hledá asistenta/ku administrativního zajištění – především pro rozvojový projekt „Adopce afrických dětí“.

Náplň práce:

  • administrativně-technická podpora projektu a pomoc se zajištěním chodu celé kanceláře (správa databáze projektu „Adopce afrických dětí“, vyřizování emailů, telefonátů, …)
  • komunikace s kanceláří v Nairobi
  • komunikace s „adoptivními rodiči“, dobrovolnými koordinátory adopcí a dobrovolníky
  • pomoc s organizací miniobchůdku v duchu fair trade
  • pomoc na akcích organizace (benefiční akce, prezentační stánky…)

Požadujeme:

  • min. SŠ vzdělání
  • dobré organizační a komunikační schopnosti
  • zkušenost s administrativně-technickým vedením kanceláře
  • znalost práce na PC (MS Office – především Excel na velmi dobré úrovni, databáze, internet)
  • nutná dobrá znalost angličtiny slovem i písmem
  • samostatnost, spolehlivost, systematičnost, pečlivost a zodpovědnost, trpělivost
  • předpoklady pro práci v týmu a ochota zapojit se i do dalších činností v rámci organizace
  • ochota se učit a doplňovat si informace, zájem o rozvojovou spolupráci a Afriku

Výhodou: praxe na podobné pozici v neziskové organizaci, zkušenost v oblasti rozvojové spolupráce, příjemné vystupování, komunikativnost, záliba v excelovských tabulkách, porozumění mluvené/africké angličtině

Nabízíme:

  1. Možnost přímo sledovat smysluplnost své práce
  2. Práci v příjemném kolektivu lidí vyznačujících se chutí pomáhat
  3. Sick days, občasná možnost home office
  4. 25 dní dovolené
  5. Nástupní plat: 21 000,- Kč (hrubého)

Vážné zájemce prosíme, aby poslali svůj strukturovaný životopis + motivační dopis co nejdříve e-mailem na adela.parikova@adopceafrika.cz. Osobní schůzky se zájemci budou probíhat během prosince a nástup by byl ihned, nejpozději od ledna 2020.

Název organizace: Centrum Narovinu, o.p.s., Adresa: Sokolská 32, Praha 2, www.adopceafrika.cz

1

Úterý 3. 12. 2019 od 17:30 hod.
Činoherní kavárna, Ve Smečkách 26, Praha 1

17:30 – 18:30 Promítání a povídání o životě v Keni a zkušenostech s rozvojovými projekty

Povídat přijdou naši koordinátoři Petra Augustová a Jiří Štancl, kteří se nedávno vrátili z Keni. Během své cesty navštívili své adoptované děti a také navštívili „Ostrov Naděje“.

Z Keni se vrátila i Evelína Milfortová, která bude vyprávět své zkušenosti se zdravotním systémem v Keni. A prohlédnout si, a třeba i zakoupit, si budete moci její nádherné fotografie.

18:30 – 19:30 Africké tržiště – dárky s příběhem z Férového obchůdku, přijďte si nakoupit originální dárky

19:30 -21:00 Lucie Strnadová a Petr Kohoutek v programu skupiny Melissa

Celý výdělek podpoří vzdělání dětí z Ostrova Naděje v Keni.

» Událost na facebooku

1

30.10. 2019, 13 – 18 hod.
Mariánské náměstí 1/98, 110 00 Praha

Užijte si s námi příjemné předvánoční setkání v prostoru Dílny. Přijďte se potěšit a nakoupit rukodělné výrobky, krásné dárky pro vás a vaše blízké. Férový obchůdek Centra Narovinu nebude samozřejmě chybět.

Více na:
» Vánoční jarmark
» Ústřední knihovna - Dílna

Desáté SLOU DAYS
22. 11. v 12:00 až 23. 11. v 20:00
Hauch Gallery
Pobřežní 20a, 186 00 Praha

Opět se těšte na Shopping zónu, kde najdete udržitelnou módu, organickou kosmetiku a doplňky. Na akci si budete moci zakoupit také dárkové certifikáty s náramky Centra Narovinu podporující vzdělání, zdravotní péči a rozvoj komunitního centra Ostrov Naděje v Keni. Děkujeme ❤️

» Událost na facebooku

Medový den
23. 11.  09:00 – 14:00
Dům dětí a mládeže „OSTROV“, Šultysova 518, Slaný

Tvořivé dílny pro děti i dospělé, výroba adventních věnců, dárků, dekorací, zdobení medových perníčků. Prezentace včelařského kroužku pod ZOSV Slaný, lité a máčené svíčky z včelího vosku. Prodej rukodělných výrobků, šperků. Centrum Narovinu u toho bude také s tvořivou dílničkou a Férovým obchůdkem. Těšíme se na setkání.

» Více na www.ostrov-svc.cz/program-akci/423-medovy-den-9-rocnik

 

Clarion Congress Hotel Prague ****, Freyova 945/33, Praha 9, Metro B – Vysočanská

Největší cestovatelský festival v ČR – 5 promítacích sálů, společně s Exotic Food Festivalem, exotické tance, 70 projekcí, osobnosti českého cestovatelství.

Centrum Narovinu obohatí program festivalu dárky s příběhem z Férového obchůdku (keňská káva a čaj, mastkové výrobky, šperky, dárkové certifikáty a další…). Přijďte si nakoupit originální dárky z Keni, které určitě potěší každého a my Vaší podporou potěšíme a podpoříme děti z Ostrova Naděje, kam 100 % výdělku vracíme.

Těšíme se na setkání

» Cestovatelský festival Kolem světa
» Událost na Facebooku

Filozofická Fakulta Univerzity Karlovy, Náměstí Jana Palacha 2, Praha 1, Metro A – Staroměstská

Cestovatelsko-outdoorový festival – Hory, cestování, divoká voda, běh, kolo, skialp… 80 přednášek, workshopů a filmů. Víkend plný zajímavých lidí.

Centrum Narovinu obohatí program festivalu dárky s příběhem z Férového obchůdku (keňská káva a čaj, mastkové výrobky, šperky, dárkové certifikáty a další…). Přijďte si nakoupit originální dárky z Keni, které určitě potěší každého a my Vaší podporou potěšíme a podpoříme děti z Ostrova Naděje, kam 100 % výdělku vracíme.

Těšíme se na setkání

» Festival Obzory
» Událost na Facebooku

Kdo tvoří tým Centra Narovinu? Představujeme dobrovolníky v ČR a v Keni
Klub přátel adopce
Jak dopadla videa dětí v programu Adopce na dálku?
Zajímavé extra platby pro děti v programu Adopce na dálku
Hledáme nové partnery pro projekt Ostrov Naděje, komunitní centrum na Rusinga Island v Keni
Kolik stojí vzdělání v Keni? Stačí na to výše příspěvku od adoptivních rodičů? Proč se studentům tvoří dluhy? Jak tuto situaci řeší kancelář Centra Narovinu?
Projekt Keňa na Gymnáziu
 

 

Mladá fotografka Regina Jäger ze Švýcarska ve spolupráci s Centrem Narovinu představuje fotografie zachycující každodenní život komunitního centra Ostrov Naděje na Rusinga Island v Keni.

Toto komplexní komunitní centrum dnes už poskytuje služeby celé místní komunitě, je i zázemím pro více než 500 dětí. Jeho součástí je sirotčinec, MŠ, ZŠ, internátní střední škola, vzdělávací centrum s knihovnou, zdravotní klinika, řemeslné dílny a farma se zavlažovacím systémem, ovocnými stromy a chovem ryb a slepic.

Výstava je prodejní a potrvá do konce října.

» KC Nová Beseda

Zveme Vás na tradiční akci Holubovy Holice, kdy si připomínáme narození pana Dr. Emila Holuba, 7. října 1847, v Holicích.

Program akce začíná ve středu 2.10. pohádkou v muzeum pro žáky ZŠ a maminky s malými dětmi. Ve čtvrtek 3.10.promítáme film pana J. Svatoše „Archa světel a stínů“ v městském kině, dopoledne pro ZŠ a odpoledne pro veřejnost. Pátek 4.10. je určen besedě účastníků Rallye Dakar v sále KD města Holic. Vše vyvrcholí v sobotu 5.10. Africkou sobotou v muzeu, Centrum Narovinu přijede se svým Férovým obchůdkem a připraví workshop s africkou tématikou pro děti i dospělé. Odpoledne zde vystoupí africká skupina E.M.O.N.G.O..

Na všechny akce Vás srdečně zveme. Vstupy v rámci akce Holubovy Holice zdarma.

» Holubovy Holice 2019

A Centrum Narovinu bude u toho… Přijďte si nakoupit dárečky Férového obchůdku.

13. ročník „Dne neziskových organizací v Praze 5“ bude tradičně probíhat na pěší zóně Anděl, a to ve čtvrtek 12. září od 11 do 17 hodin.

Cílem akce je zvýšit osvětu o fungování neziskových organizací, informovat veřejnost o nabídce sociálních služeb nebo volnočasových aktivit v páté městské části.

