Domů

Archiv aktualit

Čerstvou kávu a čaj, mastkové a dřevěné výrobky, šperky, trička, tašky a další zboží najdete v nabídce Férového obchůdku… Budeme rádi, když si vzpomenete i letos na naše dárky s příběhem při obdarovávání vašich nejbližších, firemních partnerů či zaměstnanců. Uděláte radost nejen jim, ale i dětem z komunitního centra Ostrov Naděje.

Výdělek bude použit na dokončení a provoz střední školy – na administrativní blok školy se sborovnou a kancelářemi, další budovu se dvěma třídami a kabinety učitelů a zbývající dvě budovy chlapeckých i dívčích ubytoven.

Komunitní centrum Ostrov Naděje má mateřskou školku, základní školu, sirotčinec a zdravotní středisko, které se stará každý den už o více než 500 potřebných dětí a 10 000 pacientu komunity ostrova Rusinga Island.
» Více informací k projektu

Nabízíme dárkové balíčky v různých hodnotách i provedení. Od menší varianty v celofánovém sáčku až po vetší dárkové balíčky v papírových krabicích a dřevitou vlnou. Balíček obsahuje férovou kávu a čaj z Keni, které jsou dovezeny přímo bez prostředníků. A také mastkový výrobek, který pochází z výrobní dílny Ostrova Naděje na Rusinga Island v Keni a podporuje tak soběstačnost projektu.

Férová káva je velice kvalitní 100% arabica. Keňská káva je obecně považována za jednu z nejkvalitnějších. Tato má klasifikaci AA, tj. jeden z nejvyšších možných stupňů v certifikaci Coffee Board of Kenya. Pochází z oblasti Mount Kenya, kde se pěstuje v nadmořské výšce 1 700 m. Pražení dává vyniknout silnému aroma, v němž se odráží divokost Afriky, a specifické, lahodné chuti s nádechem třešní a mandlí.

Férový čaj z Keni je kvalitní černý čaj, který se pěstuje v čajových zahradách horských oblastí v okolí Nairobi. Díky ideálním klimatickým podmínkám, v nichž roste, je obecně pokládán za jeden z nejkvalitnějších na světe. Jeho silné, velmi příjemné aroma a lahodnou chuť výborně doplní citrón, med či mléko.

A kdo v Keni mastkové zboží vyrábí? Hrubě otesané misky jsou ručně vyrobeny kameníky kmene Kisi z oblasti vesnice Tabaka, která je jediným místem v Keni, kde se těží kámen zvaný mastek. Tito kameníci vyškolili ženy z naší komunity kmene Luo na ostrove Rusinga, jak misky dále opracovat, vyhladit, nabarvit, nadekorovat a naleštit. Dodávají nám tedy hrubé polotovary, které ženy z Ostrova Naděje dokončují. V dílně pracovalo 12 žen, my vám představujeme dvě z nich.

Eunice Awuor Oreso je 23 let, je vdaná a má dva syny. Eunice pochází ze západní části ostrova, z místa zvaného Gundu. Vystudovala střední školu, college již studovat nemohla, protože její rodiče neměli dostatek financí na zaplacení školného. Eunice prodává použité oblečení, její manžel je hlídačem v obchode. Rodina žije v tří pokojovém hliněném domě, vodu si nosí z jezera, na vaření používají dřevo a svítí petrolejí.

Tracy Akinyi Otieno je 24 let, je vdaná a má dvě děti – dceru a syna. Tracey vystudovala základní školu, dále již nestudovala z důvodu narození prvního dítěte. Také pochází ze západní části ostrova, z místa zvaného Gunda. Tracy prodává lidem na ostrove vodu, její manžel se živí jako příležitostný dělník a občas rybaří. Rodinný příjem je velmi nízký. Žijí ve dvoupokojovém hliněném domku, na topení používají dřevo, pro vodu chodí do jezera a svítí petrolejí.

Dárková krabice
Obsahuje férovou keňskou kávu 200 g, čaj 200 g, zvířátko z mastku pro štěstí nebo mastkovou mističku či svícen dle specifikace. Baleno v dárkové papírové krabici, zboží je vystlané dřevitou vlnou.

1A / Dárková krabice Káva, čaj, soška v hodnotě 490,- Kč
1B / Dárková krabice Káva a soška v hodnotě 420,- Kč
1C / Dárková krabice Čaj a soška v hodnotě 390,- Kč
1D / Dárková krabice Káva, čaj a mastková mistička nebo svícen v hodnotě 500,- Kč

Dárkový balíček v celofánu
Obsahuje férovou keňskou kávu 200 g, čaj 200 g, zvířátko z mastku pro štěstí nebo mastkovou mističku či svícen dle specifikace. Baleno v celofánovém sáčku.

2A / Dárkový balíček v celofánu - Káva, čaj, soška v hodnotě 420,- Kč
2B / Dárkový balíček v celofánu - Káva a soška v hodnotě 320,- Kč
2C / Dárkový balíček v celofánu - Čaj a soška v hodnotě 270,- Kč
2D / Dárkový balíček v celofánu - Káva, čaj a mastková mistička nebo svícen v hodnotě 440,- Kč. Zboží je vystlané dřevitou vlnou.

I letos rádi připravíme další balíčky na míru podle vašich představ – do balíčku můžeme přidat další výrobky z Keni či dárkové certifikáty v různých hodnotách od 100,- Kč podporujících zdraví, vzdělání či děti z komunitního centra Ostrov Naděje. A také různě velká balení kávy a čaje – 100 g, 250 g nebo 500 g. Neváhejte nás kontaktovat.

Předem děkujeme za Vaši podporu a těšíme se na spolupráci i letos. Krásné podzimní dny.
Simona Heřtusová

Centrum Narovinu
Simona Heřtusová
mobil 608 301 270
Sokolská 1802/32, Praha 2, 120 00
simona.hertusova@adopceafrika.cz
www.adopceafrika.cz, www.facebook.com/CentrumNarovinu

1
Návštěva Diany
Klub přátel adopce
Novinky z komunitního centra Ostrov Naděje na Rusinga Island v Keni
Sbírka Ostrov Naděje na dovybavení kuchyně s jídelnou
Kdo tvoří tým Centra Narovinu? Představujeme Helenu
Zisk nebo nezisk? Získání nových firemních partnerů pro komunitní centrum Ostrov Naděje v Keni
Výstava Ostrov Naděje – Jan Šibík a Daniela Matulová fotili pro Centrum Narovinu
Nabízíme stáže pro vysokoškolské studenty zabývající se problematikou rozvojové spolupráce
Férový obchůdek
 

Můj svět – moje energie, takový je podtitul kalendáře společnosti Europe Easy Energy pro rok 2016. Věnovaný je dvanácti dětem z Keni, kterým společnost prostřednictvím naší organizace financuje vzdělávání. Přinášíme jedenáctý listopadový příběh Brigit.

» Lednový příběh » Únorový příběh » Březnový příběh
» Dubnový příběh » Květnový příběh » Červnový příběh
» Červencový příběh » Srpnový příběh » Zářijový příběh
» Říjnový příběh

Brigit, 17 let

Energii mně a mojí zemi dodávají stromy.

» Více informací

1

Café bar Deštník, Areál VŠE, Nová budova, W. Churchilla 4, Praha 3.

Fotografie byly pořízeny Janem Šibíkem a Danielou Matulovou v červenci 2016 na ostrově Rusinga Island v Keni. Výstava přibližuje každodenní život na ostrově a také v komunitním centru Ostrov Naděje. Fotografie je možné zakoupit – výdělek podpoří děti z komunitního centra Ostrov Naděje.

Více na www.vse-destnik.cz

Čt  1.12. 18:00   KC Nová Beseda – Klánovice.
Vstupné: 180 Kč, rezervace nutná.

Milé dámy,
pokud už Vás začíná ze snu budit panika z nákupu vánočních dárků, máme pro Vás dobrou zprávu. Letos je možné nakupovat bez stresu!
Chystáme pro Vás již 7. Ladies night, tentokrát na téma: „Vánoce jsou tady, pojďme si je užít v klidu, vyhněme se přeplněným nákupním centrům a pořešme všechny vánoční dárky pod jednou střechou, v KC Nová Beseda!”
Co Vás tedy 1. 12. v našem kulturním centru čeká?

• 18:00 – 20:30  Klánovické vánoční tržiště, na kterém najdete i náš Férový obchůdek – káva, čaj, mastkové zboží, dárkové certifikáty a balíčky... direct trade výrobky s příběhem z Keni. Více na www.centrumnarovinu.cz/ferovy-obchudek
• 20:30 – 21:00  Módní přehlídka, Tombola
• 21:00  Promítání komedie Matky na tahu

Rádi bychom Vám pro inspiraci ukázali, jak může vypadat korespondence mezi českým adoptivním rodičem a jím podporovaným dítětem v Keni.

Třikrát do roka nám do kanceláře přichází velké balíky s dopisy, vysvědčeními a fotografiemi od dětí z Keni, které v kanceláři zakládáme do obálek a dále přeposíláme adoptivním rodičům. Mezi dopisy nás zaujaly fotografie Belindy Nafuly, která na nich drží velké barevné fotky a je obklopena narozeninovými přáními, narozeninovým kloboučkem a mnoha dopisy. Belinda Nafula měla štěstí, že se dostala do projektu Adopce na dálku, a také měla velké štěstí, že si ji vybral Tomáš Zapletal, který se stal jejím adoptivním rodičem koncem roku 2013.

K letošním narozeninám jí vymyslel krásný dárek, a díky svému skvělému nápadu a energii jím udělal velkou radost dívce v 9 000 km vzdálené Keni. Zaktivoval své přátele a rodinu, jeden den se sešli na olomouckém náměstí a udělali takovou malou „oslavu“ Belindiných narozenin. Nechal vytisknout písmenka, která účastníci drželi, nakoupil balonky a různé „party“ věci a společně vytvořili narozeninovou fotografii. Zároveň všechny požádal, aby Belindě napsali krátký dopis, kde představí sami sebe a napíšou něco zajímavého. Všechny dopisy, písmenka a narozeninové doplňky potom zabalil a poslal Belindě. Také udělal seznam lidí, kteří na fotografii jsou, aby Belinda věděla, kdo jí to píše. To byl jeho narozeninový dárek. Pan Tomáš Zapletal na fotce drží písmeno „L“ :-).

Sponzorovat Belindu může také díky své podnikatelské činnosti – prodeji módy na internetu a pronájmu supersportovních vozů – www.figroup.cz.

Děkujeme Tomášovi za jeho podporu a originální nápad :-)

1

Můj svět – moje energie, takový je podtitul kalendáře společnosti Europe Easy Energy pro rok 2016. Věnovaný je dvanácti dětem z Keni, kterým společnost prostřednictvím naší organizace financuje vzdělávání. Přinášíme desátý říjnový příběh Sharon.

» Lednový příběh » Únorový příběh » Březnový příběh
» Dubnový příběh » Květnový příběh » Červnový příběh
» Červencový příběh » Srpnový příběh » Zářijový příběh

Sharon, 18 let

Energii pro práci na naší rodinné farmě mi dodává úsměv ostatních.

» Více informací

1

Peníze na dokončení kuchyně s jídelnou pro 530 strávníků Ostrova Naděje na Rusinga Island v Keni se nám podařilo sehnat a stavba je v plném proudu. Stále nám ale chybí potřebné finance na vybavení – od varných kotlů, lednic, vybavení skladů až po nádobí a stoly a židle do jídelny... Pomozte nám prosím.

Číslo sbírkového účtu 107-6829480277/0100, variabilní symbol 900.
Děkujeme.

1

Jan Šibík a Daniela Matulová pro Centrum Narovinu
Kavárna Muzeum - Vinohradská 1, Praha 1 (nová budova Národního muzea)

Vernisáž proběhne 21. 9.  v 18:00 hod.
Povídání s fotografem Janem Šibíkem a koordinátorem projektu v Keni Kenem Okongo.

Fotografie jsou prodejné, výdělek podpoří děti z komunitního centra Ostrov Naděje na Rusinga Island v Keni.

1

Sobota 17.9. od 10 do 19 hod.
Areál Vltavanů 229, Praha 4 Braník.

Centrum Narovinu doplní program tvořivými dílničkami a také férovým obchůdkem výrobků z Keni. Těšíme se na Vás u našeho stánku.
» Více na www.facebook.com/RestauraceaKavarnaKorkoran/

Můj svět – moje energie, takový je podtitul kalendáře společnosti Europe Easy Energy pro rok 2016. Věnovaný je dvanácti dětem z Keni, kterým společnost prostřednictvím naší organizace financuje vzdělávání. Přinášíme devátý zářijový příběh Tabithy.

» Lednový příběh
» Únorový příběh
» Březnový příběh
» Dubnový příběh
» Květnový příběh
» Červnový příběh
» Červencový příběh
» Srpnový příběh

Tabitha, 4 roky

Tabitha je zdroj energie, její úsměv vás nabije na celý den.

» Více informací

1

Pondělí 5.9. od 18 hod. setkání v Brně
Klub cestovatelů Brno – Hedvábná stezka, Veleslavínova 183/14, Brno-Královo Pole

Středa 21.9. od 18 hod. setkání v Praze
Kavárna Muzeum, Vinohradská 1, nová budova Národního muzea

Tisková zpráva Centra Narovinu

V pátek 2.9. přiletí Ken Okongo do Prahy v 18:30 hod. na letiště Václava Havla (terminál 1, let z Istanbulu).

Ken Okongo, ředitel Centra Narovinu v Keni: S rozvojovými projekty jsme začali v Keni v roce 2001. Dnes mezi hlavní projekty patří program Adopce afrických dětí – projekt pomoci na dálku, který pomohl přes 4 000 dětem se vzděláním a komunitní centrum Ostrov Naděje na Rusinga Island v Keni, které denně navštěvuje přes 400 dětí.

Kena Okongo čeká bohatý program. Uskuteční besedy se studenty ve školách a také setkání pro adoptivní rodiče, kteří podporují děti v Keni a veřejnost se zájmem o rozvojovou problematiku.

Pondělí 5.9. od 18 hod. setkání v Brně
Klub cestovatelů Brno - Hedvábná stezka, Veleslavínova 183/14, Brno-Královo Pole

Středa 21.9. od 18 hod. setkání v Praze
Kavárna Muzeum, Vinohradská 1, nová budova Národního muzea

Strávit jakožto učitelka část prázdninového volna ve škole? Dost „ujetý“ nápad, že? Ale zkusila jsem to a nemohu si to vynachválit… O Centru Narovinu jsem se dozvěděla před 9 lety, když naše škola adoptovala prostřednictvím této organizace jedno keňské děvče.

Od té doby sleduji jejich aktivity, několikrát jsem také byla na besedě s keňskými koordinátory adopcí. A musím dodat, že vše sleduji s údivem, zvlášť to, co dokázali vybudovat na ostrově Rusinga ve Viktoriině jezeře, projekt nazvaný Island of Hope – Ostrov naděje.