Zástupci neziskových organizací budou mít prostor představit svou činnost a budou moci prodávat své výrobky s podmínkou, že výtěžek bude použit na charitativní účely. Den neziskových organizací je pro občany i pro neziskové organizace zcela zdarma.

» Více informací

Třeba mastkového slona či hrocha pro štěstí… Dáreček vyrobený v Keni kameníky Kisi a dekorovaný ženami Ostrova Naděje určitě potěší každého a my Vaší podporou potěšíme a podpoříme děti z Ostrova Naděje, kam 100 % výdělku vracíme.

» Více k projektu Ostrova Naděje zde.

Na konci září se také můžete těšit na novou kolekci náramků, kterou jsme pro vás připravili s dětmi a dobrovolníky projektu v Keni a České republice. I to bude krásný symbolický dárek pro přátele a příznivce rozvojových projektů.

V nabídce Férového obchůdku dále najdete keňskou kávu a čaj • další výrobky z mastku, proutí, dřeva • dárkové certifikáty a balíčky • šperky… Na Vánoce také pro firmy připravujeme vánoční balíčky pro zaměstnance či firemní partnery v různých hodnotách a provedení.

» Férový obchůdek

Více informací na simona.hertusova@adopceafrika.cz, mobil 608 301 270

1

Všechno to začalo během loňského „Giving Tuesday“, to je 27. listopadu 2018. Já, Srb z Jižní Afriky, jsem byl ve studentské radě na mé vysoké škole a souhlasil  jsem s tím, že pomůžu zorganizovat akci pro relativně neznámou neziskovou organizaci. Pomáhají ženám a dětem v Africe což zní typicky, ale realita byla daleko od toho. Afrika především není země a zakladatelka organizace, Dana Feminová správně ostatním připomíná, že projekt sídlí v Keni.

Rychle jsem se dozvěděl, že ona a její tým strávili posledních 16 let budováním celé komunity na ostrově Rusinga úplně od základů – a to doslova. „Ostrov Naděje“ se skládá z kliniky, sirotčince, mateřské školky, základní a střední školy, se všemi budovami, které s tím souvisí. Zaměřují se nejen na vzdělání dětí, ale také na posílení postavení žen v místní viktoriánské komunitě.

K dobrovolnictví mě přivedla zmiňovaná akce, ale co mě opravdu přesvědčilo byla zdejší autentičnost. Neřídí Vás tu byrokratické a institucionální struktury  jako v nějaké velké organizaci, kde se problémy v Keni zdají být daleko od toho, co děláte. Děti a ženy jsou vždy jádrem diskuze, takže když se posadíme s Danou, abychom diskutovali o tom, co je třeba udělat, je to jako interakce člověk s člověkem, nikoliv dobrovolník a zaměstnavatel. A když už jsme u toho, potřebujeme více „dobrovolníků“, tj. Úžasných lidí, jako jsi ty (možná), kteří chtějí jen pomoci.

Můžete se zapojit s jakoukoliv dovedností, která Vás baví, od hledání online výukových pomůcek, pomoci s technickou stránkou výpočetní techniky, programováním, vývojem webových stránek až po hledání týmových cvičení, cvičení o důvěře pro učitele a děti. Můžete ostrov navštívit jako fotograf, pomoci s kutilskými projekty nebo jen získávat finanční prostředky tady v Praze. Seznam dále pokračuje. Samozřejmě jedna z věcí, kterou pro ně můžete udělat zde v Praze je uspořádání charitativní akce, což je přesně to, co jsme udělali v Café Globe v květnu minulého měsíce.

Tým se skládal z vysokoškolských studentů z Anglo-americké vysoké školy, jako jsem já, expatů pracujících v Praze a místních Čechů jako je Dana a Simona. Všichni jsme přišli ze 4 různých kontinentů. Akce se skládala z vyprávění, hudebních vystoupení (umělci z Gambie a z USA), promítali jsme videa z Ostrova Naděje, mluvili o jeho historii, zorganizovali jsme aukci a prodávali produkty z Keni jako je místní káva, čaj, nádobí, šperky z mastku a další. Celkově to byla hluboce naplňující zkušenost sdílet s cizími lidmi tu neuvěřitelnou práci, kterou Centrum Narovinu dělá. Udělali jsme velký kus práce, ve kterém budeme pokračovat a to jsme teprve začali.

Určitě byste se chtěli dozvědět více podrobností, proto neváhejte a vydejte se na naši stránku na Facebooku (odkaz níže) a sledujte nás. Těšíme se na Vás na našem dalším dobrovolnickém setkání, které je opravdu více než jen informativní schůzka. Přijďte, ptejte se a zjistěte, jak můžete pomoci. Podívejte se na náš Facebook, kde najdete podrobnější informace a informace o nás (odkazy níže). Těšíme se na setkání s Vámi

Milan, Anglo-americká vysoká škola

Facebook Rusinga Island of Hope: www.facebook.com/Rusingaislandofhope
Facebook Centra Narovinu: www.facebook.com/CentrumNarovinu
Webové stránky: www.centrumnarovinu.cz
 

1

Reginini rodiče jsou již staří, matka prodává vodu a vydělá asi 3,000 Ksh měsíčně (cca 600 Kč) na nájem a jídlo. Sestra Reginy je mentálně postižená a Regina má problémy s nohou a nemůže pořádně chodit, proto používá invalidní vozík. Regina studuje na univerzitě United States International University – Africa bakalářský čtyřletý obor mezinárodní vztahy.

Studium oboru Mezinárodní vztahy jí velmi baví a do studia je velmi zapálená. Dívka je výborná studentka, od podzimního semestru 2016, kdy nastoupila, má ze zkoušek samá A, jen párkrát B. Ve škole je aktivní a byla zvolená ve školních volbách jako oficiální zástupce zdravotně postižených, bude tedy propagovat a zasazovat se o téma integrace zdravotně postižených studentů. Ve volném čase se zabývá fundraisingem v televizi a na sociálních sítích a účastní se vzdělávacích seminářů na toto téma.

» Dopis v češtině
» Originál v angličtině

Regina již svého adoptivního rodiče má... Podpořit však můžete další dětí v programu:

» Děti, které můžete podpořit

Líbí se Vám projekt podpory vzdělání dětí v Keni, ale momentální situace vám nedovoluje adoptovat si na dálku některé z dětí? Zapojte se do Klubu přátel adopce… I symbolická pravidelná měsíční částka velmi dětem pomůže, děkujeme ❤️

Přidejte si GIVTího pomocníka do vašeho prohlížeče na počítači nebo notebooku a při návštěvě e-shopu vás upozorní, že můžete pomáhat… Tak při nakupování už nikdy nezapomenete udělat dobrý skutek

V tomto videu se můžete podívat, jak jednoduchý a šikovný GIVTí pomocník je. A pak už si ho rovnou přidejte givt.cz/ziskat-pomocnika

Děkujeme, že na nás při svých online nákupech nezapomínáte bitly.com/Centrum_Narovinu, všechny příspěvky věnujeme na rozvoj komunitního centra Ostrov Naděje v Keni. Předem děkujeme za podporu

Internet je zprovozněn a proto obnovujeme běžný provoz Centra Narovinu. Děkujeme za pochopení omezení provozu a těšíme se opět na Vás.

Kvůli dlouhodobému výpadku internetu zaměstnanci kanceláře Centra Narovinu pracují z domova a do pražské kanceláře docházejí jen na předem domluvené schůzky. To samé se také týká Férového obchůdku. Objednávky přes e-shop vyřizujeme bez omezení.

Každé dítě na této planetě si zaslouží prožít šťastné dětství… A mít otevřenou budoucnost k plnění svých snů. Adopce afrických dětí – projekt pomoci na dálku je mnohem více než pouhá ekonomická výpomoc, neboť vytváří pouto solidarity, porozumění a vzájemné náklonnosti mezi různými kulturami. Příběhy dětí z programu sdílíme ve složce VideaNa další příběhy se můžete podívat zde.

15 h – 18 h –  Odpoledne her s africkým jarmarkem a báječným vyráběním

ZOO Dvůr Králové nad Labem

Těšit se můžete na:

  • velký koncert zimbabwské skupiny Iyasa a promítání v letním kině – v sobotu 13. července
  • dvě malá vystoupení skupiny Iyasa – každý den
  • africké tržiště – každý den
  • sochání se sochařkou Maudi – každý den

Centrum Narovinu bude u toho také celý týden. Přijďte si nakoupit dárečky Férového obchůdku a v rámci afrických workshopů se přeneste na chvíli do Afriky… Těšíme se na setkání

Více na  safaripark.cz/cz/naplanuj-si-navstevu/plan-akci/africke-leto-2

Zveme na výstavu fotografií Karibuni Kenya – Afrika nevšedníma očima.

 

1

Zahradní slavnost a pasování na čtenáře se bude konat ve čtvrtek 27.6. od 17 hodin. Centrum Narovinu doplní program o dárečky s příběhem Férového obchůdku.