Vidět to všechno na vlastní oči mi přišlo sice jako báječný, ale naprosto nereálný nápad. Ale i nereálné věci se občas dějí! Stačí pár náhod :-)

Takže jsem 30. června rozdala u nás ve škole vysvědčení a 1. července už seděla s Danou Feminovou v letadle do Nairobi. Přistáli jsme následujícího dne nad ránem v jiném světě, v té „opravdové“ rovníkové Africe jsem byla poprvé. V Nairobi jsme měly zůstat jen pár dní, než Dana vyřeší nezbytné záležitosti v kanceláři. Hned další den jsem tedy vyrazila navštívit adoptovanou Muthinu. Řidiče mi dělal Victor, kluk z Kibery, který díky projektu adopce na dálku získal vzdělání, a tím i šanci na lepší život. Což zní jako otřepaná fráze, ale ve zdejší realitě je to více než pravdivé. Jak jsem ještě několikrát měla možnost vidět na vlastní oči…

Muthina bydlí v oblasti Makueni asi 3 hodiny cesty od Narobi. Jeli jsme úžasnou kopcovitou krajinou plnou zeleně. Oblast je to velmi chudá, lidé jsou závislí na zemědělství, když přijde sucho, mají velký problém se uživit, ale nyní byl konec období dešťů, tak vegetace jen bujela. Projížděli jsme vesničkami, právě probíhal nedělní trh, tak všude bylo živo, někteří spěchali do kostela… Cestovat po keňském venkově není vůbec jednoduché, nejsou tu adresy, značení směru, takže Victor několikrát telefonoval a ujišťoval se, že jedeme správně. Dostával vtipné informace, např. že až projedeme druhou vesnicí, kde bude trh, máme odbočit…

Když jsme dorazili na místo, obě strany byly plné očekávání a zároveň rozpaků. Co má člověk říct někomu, koho zná roky z dopisů, ale vlastně o něm vůbec nic neví? Na co se zeptat? Z jejich strany to bylo asi ještě složitější. Každopádně to bylo setkání milé a příjemné, sešla se celá rodina, postupně se objevovali a zas odcházeli další a další příbuzní, každý chtěl vidět a pozdravit tu bělošku :-) Přesto, že s většinou z nich nás dělila jazyková bariéra, atmosféra byla více než příjemná. Měli potřebu mě v těch nepředstavitelně skromných poměrech pohostit, „musela“ jsem s nimi do kostela. Což byl také moc zajímavý zážitek. Uteklo to velmi rychle a museli jsme vyrazit na zpáteční cestu. Loučení bylo dojemné, ještě společné foto a vyjeli jsme.

Cestou jsme se s Victorem domluvili, že mě další den vezme do Kibery… Když už vidět Keňu, tak se vším všudy! Strávili jsme tam dopoledne, viděla jsem školu, do které chodil, potkali jeho příbuzné. Navštívit největší slum v Africe (a asi i na světě) je zvláštní. Není to místo, kam by bílý turista mířil, z mé strany ani ne proto, že bych se bála, ale spíš mi přijde tak nějak nepatřičné okukovat, jak lidé žijí, a procházet jakousi jejich soukromou zónou.

A jaké to bylo? Říct, že fajn a pěkné, se nehodí, ale vlastně to opravdu bylo příjemné, lidé se usmívali, nijak se nenechali rušit, někteří se se mnou chtěli vyfotit. Děti ve škole byly jako jakékoli jiné děti. Všudypřítomnou bídu a chudobu jsem si uvědomila až při prohlížení fotek, na místě jsem ji vůbec nevnímala.

Pár dnů v Nairobi uteklo a na řadu přišla hlavní náplň cesty, návštěva Rusingy, kde jsme strávili následující 2 týdny. Cesta trvala celý den, vždyť jsme také museli přejet přes půl Keni. Bylo zajímavé sledovat, jak se krajina mění, viděli jsme Masaje se svými stády, opice čekající u silnice.

Na místo jsme dorazili až večer po setmění, tady na rovníku se stmívá kolem 19:00. Tak jsem toho už moc neviděla, zažila jsme snad jen první z mnoha šoků, které na mě během pobytu čekaly. Studenti střední školy tou dobou seděli ve třídě a chystali se na další den… Zvláštní?! U nás určitě. Ale jak jsem řekla, překvapení a šoků bylo víc. Další den to pokračovalo… Když se člověk probudí uprostřed areálu školy, kde se pohybuje 400 dětí, očekává určitý mumraj a hluk. Hrobové ticho tam samozřejmě nebylo, ale dlouho mi trvalo, než jsem uvěřila, že dětí je na Ostrově naděje opravdu tolik. Měla jsem pocit, že s jedenáctiletou praxí učitelky na základce to umím odhadnout:-) Ale neumím…

Na ostrově Rusinga je překrásná příroda, výhled na jezero je naprosto úchvatný, ale já nevycházela z údivu a překvapení z úplně jiných věcí. Jsem zkrátka deformovaná profesí, takže jsem se pozastavovala nad tím, jak motivované a soustředěné jsou děti během výuky, jak se o přestávkách samy zabaví a hrají si i s tím málem (resp. ničím), co mají. Nemluvě o tom, že většina těch starších o přestávce zalehne do trávy se sešitem a učí se. Ale bacha, ne proto, že příští hodinu je písemka! Ale prostě proto, že jim to přijde důležité… Všechny děti jsou usměvavé, působí spokojeně, člověk nepozná, že spousta z nich žije ve zdejším sirotčinci, nemají nikoho a mají za sebou osudy, které člověk asi ani nechce znát… Ve škole se jim opravdu líbí, když skončí výuka, ještě další hodinu tu zůstávají, povídají si s kamarády, hrají si na hřišti. Zdejší škola zkrátka není strašák, či místo, kam člověk chodí, protože prostě musí, ale místo, kde jsou všichni rádi. Vlastně I učitelé odcházeli na můj vkus a na české poměry domů dost pozdě.

Ze zvědavosti jsem se šla podívat na několik vyučovacích hodin a přišly další mé šoky a má překvapení… Tentokrát z práce učitelů. S nulovým vybavením, ve srovnání s tím, co nám přijde v ČR běžné, dokáží zázraky. Tady si člověk uvědomí, že opravdu není důležité, co máme, ale kdo jsme. Panuje přátelská atmosféra, nikdo děti k ničemu nenutí a nenapomíná a ony pracují a učí se, protože je učení prostě zajímavé a baví je.

Samozřejmě takto nevypadají všechny keňské školy, na těch státních jsou např. zcela běžné tělesné tresty. O to větší je můj údiv nad tím, co se zde na Rusinga podařilo. Strávila jsem zde neskutečně zajímavé a příjemné dny. Různé další nezapomenutelné historky bych mohla vypisovat ještě dlouho a dlouho. Bylo to pro mě zkrátka úžasných pár týdnů mezi úžasnými lidmi.

Odjížděla jsem do Afriky s určitými představami, měla jsem myslím relativně dost informací. Čekala jsem obrovskou chudobu, to, že lidé mají málo, realita je ale taková, že nemají vlastně nic. Přesto to na nich nikdo nepozná, jsou v pohodě, neřeší zbytečnosti… Dokáží v těchto podmínkách nejen přežít, ale odvádějí svoji práci takovým způsobem, že může místo jako Ostrov naděje existovat.

Píšu tento článek ještě v Keni pár hodin před odletem zpět, stále plná zážitků, a možná proto vůbec nevím, jak to uzavřít. Nějak nedokáži slovy popsat, co jsem viděla, a vyjádřit, co si o tom myslím. Mám snad jen další otřepanou frázi na závěr… Celých 9 let vím, že projekt adopce na dálku je užitečná a smysluplná věc, nepochybovala jsem nad tím. Ale to, co jsem během těchto pár týdnů viděla, mě v tomto názoru utvrdilo tak na 1000 %. Ani si neuvědomujeme, že to, co tak snadno utratíme za pár kousků nového oblečení, za pár večeří v nějaké restauraci, za spoustu „nesmyslů“, které vlastně ani nepotřebujeme, tady dokáže zázraky.

Bohunka Dusíková

1

I letos pro Vás připravujeme speciální vánoční nabídku – nezapomeňte při vybírání dárků svým nejbližším, zaměstnancům či firemním partnerům na Férový obchůdek Centra Narovinu. Nabízíme direct trade dárky s příběhem, které udělají radost a zároveň podpoří projekty v Keni.
V čem tkví výjimečnost naší keňské kávy a čaje?

Centrum Narovinu ve spolupráci se svým partnerem, společností Mezi Světy s.r.o., se vyznačují tím, že jsou v současné době jedinými dodavateli keňské kávy dovážející surová kávová zrna i čaj na přímé trase z Keni do České republiky, bez využití prostředníků a velkoobchodů. Dbáme na čerstvost a zpracování keňských surovin, které putují přímo do Fair & Bio Pražírny v Kostelci nad Labem. Navíc tato fairtradeová česká pražírna jako první zaměstnává některé pracovníky se zdravotním postižením.