» Více informací

Můj přítel Pavel se rozhodl splnit můj sen a dát mi ten nejkrásnější dárek k narozeninám, a to dovolenou v Keni. Umožnil mi tak návštěvu 6 keňských dětí (z celkových 9), které již nějakou dobu podporuji přes Centrum Narovinu. Tímto článkem chci příteli opět poděkovat za to, že jsem mohla navštívit své milované děti, jejich rodiny, školy, ale také úžasné keňské koordinátory. Splnil tím sen mně a také dětem, které si naše setkání také přály.

Konečně nastal 12. březen a my odletěli s cestovní kanceláří jako turisté do Mombasy. Následně jsme se ubytovali v resortu na pláži (cca 130 km od Mombasy), kde jsme 6 dní strávili relaxací na bílých plážích u Indického oceánu. Po kýženém odpočinku jsme z Mombasy přeletěli do Nairobi. Na nairobském letišti na nás, dle domluvy, čekal usměvavý a velmi milý koordinátor Peter, který byl pro nás řidičem, průvodcem a přítelem během cest za mými dětmi. V Nairobi jsme byli ubytováni v hotelu Shalom, který je ve stejném areálu jako nairobská kancelář, kterou jsme navštívili a seznámili se s děvčaty, která zajišťují vše ohledně adoptivních dětí.

Následující den nás ještě před cestou přivítala úžasná koordinátorka Mary M Benjamin a také moc ochotný ředitel keňské kanceláře Kennedy Okongo. Než jsme se vydali do Gakindu (cca 100km od Nairobi) za mým chlapcem Ayubem, upřesnili jsme si plán cesty. Jedna z mých adoptivních dívek Hellen totiž studuje internátní střední školu. V Keni většinou studenty ze školy vůbec neuvolní, pokud nejsou prázdniny. Proto se zapojila i Dana Feminová, která spolu s Kennedym domluvila, že Hellen můžeme navštívit ve škole po cestě za Ayubem. Setkání s Hellen mě velmi dojalo! Na dívku jsme museli počkat v ředitelně školy. Když Hellen přišla, hned mě objala a rozplakala se radostí, následně i její maminka, která byla také přítomná.

Maminka i Hellen jsou velmi hodné, citlivé a tak srdečné! Hellen tak plakala a zároveň děkovala za podporu svého vzdělání, až mi přišlo, že tolik vděčnosti si od ní snad ani nezasloužím! Hellen nám pak ukázala třídu, kde studuje společně s dalšími 56 dívkami. Na Hellen jsem velmi hrdá, protože je nejlepší studentkou ve třídě, jak mi potvrdila i poměrně přísná paní ředitelka. Je to slečna s velkým potenciálem!

Následně jsme pokračovali do Gakindu za mým Ayubem, kterého jsme překvapili rovnou ve třídě! Chlapec sice věděl, že ho přijedeme navštívit, ale nevěděl přesně, kdy a kam. A tak byl o to více překvapen! Na školní zahradě nás nejprve srdečně přivítal pan ředitel a následně i Ayubův třídní učitel. Když nás Ayub spatřil, hned nás poznal. Překvapeně a zároveň se šťastným, i trochu stydlivým úsměvem na nás koukal a my zase na něj. Když mu to pan učitel dovolil, šel nás obejmout a přivítat se. Chlapce jsme odvezli ze školy domů, kde na nás už netrpělivě čekala maminka Ayuba (vdova se 4 dětmi). Pak nás pozvali domů, kde jsme dostali moc dobrý oběd (kuře, brambory, zelenina, ugali, chapati, mnoho ovoce, balená voda, cola, fanta atd.). To vše pro nás připravila maminka Ayuba společně se ženami z vesnice. Na přípravách se podílela celá vesnice, každý dal něco, aby nás maminka Ayuba mohla takto pohostit. Sama by si takovou hostinu nemohla dovolit.

Na keňském venkově je krásná příroda. Je vidět, že zde stále funguje komunitní způsob života. Rodina žije ve dvoupokojovém dřevěném domku. Střecha je pouze z plachet, které jsou zatížené dřevem. V Keni jsme byli v období sucha a nevím, jak taková střecha plní svou funkci, když přijdou silné deště. Asi si málo kdo z nás dokáže představit, že má mokrou postel, protože venku prší. Návštěvou mého Ayuba, jeho velmi srdečné maminky a žen ze sousedství, jsme se mohli na vlastní oči přesvědčit, že podpora je zde velmi potřebná! S chlapcem a maminkou jsme udělali mnoho fotografií a předali jim dárky. Na oplátku jsem dostala ručně dělanou tašku, ovoce a málem jsme vezli zpět do Nairobi i živou slepici. Večer jsme dorazili šťastní, příjemně unavení a plní opravdu srdečných zážitků ze setkání s dětmi zpět do hotelu v Nairobi. Těšili jsme se na další ráno, jelikož před námi byla návštěva mého dalšího adoptivního chlapce Nicholase, v Nairobi, v Kibeře.

Následujícího rána jsme se sešli opět s Peterem, s koordinátorkou Christine a také koordinátorem Piuzem, který nás doprovázel z důvodu bezpečnosti do slumu Kibera. Christine je velmi milá a hodná, stejně tak Piuz, který je velmi vtipný a dobře zná podmínky v Kibeře, takže byl pro nás i skvělým průvodcem tímto místem. Dozvěděli jsme se, že zde žije cca 1,7 mil. Obyvatel. Oficiální zdroje uvádí nižší počet (nechodí sem ani keňská policie). Místo ani obyvatelé na nás nepůsobili nijak nepřátelsky, ale dozvěděli jsme se, že po setmění většina obyvatel Kibery raději nevychází ze svých domovů. A také jsme se dozvěděli, že obyvatelstvo Kibery se skládá snad ze všech keňských etnik a také ze somálských či jiných uprchlíků. Je zde tak velká různorodost politických i náboženských názorů, což může snadno vést ke konfliktům.

K mému chlapci Nicholasovi domů jsme šli tmavými a úzkými uličkami, ve kterých se batolily malé děti. Místem se linul velmi agresivní zápach septiku. Když jsme došli domu k mému Nicholasovi, tak nás opět se slzami v očích vítala maminka, sestra chlapce a Nicholas, který se velmi styděl, ale cítili jsme i zvědavost . Maminka Nicholase je také vdova se 4dětmi. Nicholas a jeho rodina bydlí v jedné tmavé místnosti(betonová podlaha, plechové zdi). V místnosti mají dvě postele oddělené plentou, prostý dřevěný stolek, menší sedačku a barely na vodu. Více by se tam ani nevešlo. Nicholasovi jsme před návštěvou koupili nějaké nové oblečení, bonbony a hlavně fotbalový míč. Když míč dostal, úplně se mu rozzářily oči, měl fakt obrovskou radost a my také, že se nám povedlo ho tak moc potěšit ! Vážení přátelé a adoptivní rodiče, pokud zvažujete či plánujete návštěvu Vašeho adoptivního chlapce, určitě doporučuji koupit fotbalový míč, protože zaručeně prolomíte ledy a bude to mít obrovský úspěch!

Po návštěvě jsme Nicholase doprovodili do školy na odpolední výuku. Ve třídě nás přivítal pan učitel, který byl moc hodný a velice si vážil naší návštěvy. Měl můj obrovský respekt a úctu, protože jeho práce zde je přímo posláním. Třídní učitel Nicholase na mě zapůsobil, protože byl velmi inteligentní a pokorný a u dětí měl přitom přirozenou autoritu. Poté co jsme se rozloučili s Nicholasem i jeho třídou, ještě jsme si popovídali s maminkou a udělali několik fotografií. Následně jsme šli na oběd, a to do restaurace přímo v Kibeře. Když nám koordinátoři oznámili, že se najíme přímo ve slumu, tak jsme dost znejistili. S nadsázkou jsem utěšovala přítele, že se když tak břišní tyfus něco podobného pravděpodobně projeví až po příletu do Čech, takže jsme vlastně v pohodě! Ale po obědě jsme neměli žádné zdravotní potíže, a ani po příletu domů. Jsem moc ráda, že jsme měli příležitost navštívit Kiberu. Je to místo, které Vám umožní si uvědomit každodenní životní realitu zdejších obyvatel. Pro mě to byl opravdu výjimečný den!

Náš čtvrtý den v Nairobi začal již časně ráno společně s koordinátorkou Mary M Benjamin a koordinátorem Eliasem, který vystřídal Petera, aby si mohl Peter trochu odpočinout. Vyrazili jsme směr Elburgon (cca 200 km od Nairobi), za mým dalším adoptivním chlapcem Brianem. Brian bydlí se svou babičkou a dvěma staršími bratry. Maminka chlapců je opustila a tatínka snad ani nikdo nikdy neviděl. Cestou do Elburgonu jsme viděli podél silnic velké, černobílé opice, zebry a krásnou přírodu. Cesta trvala asi 4hodiny. Když jsme dorazili do Elburgonu, byl to úplně jiný svět. Příroda jak z pohádky, menší trh a místní muži čekající na motorkách na své potencionální zákazníky, které zde za drobný poplatek cca 100 Ksh (asi 25 Kč) převáží lidi či nějaký náklad. Po cestě, ani přímo v Elburgonu, není žádná menší fabrika, kde by mohli místní najít zaměstnání. Vesměs jsou v této oblasti odkázáni na zemědělství. Pokud je špatné počasí, zvířata i lidé zde hladoví či dokonce umírají hlady.

Po nákupu balené vody a pár drobností na místním trhu, přejíždíme před školu mého milovaného Briana (velmi roztomilý chlapec), kde na nás už čeká starší bratr Briana Kelvin. Hned v prvním okamžiku mě překvapila obrovská úcta, pokora, dobrota a srdečnost ze strany Kelvina. Samozřejmě následovalo velké objetí a vítání. Společně jsme všichni šli pro malého Briana do školy. Zde nás přivítal přátelský ředitel školy. Ten nás vzal nejprve do ředitelny, kde jsem nás zapsala do knihy návštěv, a pak už jsme zavítali do třídy mého Briana. Pro mého chlapce i jeho spolužáky jsme byli patrně zajímavou událostí. Brian se nejprve trochu styděl, ale bylo vidět, že je plný vzrušení. Hlavně z toho, že jsme vážně přijeli, jsme fyzicky na místě a jedeme všichni společně k němu domů! Shledání s Brianovou babičkou, paní Sarah, bylo neuvěřitelné.  Jako kdybychom se vrátili po delší době domů.

Babička, bratři, Brian a další ženy z blízkého okolí nás vítali opravdu jako vlastní. Měla jsem pocit, jako bychom se znali odjakživa. Ihned nás pohostili balenou vodou, kolou, fantou a následovala modlitba před jídlem, kterou vedla babička. Po modlitbě jsme se dali všichni do jídla. Připravila vynikající kuře s brambory, chapati, polévku, zeleninu a ovoce. Babičce s množstvím i přípravou jídla pomohlo mnoho místních žen, stejně jako tomu bylo u Ayuba doma. Po jídle následovalo velké focení, předání dárků, povídání a babička nám dokonce i nabídla přespání. Velmi mě dojalo, když mě babička, označila za svoji dceru a nás, s mým přítelem za jejich milovanou rodinu! Vůbec nechtěla, abychom odjeli! Moc si přeji, abychom měli ještě v budoucnu příležitost a možnost setkat se. Po pár hodinách s Brianem, jeho rodinou a přáteli jsme se dlouho srdečně loučili a připravovali se na odjezd zpět do Nairobi.

Před vjezdem na hlavní tah do Nairobi, potkáváme cestou usměvavého pána, který, jak se hned dozvídáme, je starší bratr koordinátorky Mary M. Benjamin. Zároveň je učitelem mého Briana, který Brianovi pomáhá se psaním dopisů pro mě. Pan učitel Andrew si mě velmi dobře pamatoval z dopisů a fotografií, které ode mě Brian dostává. Andrew nás pozval domů, kde nás představil své paní, která nás začala hostit mangem a pitím. Mimo jiné nám byl opět nabídnut nocleh, ale my jsme se drželi plánu cesty. Andrew už je starší pán, který pomáhá v nesnázích a v nemocích místním vdovám, které nejsou schopné se ve vážném zdravotním stavu dostat k lékaři.

V závěru našeho setkání se kousek opodál procházel výrazně hubený, asi 10letý, stydlivý chlapec v zaprášeném, trochu děravém oblečení. Ihned na něj zareagovala naše skvělá koordinátorka Mary M. Benjamin. Na chlapce zavolala, a ten se sklopenou hlavou přiběhl. Mary M. nám chlapce představila. Jmenuje se David Wainaina a nedávno byl zařazen mezi potřebné děti do projektu Centra Narovinu. Pan učitel Andrew nelenil a hned nám nabídl, že se můžeme jít podívat k Davidovi domů. David souhlasil, a tak jsme šli s ním. Když jsme přišli k němu domů, strnuli jsme nad závažností situace této rodiny. Rodina žije v děravém obydlí s prašnou podlahou. Uvnitř se procházela slepice s kuřátky. Rodiče doma nebyli, dozvěděli jsme se, že se snaží najít práci, aby dostali nějaké drobné nebo jídlo. David nás také ujistil, že se rodiče nebudou zlobit, že jsme šli k nim domů!

Od Andrewa a Mary jsme se dozvěděli, že chlapec momentálně nechodí do školy, protože tam má dluh na školném a všechny knížky. David se moc styděl za to, že ve škole nemohl být. Ještě nám v autě zbylo několik balíčků bonbonů, tak jsme se rozhodli je Davidovi dát. Ten se o ně hned rozdělil s dalším chlapcem, který byl poblíž. Děkoval a byl moc rád, že něco dostal a zářila mu očička pro pár gumových bonbonů. S přítelem jsme si řekli, že už nás nějaký ten šilink nevytrhne, a tak jsme Davidovi dali 2000 Ksh (asi 450 Kč) s tím, že ale peníze nesmí ztratit a až přijdou domů rodiče, že jim je musí předat ! Přísahal, že to tak udělá. Rozhodli jsme se tak, protože zde bylo naprosto jasné, že chlapec a jeho rodina jsou v nesmírně těžké situaci a nemají opravdu vůbec nic, kromě té jedné slepice s kuřátky. Druhý den jsme se od Mary M dozvěděli, že maminka peníze opravdu obdržela. Prý plakala štěstím a mnohokrát děkovala. Až takovou reakci jsme nečekali, ale byli jsme moc šťastní!

Rozhodla jsem se zmínit a popsat i toto naše neplánované setkání s chlapcem Davidem Wainaina (52817), který stále čeká na svého adoptivního rodiče. Situace jeho rodiny je mírně řečeno nelehká. Bylo vidět, že by si chlapec všeho velmi vážil, stejně tak i jeho rodina. Troufám si říci, že je jedním z nejvíce potřebných dětí co jsme mohli vůbec vidět přímo na místě. Nemít sama tolik adoptivních dětí, tak si ho vezmu do podpory snad hned na místě.

Pátý den pro nás přichází další úžasná koordinátorka Sophia Barongo, se kterou pak navštívíme její školu, Ngando Preparatory School a následně také mé další 2 děti Penninu a Anthonyho, kteří u Sophie vystudovali tuto základní školu, ale letos jsou již středoškoláky.

Po domluvě se Sophií a Peterem vyrážíme k Anthonymu domů. Anthonymu zemřela maminka, když byl ještě velmi malý, takže žije s tatínkem, babičkou a starší sestrou a bratrem. Anthony je mé první dítě, které podporuji přes Centrum Narovinu, takže se přes naši vzájemnou korespondenci a fotografie známe úplně nejdéle. O to více jsem byla natěšená a zvědavá na setkání s Anthonym a jeho tatínkem, babičkou, kteří mi vždy také píší dopisy, každý sám za sebe.

Již na nás čekal a z dálky s úsměvem mával a jásal Anthonyho tatínek, pan James. Následuje opět obrovské a srdečné vítání a objímání a tatínek nás hned vede domů, kde je také sestra a babička Anthonyho, která nám také chtěla moc přijít naproti, ovšem její silná artritida ji bohužel téměř brání v tom, aby se postavila na nohy. Když vejdeme do plechového domku, babička se hned dá radostí do pláče a obrovská radost z toho, že jsme opravdu dorazili až k nim domů, ji dovolí s pomocí se alespoň postavit na nohy, aby nás mohla láskyplně obejmout, tak jak mi vždy předtím psala v dopisech, že je to její sen! Opět následuje vzájemné předání dárků,také zásob léků a mastiček pro babičku, protože o jejím problému vím již delší dobu z našich dopisů, pak samozřejmě následovalo velké focení a vzájemné povídání, při kterém se i hodně všichni nasmějeme, protože tatínek Anthonyho je velmi vtipný a zábavný a to i přes to, že je nemocný (HIV) a ještě na něm leží veškerá zodpovědnost za jeho tři děti a jeho nemocnou maminku.Tatínek Anthonyho má můj velký obdiv a respekt, protože když si člověk uvědomí, že by měl být HIV pozitivní, bez peněz, být na všechno sám a mít zodpovědnost za další 4 členy rodiny, a přesto se umět smát, říkat vtipy a vítat Vás jako vlastní, tak jak to umí tatínek Anthonyho, tak k tomu musí mít člověk opravdu velkou vnitřní sílu, víru a laskavé srdce!

Sám Anthony doma nebyl, protože byl ve škole a tak po návštěvě domova se vydáme do školy společně s tatínkem. Následuje pro nás již standardní návštěva ředitelny a zápis do knihy návštěv, přivítání a focení s milým panem ředitelem školy a nedočkavé vyhlížení Anthonyho, pro kterého nechali poslat !