Keňská káva a čaje se pěstují v oblasti druhé nejvyšší hory Afriky „Mount Kenya“, v nadmořské výšce 1700 m. Díky zdejším ideálním klimatickým a pěstebním podmínkám se tato káva i čaj právem řadí k nejkvalitnějším produktům svého druhu.


Detail polohy Mount Kenya.

Ve Fair&Bio Pražírně v Kostelci nad Labem se importovaná keňská káva praží třemi různými způsoby: jemně (light), středně (middle) a silně (dark).


Příprava surové – zelené kávy v Keni pro transport do České republiky.

A jakou kávu bychom měli správně pít, čistou nebo raději směs?

Odpověď na otázku je celkem jednoduchá – viděli jste někdy zkušeného vinaře, že by si kvalitní archivní víno ředil vínem krabicovým? Podstatou výroby kávových směsí není touha po dosažení jakési „vyváženější“ chuti, jak oznamují reklamní letáčky. Je to pouze marketingová propaganda, která má zakrýt ten pravý účel, a tím je redukce ceny a zvýšení výnosů.

Káva se totiž dělí na 2 základní druhy:

Arabica:
Tento druh kávy je vysoce náchylný na teploty, roste ve vyšších nadmořských výškách okolo 1300 – 1700 m a je velice citlivý, proto se jeho zrna sbírají ručně. Farmáři na první úrodu čekají 4 až 6 let. Odměnou za to jim je opravdu kvalitní káva.

Robusta:
Té se daří i v místech, kde by Arabica nerostla, keře jsou podstatně silnější a odolnější, proto se používá strojového sběru zrna a první úroda přichází už po dvou letech. Káva není chuťově nijak zajímavá ani moc dobrá, proto se praží tzv. italským způsobem – v podstatě se spálí.
Její původní chuť se potlačí a doplní ji právě chuť spáleniny, na kterou jsme zvyklí z většiny komerčně používaných značek kávy.

Černý čaj

Čaj nakupujeme od zpracovatelského družstva Ndima v Nyery, jehož členy jsou drobní farmáři, kteří jsou zároveň i dodavateli čajových lístků. Toto družstvo je také držitelem Fairtrade certifikátu.


Sběr čajových lístků v oblasti Mount Kenya.

Blahodárné účinky kávy a černého čaje pro tělo

Maximální doporučené množství denního příjmu kávy by mělo být mezi 250 – 300 mg kofeinu, tj. 3 – 5 šálků. Kávová zrna obsahují skupinu antioxidačních látek působících například proti cukrovce 2. typu, jako ochrana kardiovaskulárního systému, snižuje riziko mozkové příhody, zvyšuje činnost metabolismu a tím podporuje hubnutí a v neposlední řadě díky kyselině kávové má chemopreventivní vlastnosti. Zásluhou kofeinu se v mozku zvyšuje chemická látka dopamin a tím navíc pití kávy navozuje pocit štěstí a spokojenosti.

Optimální množství konzumace černého čaje se pohybuje v rozmezí 1 – 3 šálků denně. Černý čaj taktéž snižuje riziko srdečních onemocnění, konkrétně vede ke snížení cholesterolu v krvi, dodává nám energii díky svému zvýšenému množství kofeinu oproti jiným druhům čajů a opět i zde bylo zjištěno, že obsahuje antikarcinogenní látky.

100% výdělku podpoří komunitní centrum „Ostrov Naděje“ na Rusinga Island

Produkty z Keni tedy putují od přímých výrobců a pěstitelů rovnou k nám do již zmíněné české pražírny a následně do jednotlivých domácností. Veškerý výdělek financuje činnost založeného komunitního centra „Ostrov Naděje“ na Rusinga Island, které pečuje o sirotky či děti z chudých rodin. Poskytuje jim základní vzdělání, zdravotní péči a samozřejmě lásku.


Chvíle odpočinku a her na „Ostrov Naděje“ Rusinga Island založeném v roce 2003.

 

Evelína Milfortová

1

Sobota 27. a neděle 28. srpna 2016. Centrum Narovinu bude u toho v neděli 28.8. – u našeho stánku si budete moci zakoupit věci z férového obchůdku, nebo se s dětmi zapojit do workshopů.

Připravíte se na cestu do Afriky – oblečete se do afrického oblečení, vyrobíte si africké šperky, vyzdobíte šaty africké ženy nebo si namalujete africkou masku... Těšíme se na setkání.

Program festivalu přílohou.

Můj svět – moje energie, takový je podtitul kalendáře společnosti Europe Easy Energy pro rok 2016. Věnovaný je dvanácti dětem z Keni, kterým společnost prostřednictvím naší organizace financuje vzdělávání. Přinášíme osmý srpnový příběh Moureen.

» Lednový příběh
» Únorový příběh
» Březnový příběh
» Dubnový příběh
» Květnový příběh
» Červnový příběh
» Červencový příběh

Moureen, 16 let

Energii ostatním dávám v příbězích, které sama vymýšlím.

» Více informací

1

Tisková zpráva Centra Narovinu

Středa 27.7. – Praha Vyšehrad – 16 – 19 hod.
Park před Starým purkrabstvím. Za nepříznivého počasí proběhne setkání v kavárně Starého purkrabství.

Piknik s keňskou studentkou Dianou, jejím adoptivním rodičem a Centrem Narovinu. Diana přiletěla na pozvání svého adoptivního rodiče, který ji se vzděláním podporuje již šest let.

Přijďte se s ní seznámit, zeptat se na vše, co vás zajímá, sdílet zkušenosti s jejím adoptivním rodičem, který jí vloni navštívil v Keni, nebo jen posedět v příjemné atmosféře. Přinést můžete i něco malého na piknik. Těšíme se na setkání.

Diana díky podpoře adoptivního rodiče z České republiky studuje již vyšší odbornou školu. Má dva sourozence,  5-členná rodina žije ve zděném domku o jedné místnosti ve čtvrti hlavního města Nairobi – Kayole. Rodinný příjem je asi 8 000 KES měsíčně (přibližně 2 000,- Kč).

Obecně prospěšná společnost Centrum Narovinu se zaměřuje na rozvojovou spolupráci s cílem zlepšení vzdělávání, zdravotní péče a celkové životní úrovně v Africe. Loni oslavilo centrum Narovinu 20. narozeniny od svého založení. Mezi hlavní projekty patří program Adopce afrických dětí - projekt pomoci na dálku, který funguje od roku 2002 a pomohl přes 4 000 dětem se vzděláním a komunitní centrum Ostrov Naděje na Rusinga Island v Keni, které denně navštěvuje přes 400 dětí.

» Fotogalerie
» Video

1

Podpořte další rozvoj komunitního centra Ostrov Naděje na ostrově Rusinga v Keni darováním knihy v angličtině, počítače/notebook v dobrém stavu, šicího stroje nebo hudebního nástroje.

Věc můžete zasílat či nosit do Centra Narovinu na adresu Sokolská 32, Praha 2 (blízko metra I.P.Pavlova) od pondělí do pátku od 9:00 do17:00. Možné je dohodnout se i na jiném čase. Sbírka probíhá až do 31.8. 2016.

Předem děkujeme za vaší podporu a pomoc.

I letos jsme u toho! Stavte se za námi v neděli 24.7. a o víkendu 30. – 31.7. do africké vesnice, kde si u našeho stánku budete moci zakoupit věci z férového obchůdku, nebo se s dětmi zapojit do workshopů.

Připravíte se na cestu do Afriky – oblečete se do afrického oblečení, vyrobíte si africké šperky, vyzdobíte šaty africké ženy nebo si namalujete africkou masku... Těšíme se na setkání.

» Více o festivalu

Tisková zpráva Centra Narovinu

Keňskou dívku Dianu podporuje se vzděláním již šest let. V roce 2015 se poprvé setkali v Keni, v sobotu 16.7. se potkají v Praze...  Buďte u tohoto setkání s námi!

V sobotu 16.7. přiletí Diana Nyambura Wakhome z Keni do Prahy v 18:30 hod. na letiště Václava Havla (terminál 1, let z Istanbulu).