A konečně, konečně přichází můj milovaný a tolik očekávaný Anthony, s velkým úsměvem na tváři. Konečně nastal ten okamžik, o kterém jsme si několik roků tolik psali, že bychom si tak moc přáli, aby už konečně byl realitou a my se mohli konečně osobně obejmout a vidět se, mluvit spolu a být alespoň pár momentů spolu! Konečně se náš vzájemný sen stal realitou a myslím, že ani jeden z nás, na to nikdy nezapomeneme! Anthony dostal také fotbalový míč, PlayStation, kde byli nějaké fotbalové hry, pak samozřejmě také potřebné věci do školy.

Všechny z mých adoptivních dětí miluju stejně a samozřejmě mě všechny velmi zajímají, to je jasné! Na každý dopis a materiály od všech mých dětí se vždy nesmírně těším a jsem zvědavá a nedočkavá na novinky od nich, ale snad jen u Anthonyho, asi tím, že je můj „prvorozený“ , (jak mu říkám, ačkoliv není věkem nejstarší, z mých adoptovaných dětí) a tím, že je mým prvním dítětem, které jsem začala podporovat, jsme v kontaktu jak s chlapcem, tak s jeho rodinou nejdéle, tak asi jsem byla u něj nejvíce zvědavá na osobní shledání a kontakt. Anthony je moc milý, slušný, úžasný chlapec, mírné povahy s přirozeným respektem a úctou k ostatním a i ve škole má velmi dobré výsledky!

Po rozloučení s Anthonym a jeho tatínkem Jamesem, přejíždíme domů k Pennině, kde na nás čeká její babička, paní Jenafefa. Paní Jenafefa nás vítá a zve nás hned k ní domů, kde si povídáme, fotíme se, a pak nám ukazuje, že všechny fotky a dopisy co ode mě Pennina obdržela, má pečlivě uschované na památku! V průběhu našeho povídání s babičkou Penniny se dozvídáme, že oba rodiče Penniny zemřeli, když byla ještě velmi malá, takže nemá ani sourozence, jen svoji babičku! Následně i s babičkou jedeme za Penninou do školy Ngando Preparatory School, kde na nás čeká velké překvapení hned po příjezdu tam.

Jakmile se otevře brána pro vjezd do školy, děti jsou již nastoupeny uvnitř areálu a začnou pro nás zpívat uvítací píseň, která začala slovy: Welcome, welcome, welcome Sandra, welcome, welcome, welcome Pavel , a při které také tančí v africkém rytmu! Byli jsme opravdu ohromeni a překvapeni. Po chvíli nás i sebe, Sophie Barongo zapojuje do tance a všichni společně odtančíme až do jedné třídy. Vystoupení se nám moc líbilo a opravdu jsme se bavili. Sophie a děti musely toto vystoupení společně připravovat nějaký čas před naším příjezdem. Velice si toho cením.

Po programu se vítáme s Penninou, která si nás zvídavě prohlíží a s nadšením objímá. Ještě před cestou do Keni jsem si uvědomila, že by měla mít narozeniny přesně v tu dobu, kdy tam budeme. Jako narozeninový dárek jsme jí přivezli mobilní telefon, nějaké oblečení a pár další praktických věcí. Pennina měla ohromnou radost ! Pak mi ukázala její třídu, učebnice a také ubytování ve škole. Poté nás Sophie vzala do jedné z místností školy, kde jsme všichni společně poobědvali a ještě nám dala každému dárek, tričko s motivy Keni. Sophie je hodná, spolehlivá, přátelská. Je vidět, že ji opravdu záleží na každém její žáčkovi od školky až po studenty na střední škole! Pro nás to byl nádherný zážitek a opravdu velmi srdečný společně strávený čas!
Plni nádherných dojmů se v podvečer vracíme zpět do našeho hotelu Shalom v Nairobi. Následující den nás vyzvedne opět Sophie s Peterem a provedou nás pár místy v Nairobi. Podle původního plánu se nám již povedlo navštívit všechny děti, a tak jsme měli mít odpočinkový den.

Po naší večeři se vracíme do našeho pokoje a s přítelem si povídáme o našich zážitcích. Při tom si vzpomenu na chlapce, Corneliuse, který teď je také v programu adopcí a chodí do stejné školy jako Pennina, ale je o ročník níž a který na základce chodil do stejné třídy s mým Anthonym. Právě že, při návštěvě Penniny jsem si Corneliuse ve škole všimla, protože mi byl velmi povědomý. Pak jsem si uvědomila, že ho znám z fotek od Anthonyho. Nedá mi to a podívám se na stránky Centra Narovinua vidím, že aktuálně neměl adoptivního rodiče. Tak o něm řeknu příteli Pavlovi, který se na jeho profil podíval. Po chvíli přemýšlení udělá neskutečné rozhodnutí a chlapce si adoptuje. Měla jsem z toho obrovskou radost a hned jsem to psala Sophii. Už se nemůžu dočkat rána, až si to Sophie přečte a co na to bude říkat .

Následující den ihned po probuzení už mám zprávu od Sophie, která je velmi překvapená, ale také nadšená!  Mění se tak náš plán pro tento den a místo prohlídky Nairobi, jedeme do obchodního centra, protože přítel se rozhodl, že chlapci rovnou koupí kolo a samozřejmě fotbalový míč ! S tím vším vyrážíme za Corneliusem do školy. Ten nejdřív nechápal co se děje, ale pak byl moc šťastný. Následně i s Corneliusem a kolem jedeme k němu domů, kde už na nás čeká jeho tatínek, kterému Sophie již telefonicky vše oznámila. Když dojedeme ke Corneliusovi domů, jsme velmi překvapeni jejich bydlením!  Bydlí v přístřešku z igelitů, dřeva a místo střechy mají chatrnou plachtu. O to více byl přítel rád, že si chlapce vzal do podpory, protože bylo vidět, že podporu extrémně potřebuje.

Tatínek Corneliuse byl moc vděčný a také překvapený. Cornelius se mě hned ptal, jestli jsem viděla Anthonyho. Pavel pak hrál s Corneliusem chvíli kopanou. Cornelius vyzkoušel s nadšením jeho nové kolo. Následně jsme se rozhodli, že se půjdeme najíst do restaurace. Všichni společně jsme strávili úžasné odpoledne v moc hezké zahradní restauraci, kde byl také prostor pro povídání a bližší seznámení.
Cornelius je velmi inteligentní, má dobrý prospěch a je dokonce první ve třídě. Jinak Cornelius má 2 mladší sourozence a maminku, ale bohužel nebyli doma. Odešli brzy ráno a tak nevěděli, že přijedeme. Doma byl tedy jen tatínek, který nemohl jít pracovat, protože byl krátce po operaci žaludku. Přítel se rozhodl pro adopci tohoto chlapce při našem pobytu v Nairobi, protože to také znamenalo jedinečnou možnost ho vidět osobně. S Corneliuse máme s přítelem obrovskou radost!

Sedmý den brzy ráno nás Peter odváží na letiště pro náš zpáteční let do Mombasy. Z Mombasy se vracíme zpět do resortu, kde nám zbývají ještě 2 poslední dny na relaxaci na pláži. Tyto 2 dny utečou jako voda a my se vracíme zpět do Prahy. Po příjezdu domů je nám moc smutno, všichni nám moc chybí a hlavně celá Keňa jako taková! Ale jsme plni neskutečných zážitků a krásných pocitů, z tak nesmírně vřelého přijetí od všech mých dětí a jejich rodičů, či opatrovníků a rodinných členů a přátel a samozřejmě úžasných koordinátorů, kteří se o nás skvěle starali, byli našimi průvodci, ale hlavně přáteli! Za to jim patří velké díky a také Daně Feminové, která pro nás vše skvěle naplánovala a zorganizovala!

Ještě mám malou holčičku v Kisumu a chlapce na Rusinga Island, kam jsme se bohužel při této naší cestě nestihli podívat a navštívit je. Věřím ale, že v budoucnu se nám to podaří, to si velmi přeji! A pokud i Vy zvažujete cestu za svým adoptivním dítětem a máte tu možnost, tak jej navštivte, protože to opravdu stojí za to! Zdravím všechny přátele a adoptivní rodiče!

Adoptivní máma, Sandra Šustová
březen 2019

1
Hledáme nové koordinátory projektu Adopce na dálku
Kdo tvoří tým Centra Narovinu? Představujeme dobrovolníky v ČR a v Keni
Představujeme novou posilu v pražské kanceláři
Představujeme tým Ostrova Naděje v České republice a na Slovensku
Zajímavá extra platba k ukončení studia
Zdravotní pojištění pomáhá dětem
Naše dovolená a návštěva mých dětí v Keni
Klub přátel adopce
Reference z akcí ve školách… Děkujeme všem zapojeným školám za milá setkání a těšíme se na další spolupráce
 

 

Letní piknik na Vyšehradě nejen pro dobrovolníky a přátele Ostrova Naděje v Keni
26.6.. od 18:00 do 20:00

Zajímá tě zahraničná rozvojová spolupráce a situace v Africe?
Chtěl by ses něco dozvědět o možnostech, jak k změnit život dítěte nebo mladého studenta v Keni?
Chceš jen poznat další lidi s chutí smysluplně trávit volný čas a chutí pomáhat?

Přijď poznat mladý mezinárodní tým Centra Narovinu dorozumívající se v angličtině – dobrovolníci, stážisté, sponzoři, přátelé Ostrova Naděje na Rusinga Island v Keni. Kdy? středa 26.6. od 18:00 Kde? Park Vyšehrad (U Libuše). Co s sebou? Něco dobrého k jídlu nebo pití, deku, dobrou náladu a třeba kamaráda Každý bude vítán! ✊

Školní zahradní slavnost, která se koná ve středu 26.6. od 15 hod. na školní zahradě DINO Schools. Centrum Narovinu doplní program o dárečky s příběhem Férového obchůdku.

» Více informací

Děkujeme adoptivním rodičům za zpětné vazby z jejich cest do keňských rodin… Osobní seznámení s podporovaným dítětem a jeho rodinou určitě stojí za to a přináší nový rozměr do vzájemné komunikace a nezapomenutelné zážitky.

» Více k projektu Adopce afrických dětí – projektu pomoci na dálku
» Má cesta do Keni – říjen 2018
» Návštěva naší adoptivní dcery Metrine v Nairobi

  

1

V roce 2004 jsme začali uvažovat o adopci dítěte na dálku v Africe.Po hledání informací na internetu a následné návštěvě u paní Dany Feminové v Centru Narovinu v Praze, jsme adoptovali dívku z Keni jménem Metrine Midesha, které bylo tenkrát osm let. Mezitím uběhlo 15 let, Metrine s naší finanční pomocí ukončila základní a střední školu a dále vystudovala management cestovního ruchu.

Po patnácti letech finanční podpory bylo logické, že jsme konečně chtěli na vlastní oči vidět výsledek naší pomoci. Keňa pro nás oba byla země exotická a zcela neznámá a dost jsme se návštěvy i báli. Přesto jsme se během letošních jarních prázdnin rozhodli a koupili letenky. A už nebylo cesty zpět.

Informace ze zakoupeného průvodce po Keni byly pro nezkušeného cestovatele velmi varovné – číhající velká kriminalita a nebezpečí okradení na každém rohu, a tak jsme poprosili paní Danu Feminovou o setkání, abychom zjistili, jaká je keňská realita a zda lze těch 12 dní vůbec přežít. Dozvěděli jsme se, že leden a únor jsou pro cestu do Keni ideální měsíce, počasí je stabilní a hlavně neprší. Pro dobrou bezpečnost se stačí se držet té zásady, že se v noci jezdí jen taxíkem a po setmění  kvůli bezpečnosti nevycházet na ulici. A proti komárům se lze celkem dobře bránit i česnekem, užíváním vitamínu B a sprejem na komáry zakoupeným v Čechách.

Posledního lednového dne jsme tedy vyrazili z Prahy přes Istanbul do Nairobi. Nutné keňské vízum jsme obdrželi po vyplnění patřičných formulářů a zaplacení 40 EUR přímo na nairobském letišti.

A pak už jsme směřovali do hotelu Shalom, v jehož blízkosti sídlí i Centrum Narovinu. Místní taxikář Peter, sympatický koordinátor,  který se opravdu v Nairobi vyznal,  se pak o nás staral i po celý náš pobyt v Nairobi.
Hned první den večer jsme se sekali s naší Metrine v hotelu na večeři. Bylo to nádherné setkání. Poprvé jsme viděli v reálu dívku, od které jsme dostávali nejdříve pouze obrázky, pak velice jednoduché zprávy a až později delší dopisy s plány na podnikání a na život nezávislé a úspěšné ženy. Poslední rok jsme pak s Metrine komunikovali již přes WhatsApp, takže jsme byli již více v obraze. Metrine nás překvapila svojí přímočarostí a inteligencí. Začíná podnikat s použitým oblečením, a proto jsme jí velké množství věcí na prodej přivezli přímo z Čech.  Naším cílem bylo, co nejvíce poznat  prostředí, ve kterém  vyrůstala a zároveň jí vzít i někam, kde s ní budeme moci probrat její další plány a také jí dát možnost vidět a zažít něco zcela odlišného od dosavadního života.

S dalším koordinátorem Centra Narovinu jsme navštívili největší nairobský slum Kibera – chutný oběd pro pět lidí za cca 230 Kč dohromady jsme opravdu nečekali. Dále pak sirotčinec, kde jsme nakoupili obrázky od dětí, abychom je podpořili… prostě jiný svět. Všichni zde byli chudí, ale svým způsobem šťastní a co nás velmi překvapilo, že i pěkně oblečení. Lidé si zde sice žijí svým jednoduchým životem, ale přesto zde vše funguje.
Dále jsme viděli školu, kam Metrine chodila. Byli jsme fascinováni disciplínou a přátelským chováním všech dětí. V každé třídě nás přivítali zpěvem a otázkami, jak se žije v Čechách. Nejvíce se dětem líbily fotografie zasněžených aut a domů, které jsme ukazovali na mobilním telefonu. Odměnu ve formě čokolády jsme měli přichystanou pro všechny.

Na další den jsme naplánovali návštěvu doma u Metrine ve slumu. Protože jsme spíše vegetariáni, dostali jsme jako pohoštění rýži se zeleninou – moc jsme si pochutnali. Setkali jsme se zde nejen s naší adoptivní dcerou, ale i „vnučkou“, s matkou Metrine a koordinátorkou Beatrice. Prohlédli jsme si i její velmi skromný obchůdek s použitým oblečením a vyslechli si, jak chce svůj „business“ posunout o kousek dál. Až zde jsme si uvědomili, že i když se jedná o velmi jednoduchý stánek ve slumu, kupní síla, byť na jiné úrovni, než jsem my zvyklí, zde prostě je a celá její obchodní myšlenka je smysluplná.

Navrhli jsme Metrine, že s námi pojede na několik dní na Diani Beach u Mombasy a také na safari do národního parku Tsavo. To už byla odměna nejen pro Metrine, ale i pro nás – už jsme se těšili na změnu. Metrine poprvé viděla moře, a i když studovala cestovní ruch se zaměřením právě na safari, tak v národním parku byla vlastně poprvé. Sama vše hodnotila jako velký přínos. Viděla, jakým způsobem se hledají zvířata tak, aby je návštěvníci mohli vidět v jejich přirozeném životě, jak se chovají návštěvníci parku a co je zajímá, jak funguje hotel v parku… to vše bylo pro ní nejen nádherným zážitkem, ale i obrovským poučením. U moře jsme jí pak naučili plavat. Nejdříve s  maskou na potápění, ale za dva dny už plavání zvládala sama .

Na zpáteční cestě po nově zbudovanou železnicí z Mombasy do Nairobi jsme ještě probírali varianty jejího podnikání, ekonomické ukazatele i skromné varianty vylepšení a rekonstrukce jejího obchůdku. Poslední den byl pak v Nairobi už jen o vyhlídce na město z věže Mezinárodního kongresového centra. Bylo vidět, jak Metrine zná všechna místa v centru Nairobi, kde v podstatě žila celý svůj život. Doprovodila nás až na letiště a všem nám bylo jasné, že se nevidíme naposled. Rádi bychom ji viděli jako úspěšnou ženou, která umí využít toho, co se naučila. A my jí v tom chceme i nadále pomáhat. Pokud i ona pak bude schopna pomáhat dalším potřebným lidem, bude mít vše opravdový smysl.

Závěrem snad můžeme konstatovat jen to,že Keňa se nám tak zalíbila, že v budoucnu plánujeme opět další návštěvu.

A naše obavy z cesty do neznáma na začátku? Za celou dobu jsme viděli snad jen tři komáry. A okradeni jsme sice byli, ale jen o toustový chleba při snídani na Diani Beach – opičkám moc chutnal.

Keňa, 30.1. – 11.2. 2019 Daniela a Vlastimil Moulisovi

1

Na konci září jsem se vydala na moji již třetí cestu do Keni, a již podruhé jsem se rozhodla ji absolvovat sama. První část mé dovolené jsem se rozhodla strávit v Mombase, a to z toho důvodu, že jsem nechtěla, aby mne má Christine viděla vyčerpanou z mé práce, zkrátka jsem chtěla nabrat sil, opálit se na pláži a následně, poslední týdny s ní strávit na Rusinga Island.

První část mé dovolené proběhla dle plánu. Nicméně vše rychle uteklo a byl čas se přemístit z Mombasy do Nairobi a poté vyrazit na Rusinga Island. Trable začali již v Nakuru, přes které jsme jeli – každých pár kilometrů nás stavěla hlídka a  „milá“ paní policajtka po nás chtěla úplatek, který jsem v první chvíli odmítala, ale pak začala mluvit něco o vězení, tak jsem to vzdala. Řidič Peter mi pak vysvětlil, že je lepší dát rovnou úplatek, i když jsme nic neprovedli, protože by nás mohli zadržet klidně na 1-2 dny, což jsem nechtěla riskovat. Následně nás stavěli asi ještě 7x, pokaždé jsem rovnou vytahovala peníze. Po náročné cestě jsme konečně za tmy dorazili do Kakamegy. S Christine jsem se stihla akorát pozdravit, ale svým krásným přivítáním mi okamžitě zlepšila náladu, a slíbila jsem, že druhý den ji vyzvednu ze školy, a vyrazíme na Rusinga Island.