Diana díky podpoře adoptivního rodiče z České republiky studuje již vyšší odbornou školu. Má dva sourozence,  5-členná rodina žije ve zděném domku o jedné místnosti ve čtvrti hlavního města Nairobi –  Kayole. Rodinný příjem je asi 8 000 KES měsíčně (přibližně 2 000,- Kč).

Obecně prospěšná společnost Centrum Narovinu se zaměřuje na rozvojovou spolupráci s cílem zlepšení vzdělávání, zdravotní péče a celkové životní úrovně v Africe. Loni oslavilo centrum Narovinu 20. narozeniny od svého založení. Mezi hlavní projekty patří program Adopce afrických dětí - projekt pomoci na dálku, který funguje od roku 2002 a pomohl přes 4 000 dětem se vzděláním a komunitní centrum Ostrov Naděje na Rusinga Island v Keni, které denně navštěvuje přes 400 dětí.

» Fotogalerie
» Video

1

Piknik s keňskou studentkou Dianou, jejím adoptivním rodičem a Centrem Narovinu. Diana přiletěla na pozvání svého adoptivního rodiče do Prahy.

Přijďte se s ní seznámit, zeptat se na to, co vás zajímat, sdílet zkušenosti s jejím adoptivním rodičem, který jí vloni navštívil v Keni, nebo jen posedět v příjemné atmosféře. Přinést můžete i něco malého „na zub“. Setkáme se v parku mezi kostelem a Starým purkrabstvím. Pokud bude nepříznivé počasí, schováme se právě v kavárně Starého purkrabství.

Můj svět – moje energie, takový je podtitul kalendáře společnosti Europe Easy Energy pro rok 2016. Věnovaný je dvanácti dětem z Keni, kterým společnost prostřednictvím naší organizace financuje vzdělávání. Přinášíme sedmý červencový příběh Gift.

» Lednový příběh
» Únorový příběh
» Březnový příběh
» Dubnový příběh
» Květnový příběh
» Červnový příběh

Gift, 4 roky

Kočkám závidím jejich energii, se kterou skáčou a dovádí.

» Více informací

1

Přidali jsme novou fotogalerii.

Jak oslavit lépe konec školního roku než cestou do Afriky? Děti, které přišly na akci Vysvědčení Naruby dne 30.6. 2016 v pražském Areálu Vltavanů, měly u stánku Centra Narovinu možnost vyfotit se v Africe :)

 

1

Areál Vtavanů 229, Praha 4 – Braník.
Čtvrtek 30.6. 13 – 19 hod.

Centrum Narovinu bude u toho! Stavte se za námi ke stánku č. 10, kde se připravíte na cestu do Afriky – oblečete se do afrického oblečení, vyrobíte si africké šperky, vyzdobíte šaty africké ženy nebo si namalujete africkou masku... Těšíme se na Vás.

» Více informací

1
Herečka Barbora Munzarová podporuje projekty Centra Narovinu
Komunikace mezi dětmi a adoptivními rodiči přináší velkou radost
Příběh ze zdravotního pojištění
Příklad konkrétní pomoci rodině v Keni – Rolex díky podpoře chodí do školy a rodiče mohli začít s podnikáním
Klub přátel adopce
Novinky z komunitního centra Ostrov Naděje na Rusinga Island v Keni
Moje první cesta do Keni
Děkujeme divadlu Semafor za benefiční představení pro děti z komunitního centra Ostrov naděje
Módní přehlídka v GASKu ADO Narovinu!
Kampaň na získání nových firemních partnerů
Klikni a pomáhej přes Givt.cz
 

Vážení přátelé,

dovolujeme si Vás oslovit s pozvánkou na blížící se Férovou snídani s vůní Afriky, ve dnech 23. a 28. června v Praze od 9.00 – 10.30. Je určená firmám, které mají zájem o partnerství s naším dlouhodobým projektem Ostrov Naděje – komunitní centrum na Rusinga Island v Keni.

Pokud máte svojí firmu, či byste věděli o takové, která se zajímá o rozvojové projekty, a ráda by se zapojila, budeme se těšit na nezávazné setkání nad šálkem naší kvalitní keňské kávy a čaje a malým občerstvením. Součástí bude krátká prezentace projektu a nastínění možností spolupráce, kterých je mnoho a jsou velmi variabilní (jak finanční tak nefinanční zapojení).

Více informací a registrace se na naší stránce Firemní partnerství, nebo kontaktujte helena.andrejova@adopceafrika.cz.

Budeme se na Vás těšit s paní ředitelkou Danou Feminovou a s našimi stávajícími partnery projektu.

S pozdravem a přáním hezkého dne,

Helena Andrejová
Fundraiser a koordinátor projektu "Adopce afrických dětí"
Tel.: 608 938 139

Centrum Narovinu
Sokolská 1802/32, Praha 2, 120 00
www.centrumnarovinu.cz
www.facebook.com/CentrumNarovinu

Můj svět – moje energie, takový je podtitul kalendáře společnosti Europe Easy Energy pro rok 2016. Věnovaný je dvanácti dětem z Keni, kterým společnost prostřednictvím naší organizace financuje vzdělávání. Přinášíme šestý červnový příběh Richarda.

» Lednový příběh
» Únorový příběh
» Březnový příběh
» Dubnový příběh
» Květnový příběh

Richard, 18 let

Energii náš rodinný tým potřebuje jako sůl.

» Více informací

1

Přidali jsme novou fotogalerii.

Sobotní atmosféra multikulturního festivalu na Praze 4 byla přijemná a Centrum Narovinu bylo u toho. Děkujeme všem, kteří se zastavili u našeho stánku a doufáme, že se vám líbí vaše fotky z Afriky :)

1

Prodejní výstava fotografií. Vernisáž 1. 6. od 18 hod. Promítání – povídání – férový obchůdek.

Pět fotografií bylo oceněno Medailí za kolekci v Mezinárodní dětská výtvarné výstavě Lidice.

KAVÁRNA & GALERIE Art-n-Coffee
Pasáž České národní banky, Na příkopě 24, Praha 1

Fotografie byly pořízený na přelomu ledna a února dětmi z Ostrova Naděje díky fotoaparátům, které jsme dostali od adoptivních rodičů a dalších dárců.

» Medaile škole Ostrov Naděje za kolekci fotografií! (obsahuje fotogalerii)

Děti během fotografického workshop zachycovaly svět kolem sebe a maličkosti, které je dělají šťastnými. Vznikl tak unikátní soubor fotografií, který přibližuje život na ostrově Rusinga v Keni očima dětí. Fotografie jsou doplněny o jejich komentáře.

Během vernisáže bude prostor i na diskusi a dotazy.
 

Ve čtvrtek 23.6. od 18:00 hod., Humanistické centrum, Sokolská 32, Praha 2 (kousek od metra I.P.Pavlova).

Hledáme další dobrovolníky, sponzory a přátele, kteří by se chtěli aktivně podílet na vytváření konkrétního rozvojového projektu a napomoci jeho dalšímu rozvoji a směřování k samostatnosti a trvalé udržitelnosti.

Před námi je ještě dlouhá cesta a potřebujeme spoustu nadšení, kreativity, nových nápadů i finanční pomoc. Nabízíme možnost věnovat se něčemu smysluplnému, proniknout do zajímavé tematiky a pomoci pozitivně ovlivnit životy stovek lidí z těch nejchudších poměrů na této planetě.

Každý se může zapojit do toho, čemu rozumí a co ho zajímá. Můžete nám například pomoci s vyhledáváním informací - najít kontakty na ty, kdo vyrábějí dětské hřiště, prodávají počítače, školní a sportovní pomůcky… Potřebujeme také odborné znalosti – pomoc sociální pracovnici v sirotčinci, zemědělské poradenství, lektory pro metodické semináře pro učitele atd.

Velmi důležitá je pro nás propagace. Čím více lidí se o projektu a Klubu přátel Ostrova Naděje dozví, tím větší má projekt šanci posunout se dál. Pomůže nám propagace v médiích, zorganizování výstavy fotografií nebo benefiční akce (materiály zapůjčíme). Rádi přijedeme udělat přednášku či prezentaci projektu, pokud nám pomůžete s organizací a zajištěním prostor.