Druhý den po snídani jsem vyrazila s Peterem do Ebubai school, kterou navštěvuje moje malá Christine. Seznámila jsem se s novým ředitelem školy a domluvila se na omluvení Christine ze školy…. A najednou jsem byla bez mobilu. To jsem všem oznámila, a všichni jsme se dali okamžitě do hledání. Bohužel, mobil zkrátka zmizel. Cestou mi nebylo moc veselo, ale Christine jako by to vycítila, zpívala mi, a následně jsme si začaly malovat, takže opět odehnala mé chmury a únavu.

Na Rusinga Island nás čekalo krásné uvítání. Příjemně mne překvapilo, že si mě lidé pamatovali, úžasná Pam, která nám výborně vařila, paní z recepce z kliniky, ale úplně nejvíce mne dojalo, že si mne pamatovali  i některé starší děti. Museli jsme ještě zajít s malou Christine na kliniku, protože pokašlávala. Prohlédnul jí mladý doktor Chris, a domluvili jsme si na ráno odběry. Já měla trošku zarudlé lýtko od jednoho škrábnutí z Kisumu, tak jsem mu to ukázala, dostala jsem také mast, a pro ten den bylo vše vyřešeno. Bohužel, druhý den po probuzení jsem s hrůzou zjistila, že se mi na pravé noze rozšířila obrovská infekce, a noha mne začala bolet. Infekce se mi rozšířila po celé končetině, dále i na ruce a druhou nohu. Pravá noha byla opravdu v hrozném stavu, téměř díra v kotníku, začala jsem špatně chodit atd. Bylo jasné, že se bez antibiotik neobejdu, nicméně na klinice měli jen penicilin. A já mám bohužel silnou alergii na penicilin, tudíž nastoupila samoléčba s léky z domova. Od lékařů jsem dostala ještě mast, která bohužel nezabírala. Stav se vůbec nelepšil a tak jsme se rozhodli odjet do nemocnice v Kisumu.

Díky ztrátě mobilu bohužel nebylo snadné kontaktovat pojišťovnu, to se podařilo až za dva dny díky ředitelce Centra Narovinu Daně Feminové. První lékař se tvářil, že nejlepší by bylo moji pravou nohu amputovat – od kolene dolů, že by to bylo snadnější. V ten moment se mi úplně zastavil svět, byla jsem naprosto vyděšená. Naštěstí se rozhodlo, že bych mohla ještě zkusit privátní část nemocnice, kde jsou zejména lékaři z Indie, a mají mnohem více léků a vybavení. Předtím, než jsem dostala léky na bolest, jsem musela zaplatit 70000 KES zálohu. Privátní pokoj stál 13000 KES na noc, plus samozřejmě léky atd. Následně mi nasadili léčbu infuzemi.

Má důvěra v tyto lékaře nebyla úplně vysoká, ale v tomto mi opět velice pomohla Dana Feminová, která má známého lékaře z Čech, jistého Aleše, který provozuje nemocnici v keňském Itibo, a právě je expert na infekční onemocnění. V tyto dny mi zkrátka  všichni z Centra Narovinu velice pomáhali, Peter zajistil odvoz Christine zpět do Kakamega, Ken i se svým bratrem Joashem mne každý den navštěvovali, a všichni mě podporovali. Naštěstí po pár dnech v nemocnici jsem byla propuštěna, vlastně na poslední chvíli, protože dva dny poté mne čekal návrat do České republiky. Propuštění z nemocnice nebylo bohužel také bez problémů, protože jsem chtěla vrátit můj depozit 70000KES. Má pojišťovna zaplatila již celý účet v nemocnici – měli dokonce již peníze na účtu, přes 155000 KES. Vyjednávání s účetním oddělením nemocnice bylo naprosto vyčerpávající. Nakonec se nám podařilo, s téměř denním zpožděním, peníze sehnat a vyrazili jsme zpět do Nairobi.

Měla jsem posledních pár hodin na nákupy suvenýrů, stihla jsem navštívit všechny v kanceláři Centra Narovinu a naplánovala společnou závěrečnou večeři v italské restauraci. Poslední večer byl velmi úžasný, protože jsem poznala další skvělé lidi z Centra Narovinu. Všichni jsme byli šťastní, že má dovolená nakonec dobře dopadla, byť se vracím bez mobilu, ale pokud se člověku stanou takové zdravotní komplikace, rychle si uvědomí, co je vlastně důležité. Byla jsem moc ráda, že jsem mohla strávit poslední večer s tak skvělými lidmi, Hodně jsem přemýšlela, jaké by to bylo, kdybych jela na vlastní pěst, kdyby nebyli lidé z Centra Narovinu. Musím přiznat, že si nejsem jistá, zda bych některé komplikace vůbec zvládla. V zemích, jako je Keňa, je opravdu důležité mít spolehlivé přátelé a dobré kontakty v případě nouze, protože problémy se tam řeší mnohem hůře, nežli u nás.

V současné době již plánuji další cestu do Keni na únor 2020 a pevně věřím, že další návštěva se obejde bez nepříjemných zážitků. Mám v plánu aktivně podpořit kliniku Rusinga Island, pracovala jsem kdysi jako paramedic v New Yorku, tak bych ráda vrátila lékařům Edwinovi a Chrisovi jejich péči ve formě pomoci, moc ráda jim budu dělat zdravotní sestřičku. Všem z Centra Narovinu dlužím opravdu mnoho. Tak mi prosím držte palce, a kdyby se někdo z adoptivních rodičů chtěl přidat a vyrazit na další návštěvu Keni se mnou, budu jen ráda .

Gabriela Pelclová  –  hrdá adoptivní maminka úžasné dívky Christine Tokesi Onyango
 

Jsem opravdu rada, ze Hulde takto mohu pomoci. Minulý týden jsem dostala video s Huldou. Všichni jsme doma byli nadšeni. Bylo krásné ji vidět, jak je šťastná a váží si vzdělaní, které dostává. Je opravdu motivovaná a ví, že dobré vzdělaní znamená lepší život pro ni i její rodinu. Když člověk vidí takové video, tak vidí, že to všechno má smysl.

Hezky den,
Blanka Nowak

 

Dobry den,
video přišlo v pořádku a je skvělé. Moc Vám děkujeme za možnost vidět naši Milku „naživo“. Máme hned lepší představu, jak a kde žije a co bychom ji připadne mohli poslat a udělat ji radost. Děkujeme!!!

Přeji hezky den.
Hana Šmídová s rodinou

 

Obzvlášť vidět jak drží moje fotky nebo když mi její tatínek děkoval. To bylo moc krásné. Stoji to za to :)
Díky za všechno.
Anna

 

Dobrý večer,
Potvrzuji příjem, mám staženo a mockrát děkuji. Nádherné – moc si toho vážíme!
Víťa Beran

 

Vážená paní Jodasová,
děkuji za zaslání videa. Stáhla jsem ho v pořádku.
Jsem moc ráda, že jsem mohla vidět Alici a že vím, že má podpora měla smysl :-).
Ještě jednou děkuji za Vaši práci.
S pozdravem
Marie Kalkusová

 

Dobrý deň pani Jodasová,
ďakujeme, video prišlo. Je to milé, že sme si mohli pozrieť kde a ako žijú deti. Ďakujeme za Vašu prácu, prajeme požehnané Vianoce.
S úctou rodina Kováčiková

 

Hezký den,
video i foto dorazilo v pořádku, jsme dojatí, pouštíme si jej stále dokola a brečíme. Moc děkujeme, že jste nám tento kontakt  s Ereckem zprostředkovali
znovu děkuji Olga Škopková

 

Dakujem
A odovzdajte prosim aj moje velke dakujem Vasej kancelarii a Keni, v tomto projekte som roky a na zaciatku som mu neveril, ale ked sa mi nedavno na mobil ozval moj adoptivny syn, cele roky nabrali realny rozmer a je to fantasticky pocit.
Velmi pekne dakujem za Vase odhodlanie.

 

» Děkujeme za podporu vzdělání dětí v Keni. Má to smysl!

Co vše se povedlo a podařilo uskutečnit v minulém roce? Podívejte se do naší výroční zprávy.

» Výroční zpráva 2018

» Výroční zprávy

Díky adoptivním rodičům, kteří si objednali krátká videa „svých“ podporovaných dětí, můžete nakouknout do každodenního života rodin a udělat si lepší představu o tom, z jakých podmínek děti pocházejí… Tentokrát představujeme příběh dívky Huldy, která s podporou adoptivního rodiče dokončila základní stupeň vzdělání a nyní studuje na střední škole.

Postupně budeme zveřejňovat další příběhy a také videa překládat do českého jazyka.
» Více k projektu Adopce afrických dětí – projektu pomoci na dálku
» Zpětné vazby adoptivních rodičů…

Stáhnout Stáhnout video (438 MB)

1

V rámci večera si budete moci zakoupit dárečky s příběhem Férového obchůdku.

Těšíme se na setkání.

Pátek 7. 6. 2019 v 18.00 na nádvoří VIC Kojetín.
Můžete se těšit na derniéru divadla „Keňa není růžová“ a vystoupení bubeníků z Escola de Samba Brno.

» Více na gkj.cz

» Pozvánka na ukončení projektu Keňa (leták)

 

Rodinný festival pro malé i velké. Centrum Narovinu doplní program o dárečky s příběhem Férového obchůdku a o workshopy s africkou tématikou pro děti a dospělé.

Těšíme se na setkání.

Bezva Fest
Sobota 8.6., 10 až 21 hod., Střelecký ostrov, Litoměřice

» Více na bezvafest.cz

Centrum Narovinu doplní program o dárečky s příběhem Férového obchůdku a o jedno herní stanoviště s africkou tématikou pro děti a dospělé.

Těšíme se na setkání

Sobota 1.6., 14 až 17 hod, Lesopark Háje, Slaný
Zábavné odpoledne s hraním a úkoly pro rodiče s dětmi.

» Více informací na ostrov-svc.cz

Srdečně zveme všechny přátele Centra Narovinu… Pojďte si s námi užít večer v rytmech Afriky, poslechnout si inspirativní příběhy a podpořit Ostrov Naděje v Keni.

Večer pro nás organizují stážisti a dobrovolníci z Anglo-americké univerzity v Praze. Celý večer bude v langlickém jazyce.

Pátek 17. května 2019 v 18:00 až 22:00
Globe Bookstore and Cafe
Pštrossova 6, 110 00 Praha

Come join us for a night of music, storytelling, and discussion on the job Centrum Narovinu is doing for the Kenyan kids of Island of Hope! If you feel like giving to a good cause or simply like learning more about our project and enjoying an evening of African fun, we'll be waiting for you at Globe Café (where beer is cold and food is great!).

What to expect:

  • Storytelling by Justin Svoboda
  • Drumming performance by Papis Nyass
  • Singing by Lindsay Salvati
  • Auction of products made by African artisans
  • Discussion and videos about the NGO and Island of Hope's project
  • A lot of generous and friendly people!

See you there!

» Facebook Event
» Rusinga Island of Hope – Facebook Page in English

Centrum Narovinu doplní program o dárečky s příběhem Férového obchůdku a o workshopy s africkou tématikou pro děti a dospělé.

Sobota 18. května 2019, 12:00 až 22:00 hod., Park Na Pankráci, Praha 4
Hudba ⦁  tanec ⦁  světová gastronomie ⦁  workshopy ⦁  přednášky ⦁ výstavy ⦁  soutěže

Těšíme se na setkání.
» Více v události na Facebooku

Centrum Narovinu bude u toho s Férovým obchůdkem, přijďte si nakoupit dárečky s příběhem a podpořit komunitní centrum Ostrov Naděje v Keni.

Těšíme se na setkání

Sobota 18. května, 10 až 17 hod., Sulanův statek, Kladruby u Stříbra
Historický trh, řemesla, dílničky pro děti

 

Širokou paletu aktivit Centra a možnosti uplatnění studentů Ostravské univerzity v jeho projektech představí výkonná ředitelka Dana Feminová, hlavní koordinátorka projektů rozvojové spolupráce.

Vstup volný i pro veřejnost.

Pondělí 20. 5. 14.30 až 16.30, Centrum PANT, Čs. legií 22, Ostrava

» Událost na Facebooku
» Více na www.centrum-pant.eu

Regionální muzeum Chrudim,  Široká 86.
My u toho budeme také s našimi workshopy a Férovým obchůdkem, zastavte se za námi.
Sobota 30. března, 9 –13 hod.

» Více na stránkách muzea
 

Děkujeme za finanční podporu SlovakAid, Pojišťovna VZP a. s., DINO SCHOOLS OF PRAGUE, www.Dago.cz, TEPfactor Slapy, Mercuria Laser Game, Premium Fashion Brands a všem jednotlivým dárcům z České republiky a ze Slovenska… Díky vám všem jsme pořídili multifunkční auto pro potřeby Ostrova Naděje. Auto udělalo obrovskou radost všem z projektu – bude sloužit jako sanitka pro urgentní případy, pro potřeby farmy a na nákupy, a studenty bude bezpečně převážet na školní akce, například na sportovní hry, soutěže a konference, kde studenti reprezentují školu.

DĚKUJEME, ŽE NÁM POMÁHÁTE POMÁHAT

1

Dana Feminová je na další pracovní cestě v Keni a opět má velmi nabitý program:

– schůzky s nairobskou kanceláří a sponzory

– pobyt na Rusinga Island v projektu Ostrov Naděje:

  •     schůzky s týmem projektu
  •     rozhovory a schůzky s dětmi
  •     metodický seminář pro učitele
  •     seminář se studenty střední školy Life skills
  •     finální realizace pořízení sanitky pro kliniku Ostrov Naděje atd.

– seminář pro dobrovolné koordinátory adopce na dálku a partnerské školy

Aktuální informace a fotografie na www.facebook.com/CentrumNarovinu/
 

1
Dárky s příběhem z Férového obchůdku podporují děti z Ostrova Naděje v Keni
Komunitní centrum Ostrov Naděje můžete podpořit i dárcovskou SMS
Kdo tvoří tým Centra Narovinu? Představujeme dobrovolníky a novou posilu v Praze
Reakce na článek Když děti v Keni píšou dopisy z června 2018
Představujeme tým Ostrova Naděje na Rusinga Island v Keni
Zdravotní pojištění a příklad zajímavé extra platby
Klub přátel adopce
Projekt Keňa na Gymnáziu Kojetín
 

 

V roce 2017 se během návštěvy koordinátorů a sponzorů z České a Slovenské republiky na ostrově Mfangano zrodila myšlenka na projekt chovu ryb v Ostrově Naděje na Rusinga Island.

Tým se setkal s panem Ronaldem B, Gitanou, expertem na zemědělství, který se věnuje chovu ryb na zmiňovaném ostrově. Vystudoval rybolov na jedné z nejznámějších rybářských škol na Filipínách, kterou je Rybářská Universita Bicol. Studia dokončil v roce 1986. Od té doby se věnuje chovu ryb. Pracoval v několika zemích, konkrétně v Indii, Mosambiku, Vietnamu, Zambii, Zimbabwe a Malajsii.

Projekt začal loni, 26. ledna 2018. Začal opravou a vylepšením stávajících rybích klecí o velikosti 2x2 m a výrobou šesti nových klecí o velikosti 6x6 m. Zároveň byly vylepšeny dva stávající rybníky, které byly původně používány pro rozmnožování ryb z umělé líhně.

První dva měsíce prací byly hektické, aby se stihl harmonogram výroby a instalace prvních rybích klecí. Všech šest jednotek bylo dokončeno a instalováno podle plánu.

Po devíti měsících tvrdé práce jsme začali lovit malé klece a viděli jsme plody naší práce.

V této době jsme dokončili výlov čtvrté klece. A pomalu, ale jistě, zakládáme místní trh pro naši humanistickou značku „Fish for All“ (Ryby pro všechny) – čerstvé a kvalitní ryby z jezera s vynikající chutí.

Ronaldo B, Gitana

 

1

Výstavu zajišťuje Gymnázium Kojetín a součástí akce je:

Sbírka pro školáky z komunitního centra Ostrov Naděje na Rusinga Island v Keni. Nosit můžete:

  • školní potřeby (barevné papíry, pastelky, barvy na malování, pravítka, nůžky, sady na výtvarné a kreativní činnosti, výukové hry s anglickým návodem, lego a dřevěné kostky)
  • sportovní potřeby (vyfouklé míče, pumpičky, švihadla, pálky, stolní hry s anglickým návodem)

Vše, čím se rozhodnete přispět, přineste na infostánek Galerie Přerov v přízemí.

Sběr hliníkových plechovek

  • výtěžek putuje dětem ze sirotčince, MŠ, ZŠ a SŠ Ostrova Naděje


Finanční sbírka

  • na projekty Centra Narovinu v Keni

Vážení adoptivní rodiče, vážení příznivci a přátelé Centra Narovinu, z celého srdce Vám děkujeme, že jste i v tomto roce byli s námi

Společně jsme podpořili vzdělání, lékařskou péči a celkovou životní úroveň děti i celých rodin v Keni – v mateřských, základních, středních, vyšších odborných a na univerzitách například studuje 1 745 dětí, v Ostrově Naděje nachází zázemí denně přes 500 dětí a zdravotní péči jsme poskytli 826 dětem v rámci zdravotního pojištění.

Přejeme Vám poklidné svátky vánoční a do nového roku hodně zdraví, lásky, spokojenosti a radosti,

Vaše Centrum Narovinu