Aktuální výzvy a plány:

  • vytvoření shrnujícího videa k projektu Ostrov Naděje
  • vytvoření TV spotu pro projekt Ostrov Naděje
  • vytvoření nových webových stránek projektu
  • zpracování natočených videí a fotek
  • dovybavení nové knihovny (knihy i digitální obsah v angličtině a svahilštině)
  • připravení a zavedení vhodného knihovnického systému a rozjetí výpůjček knih celé komunitě
  • rozšíření možností volnočasových aktivit pro děti v sirotčinci, škole i pro studenty na internátu střední školy
  • vymyšlení a zavedení celého programu sexuální výchovy pro různé stupně školy
  • vypracování vzdělávacího program pro volitelný program „Life skills“ (sebepoznání, etika a výchova k nenásilí) na střední škole
  • vylepšení sociální práce s různými skupinami dětí v našem sirotčinci (HIV pozitivní děti, týrané děti…)
  • promyšlení a na základě zkušeností vylepšení programu integrace dětí ze sirotčince zpět do komunity
  • dovybavení venkovního dětského hřiště pro nejmenší děti (prolézačky, houpačky…)
  • vymyšlení a nastartování nových výdělečných aktivit z oblasti řemeslné výroby – rozšíření pracovních příležitostí pro ženy i směřování k trvalé udržitelnosti
  • optimalizace farmaření – zhodnocení dosavadních výsledků a zvážení dalšího pokračování
  • nalezení dlouhodobého sponzora pro oblast zdravotnictví – chod kliniky

 

Pracovní týmy Klubu přátel Ostrova Naděje:

  1. Výchova, vzdělávání a sociální práce – výukové metody a pomůcky, vybavení knihovny, semináře pro učitele, volnočasové aktivity, program sociální práce s dětmi v sirotčinci...

podskupiny:

  • Mateřská školka
  • Základní škola
  • Střední škola


koordinujeDana Feminová

  1. Zdravotnictví – pomoc s projektem kliniky - kontakt s místním personálem, odborné konzultace, pomoc s vedením přehledů a výkazů, shánění dalšího vybavení...

koordinujeMarie Langová

  1. Zemědělství a farmaření - shánění informací o dalších vhodných plodinách, řešení problémů při farmaření, shánění vybavení a informací k dalším možnostem rozšíření farmy, navazování partnerství s odborníky z oboru…

  2. Rozvoj výdělečných projektů pro trvalou udržitelnost – řemeslné dílny a družstva, optimalizace a rozvoj zemědělské produkce chovu slepic i ryb, rozvíjení obchodních aktivit (s čajem, kávou, mastkovým zbožím)...

koordinuje: Tomáš Kaštil

  1. Propagace projektu Ostrov Naděje - příprava propagačních materiálů, shánění kontaktů na novináře, publikování článků, možnost rozhovorů v rádiích a TV, organizace různých prezentačních a benefičních akcí, umístění bannerů na weby a sociální sítě...

koordinujeSimona Heřtusová

  1. Fundraising pro Ostrov Naděje- oslovování potenciálních dárců a sponzorů, příprava projektů pro dotační řízení různých institucí a nadací...

koordinujeHelena Andrejová

Pošli to dál! Jak přispět?

  1. zasláním finančního daru pro projekt Ostrov Naděje
    číslo sbírkového účtu: 107-6829480277/0100
    variabilní symbol projektu: 900
    konstantní symbol: 0558

více na stránce Chci přispět.

  1. navázáním sponzorské spolupráce mezi námi a vaší firmou
    jednorázová darovací smlouva za přesně domluveným účelem
    dlouhodobá darovací smlouva na % z prodeje
    poskytnutí bezplatných služeb nebo zboží pro projekt

  1. adopcí dítěte z Rusinga Island zařazeného v projektu Adopce afrických dětí

více na stránce Adopce afrických dětí – projekt pomoci na dálku.

  1. dobrovolnickou prací – členstvím v Klubu přátel Ostrova Naděje
  1. nákupem „dárků s příběhem“ nebo dárkových certifikátů „Pošli to dál – daruj naději“ z našeho Férového obchůdku

více na stránce Férový obchůdek.

Více informací k projektu najdete na našich stránkách.

Budu se moc těšit na další africké setkání i případnou spolupráci na projektu „Ostrov Naděje“.
A pokud byste náhodou právě v tomto termínu nemohli, ale stát se součástí Klubu přátel Ostrova Naděje Vás zajímá, napište mi e-mail s informací o tom, jaký způsob spolupráce by vás zajímal a domluvíme se na jiném termínu setkání, způsobu spolupráce apod.

S pozdravem

Dana Feminová
ředitelka Centra Narovinu, o.p.s.,
projektová manažerka „Ostrova Naděje“ v Keni

tel: 777 711 911
email: dana.feminova@adopceafrika.cz

Přijďte se bavit, poznávat a ochutnávat jiné kultury. Pojďte strávit barevný den plný chutí, vůní, hudby a tance. Můžete zakusit tradiční i méně tradiční pochoutky z různých koutů světa. Užívejte si pěvecká a taneční vystoupení. Čekají vás workshopy pro děti, přednášky a bohatý doplňkový program.

Jsme Hate Free Fest. Vítáme všechny návštěvníky bez ohledu na jejich etnickou, sexuální, náboženskou či jinou příslušnost.

Centrum Narovinu doplnilo program workshopy pro děti i dospělé a férovým obchůdkem s mastkem, kávou, čajem a dalšími výrobky přímo z Keni.

Více na festival-kaleidoskop.cz a facebook.com/festivalkaleidoskoppraha

 

To je ocenění 44. ročníku Mezinárodní dětské výtvarné výstavy Lidice 2016, kam jsme poslali fotografie, které byly pořízeny na přelomu ledna a února dětmi z malého ostrova ve Viktoriině jezeře v Keni. Oceněná díla budou k vidění na výstavě v Lidicích.
» Více na stránkách výstavy

Další fotografie z fotografického workshopu, na kterých děti zachycovaly svět kolem sebe, si můžete prohlédnout na výstavě Můj svět: všední radosti očima keňských dětí. Vernisáž výstavy se uskuteční na Den dětí 1.6. od 18 hod. v kavárně a galerii Art&Coffee (Na Příkopě 860/24, Praha 1). Výstava je prodejní, výtěžek podpoří právě děti z projektu komunitního centra Ostrov Naděje na Rusinga Island v Keni.
» Můj svět: všední radosti očima keňských dětí

 

Řekni ugalíííí: Moc nám chutná tradiční jídlo – ugali.
Medaile škole za kolekci fotografií: Atieno Phioner, 13 let, Mbita – Island of Hope Humanist School, Keňa

 

Tabule: Psaní křídami na tabuli je moc prima. Moje kamarádka chodí do školy, kde žádnou takovou nemají.
Medaile škole za kolekci fotografií: Awuor Lizy, 13 let, Mbita – Island of Hope Humanist School, Keňa

 

Přestávka: Před další hodinou je potřeba si odpočinout.
Medaile škole za kolekci fotografií: Awuor Alice, 13 let, Mbita – Island of Hope Humanist School, Keňa

 

Úkryt na stromě: Úkryt na stromě byl prozrazen. Bohužel na vedlejší strom se sladkými mangy se tak dobře neleze.
Medaile škole za kolekci fotografií: Ochieng Clinton, 13 let, Mbita – Island of Hope Humanist School, Keňa

 

Spolužáci: Setkání spolužáků ze základní a mateřské školy. Velcí už jsme skoro stejně, jen ta barva uniformy je jiná.
Medaile škole za kolekci fotografií: Shalom Tracy, 14 let, Mbita – Island of Hope Humanist School, Keňa

1

„I v dnešní kvapné a mnohdy sobecké době lze vytvořit něco ojedinělého, prospěšného, ba doslova zázračného na téměř opačném kousku světa“, říká Bára Munzarová – herečka a adoptivní maminka chlapce v Keni.

Nevěřím na náhody. Věřím, že věci a různé události se v našich životech dějí přesně tak, jak se dít mají. Jsme to my sami, kdo řídíme své životy přijímáním zodpovědnosti za svá rozhodnutí. Cestou, na kterou se v životě vydáme si sami utváříme svou budoucnost.

Proto vím, že když jsem v únoru letošního roku, pocítila doslova bytostnou potřebu vzepřít se mediální a populisticko-politické masáži strachu z uprchlíků a ze všeho nám neznámého, která se na nás valí nepřetržitě ze všech médií, když jsem pocítila velkou potřebu zapojit se do pomoci potřebným, nebyla  náhoda, že má první myšlenka směřovala k Adopci na dálku.

Při prvotním vyhledávání na internetu mě okamžitě zaujal projekt Centra Narovinu, který kromě Adopce na dálku zahrnuje i projekt OSTROV NADĚJE.

Lidé, kteří se na projektu podílejí, kteří ho vedou a zároveň utvářejí si zaslouží obdiv a podporu nás všech. Tito lidé jsou pro mě zosobněnými Anděli našich uspěchaných životů, kteří nám svými ČINY, ne prázdnými slovy, dokazují, že lze i v dnešní kvapné a mnohdy sobecké době, vytvořit něco ojedinělého, prospěšného, ba doslova zázračného na téměř opačném kousku světa.

Pojďme si,  prosím,  každý ten svůj ostrov naděje vytvořit sami v sobě už jenom tím, že se nenecháme zastrašit ukřičenými, jedinci plnými nenávisti. Pojďme se na malou chvilku zastavit a na začátek si třeba jen přečíst o činosti a aktivitách Centra Narovinu. Pak už nám totiž nebude nic bránit v tom, udělat si malou radost tím, že třeba taky pomůžeme. Je totiž moc krasné, pocítit alespoň malým dílkem, na který každý z nás nějakým způsobem dosáhne, radost ze sounáležitosti všech lidí na planetě. Už třeba jenom šíření samotné informace o tomto neskutečně ojedinělém projektu může pomoci.

Přeji Vám všem jen samé libé pocity z vědomí, že pomáháte.

Bára Munzarová
herečka a adoptivní maminka chlapce v Keni

1

Můj svět – moje energie, takový je podtitul kalendáře společnosti Europe Easy Energy pro rok 2016. Věnovaný je dvanácti dětem z Keni, kterým společnost prostřednictvím naší organizace financuje vzdělávání. Přinášíme pátý květnový příběh Susan.

» Lednový příběh
» Únorový příběh
» Březnový příběh
» Dubnový příběh

Susan, 17 let

Na čem stojí život? Na důvěře jeden v druhého.

» Více informací

Pozvánka pro novináře: Slavte s námi a přijměte pozvání na tiskovou konferenci – Africké dopoledne pro Ostrov Naděje.

Úspěšný rozvojový projekt České republiky a Slovenska v Keni.
Studenti nově postavené střední školy mají za sebou první školní trimestr.
Jak se daří v Keni škole bez rákosek, známek, uniforem a s respektujícím přístupem?

Projekt podporuje například herečka Barbora Munzarová, mezinárodní škola Park Lane a SlovakAid.

Už tuto středu 4. května v 9:30 hod.
Kavárna Art & Coffee, Na Příkopě 860/24, Praha 1
Prezentace Fotografie Videa Raut
včetně direct trade kávy a čaje z Keni

Tiskové konference se zúčastní:

  • Dana Feminová – výkonná ředitelka Centra Narovinu a hlavní koordinátorka projektu Ostrov Naděje
  • Barbora Munzarová – herečka a adoptivní maminka v programu Adopce na dálku
  • Radek Janata – Park Lane International school - partnerská škola projektu
  • Tomáš Kaštil – Intercars – sponzor projektu

Projekt střední školy vznikl za podpory SlovakAid. V první fázi se staví budova se dvěma třídami, laboratoř pro odborné předměty (fyzika, chemie a biologie), 1 budova ubytovny pro chlapce, 1 budova ubytovny pro dívky a administrativní budova s kancelářemi a sborovnou. První studenti usedli do svých lavic v únoru 2016, dnes jim začal druhý školní trimestr.

Komunitní centrum Ostrov Naděje na Rusinga Island v Keni

Hlavním cílem projektu je vytvořit soběstačné a trvale udržitelné komunitní centrum, které by velmi chudým lidem a dětem z oblasti Kamasengre na Rusinga Island poskytovalo přístup ke kvalitnímu vzdělávání a základní lékařskou péči. Projekt začal v roce 2003. Dnes centrum denně navštěvuje 400 dětí a jeho součástí je sirotčinec pro 72 dětí od 3 do 18 let, mateřská škola pro 90 dětí s výukovou metodou Montessori, základní škola pro 300 dětí, vzdělávací centrum s knihovnou, dílna na opracování mastku, zdravotní klinika pro cca 10 000 pacientů z oblasti, farma se zavlažovacím systémem, ovocnými stromy, chovem ryb a slepic, a ve výstavbě je internátní střední škola pro 120 studentů.

» Více informací
» Video o projektu

Předem děkujeme za pozornost a potvrzení účasti. Krásné dny a těšíme se na setkání.

Centrum Narovinu, Simona Heřtusová, mobil 608 301 270, simona.hertusova@adopceafrika.cz
www.adopceafrika.czwww.facebook.com/CentrumNarovinu
 

Je to přesně 14 měsíců, co je Givt v provozu a neziskové organizace podpořil již částkou přes 250 000 Kč. Vybírat můžete ze 339 e-shopů, například Zoot, Baťa, Dáme jídlo, Čedok, Tescoma, Tchibo, Dormeo atd.

Vy nakupujete a Givt posílá peníze neziskovým organizacím. Nezaplatíte ani korunu navíc a podpoříte ty, které máte rádi.

Svým nákupem můžete podpořit i Centrum Narovinu. Děkujeme.

Více na Givt.cz Nechcete na přispění přes Givt už nikdy zapomenout? Využijte chytré aplikace Givt!

1

8.4. začaly prázdniny středoškolákům z Ostrova Naděje, kteří úspěšné zakončili první školní trimestr.
A co to oslavit třeba dobrým šálkem férové kávy nebo čaje z Keni?
Připravili jsme pro Vás speciální dubnovou nabídku – krabičku s kávou a mastkovou soškou za 320,- Kč nebo krabičku s čajem za 290,- Kč. Výdělek podporuje rozvoj Ostrova Naděje.

Objednávky na e-shopu nebo na e-mailu simona.hertusova@adopceafrika.cz.

Děkujeme.
Vaše Centrum Narovinu

Můj svět – moje energie, takový je podtitul kalendáře společnosti Europe Easy Energy pro rok 2016. Věnovaný je dvanácti dětem z Keni, kterým společnost prostřednictvím naší organizace financuje vzdělávání. Přinášíme čtvrtý dubnový příběh Stanleyho.

» Lednový příběh
» Únorový příběh
» Březnový příběh

Stanley, 11 let

Energii mi dodává každá branka, kterou vstřelím.

» Více informací

Zaměstnanci na Slovensku se mohou pro darování 2% rozhodnout až do 30.4.

2% na podporu komunitného centra Ostrov Nádeje na Rusinga Island v Keni

Radi by sme Vás aj tento rok poprosili o darovanie 2% pre centrum Narovinu.  Takto získané peniaze by sme radi použili na podporu komunitného centra – Ostrov nádeje, ktoré funguje na ostrove Rusinga Island v Keni.

Toto komunitné centrum sa začalo budovať okolo roku 2005. Na začiatku tam vznikol sirotinec a vzdelávacie centrum. Celý projekt je od začiatku, až do teraz, podporovaný veľkým počtom dobrovoľníkov, či už v Keni ale aj na Slovensku a v Čechách. Postupne v projekte pribúdali materská škola, základná škola a v roku 2010 aj klinika, ktorá bola podporovaná prostredníctvom grantu vlády ČR a neskôr prostredníctvom Slovenskej agentúry pre medzinárodnú rozvojovú spoluprácu SLOVAKAID. Agentúrou sú aj dnes podporované ďalšie aktivity v rámci projektu a to najmä stavba strednej školy a podpora aktivít, ktoré by mali projekt doviesť k samostatnosti a trvalej udržateľnosti.

Momentálne by sme využili Vaše 2% na podporu a spolufinancovanie projektov, ktoré nám pomáhajú stavať strednú školu a rozvíjajú aktivity ako je slepačia farma, klietkový chov rýb, dielňa na spracovanie mastenca, podpora preventívnej a zdravotnej starostlivosti pre obyvateľov ostrova a podobne.

Viac informácií o projekte nájdete na našej internetovej stránke, kde nájdete aj rôzne videá a aktuálne fotografie z komunitného centra.

» Informácie o ostrove nádeje
» Videá z Keni aj z ostrova nádeje

Srdečne Vám ďakujeme za Vašu podporu.

Naše údaje pre darovanie 2% sú:
IČO: 37999401
Humanistické centrum NAROVINU
Kollárová 759/1
Pliešovce 96263

» Dokumenty pre zamestnancov nájdete tu

V našem komunitním centru Ostrov Naděje na Rusinga Island ve Viktoriině jezeře v Keni stavíme střední školu. Projekt vznikl za podpory SlovakAid.

V první fázi, která by měla trvat do poloviny ledna 2016 se postaví budova se dvěma třídami, laboratoř pro odborné předměty (fyzika, chemie a biologie), 1 budova ubytovny pro chlapce, 1 budova ubytovny pro dívky a administrativní budova s kancelářemi a sborovnou.

Od února 2016 již první studenti usednou do svých lavic.

Sledujte stavbu a držte nám palce!

1

Můj svět – moje energie, takový je podtitul kalendáře společnosti Europe Easy Energy pro rok 2016. Věnovaný je dvanácti dětem z Keni, kterým společnost prostřednictvím naší organizace financuje vzdělávání. Přinášíme třetí březnový příběh Stevena.

» Lednový příběh
» Únorový příběh

Steven, 12 let

Energii na sport beru z jídla. Proto chci, aby nikde na světě nechybělo.

» Více informací

Kurz vede Simona Strakošová a Vlasta Dobešová – koordinátorky projektu Adopce na dálku.

Sídlo společnosti Raynet, Francouzská ulice 6167/5, Ostrava-Poruba. Cena kurzu: 100,- Kč (příspěvek na materiály). Přihlášky do konce května na e-mail simona.strakosova@adopceafrika.cz, děkujeme.

Více informací v přiloženém letáčku nebo na stránce Semináře Dobrovolníci pro rozvojovou spolupráci v Africe.

1

Ateliér Design oděvu Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně představí tvorbu studentů prostřednictvím benefiční módní přehlídky, na podporu obecně prospěšné společnosti Centrum Narovinu.

Módní event se uskuteční 27. května 2016 od 16 hodin v barokních prostorách bývalé jezuitské koleje v Kutné Hoře, ve které dnes sídlí Galerie Středočeského kraje, GASK. Výtěžek poputuje na podporu projektu Ostrov Naděje – komunitní centrum na Rusinga Island v Keni, kde Centrum Narovinu vybudovalo mateřskou školku, základní školu, kliniku, sirotčinec a střední školu.

Kolekci nafotila Vivien z Keni, která prošla programem Adopce afrických dětí – projektem pomoci na dálku. Dnes, díky podpoře „adoptivních rodičů“, studuje medicínu v Bratislavě.

» Plakát v tiskové kvalitě (74 MB)

1

Vážení adoptivní rodiče, vážení příznivci a přátelé Centra Narovinu,

Pojďte s námi do divadla – užijte si krásný večer plný písní s osobnostmi divadla Semafor a zároveň podpořte děti v Keni.

Divadlo Semafor od roku 2007 podporuje u naší organizace vzdělání Ashley Wambui z Keni. Právě od členů divadla vzešla myšlenka benefičního představení na podporu hlavního projektu Centra Narovinu v Keni – komunitního centra Ostrov Naděje na Rusinga Island. Představení se osobně zúčastní Jiří Suchý, Jitka Molavcová a další interpreti divadla, kteří vystoupí bez nároku na honorář. Velice si vážíme této nabídky a byli bychom rádi, aby benefice byla opravdu co nejvíce úspěšná a v maximální míře podpořila projekt Ostrov Naděje, kam pošleme 100 % výdělku.

Cena vstupenky je 300,- Kč. Je možné si také zakoupit dražší vstupenky a podpořit rozvoj komunitního centra v neomezené výši. 10 nejštědřejších odměníme dárečky z našeho férového obchůdku. Předem děkujeme za Vaši podporu a pomoc.

Rezervace a prodej vstupenek: Divadlo Semafor, Dejvická 27, Praha 6
» Rezervační web

Benefiční představení podporuje také Česká televize, která je hlavním mediálním partnerem.

Komunitní centrum Ostrov Naděje na Rusinga Island v Keni
» Více informací

» Video o projektu

Prosím, pošlete informace dál mezi své známé, nabídněte vstupenky svým zaměstnancům nebo je darujte svým nejbližším... Podpořte nás na facebooku www.facebook.com/CentrumNarovinuudálost benefice na facebooku nebo vyvěste letáky.
Předem děkujeme za jakoukoliv pomoc a těšíme se na setkání.

Více informací k benefičnímu představení: Simona Heřtusová - mobil 608 301 270, simona.hertusova@adopceafrika.cz

1

Tradiční veletrh neziskovek NGO Market se v roce 2016 uskuteční 27. dubna v prostorách Fora Karlín (Pernerova 51, Praha 8). Veletrh doprovodí celodenní program, určený zástupcům neziskovek i veřejnosti. Vstup na akci je jako tradičně zdarma.

» Více informací

» Video

 

Třetí ročník veletrhu neziskových organizací
Pondělí 21. března 2016
10 – 16 hodin
Kruhová hala České zemědělské univerzity v Praze

Na veletrhu budete mít možnost:

  • najít si stáž, brigádu nebo se zapojit do zajímavých projektů na dobrovolnické bázi;
  • získat náměty pro svou bakalářskou či diplomovou práci;
  • rozšířit svoje povědomí o neziskovém sektoru v ČR;

a setkat se tváří v tvář se zástupci celé řady neziskovek.

Centrum Narovinu u toho bude také a prezentační stánek bude obohacen o výrobky z férového obchůdku, které si budete moci koupit a podpořit komunitní centrum Ostrov Naděje v Keni.
» Eshop férového obchůdku

Více informací:
» www.zacnisneziskovkou.cz
» Událost na Facebooku

Divadlo Semafor pro Centrum Narovinu
Příběh ze zdravotního pojištění: Tungóza – typické onemocnění pro tropické a subtropické oblasti
Sbírka Ostrov Naděje na dokončení kuchyně s jídelnou pro 500 dětí Ostrova Naděje na Rusinga Island v Keni
Klub přátel adopce podpořil Jackline Akinyi Ogunu
Novinky z komunitního centra Ostrov Naděje na Rusinga Island
Příběhy adoptivních rodičů aneb cesty za podporovanými dětmi do Keni
 

Setkání s Rose

Návštěvu rovníkové Afriky jsme plánovali již˛delší dobu, když jsme však v průběhu roku 2015 „adoptovali“ pětiletou Rose z Rusinga Island, nabraly naše představy konkrétnějších obrysů. V minulosti jsme v rámci projektu adopce na dálku organizovaného jinou dobročinnou organizací přispívali na vzdělávání jedné slečny v Indii; když slečna vyrostla, začala pracovat a již nepotřebovala naši podporu, rozhodli jsme se zapojit do projektu „adopce“ organizovaného Centrem Narovinu. Potěšilo nás, že Centrum Narovinu, na rozdíl od předchozí dobročinné organizace, umožňuje osobní styk „adoptivních rodičů“ a dětí a rozhodli jsme se na podzim roku 2015 podniknout výlet do Keni a navštívit školu Island of Hope a setkat se s „naší“ Rose.

Během plánování našeho výletu jsem spolupracovali s koordinátory Centra Narovinu, kteří nám poskytli užitečné informace a seznámili nás s pracovníky v Nairobi a na Rusinga Island. Po našem příletu do Nairobi nás na letišti čekal Viktor, bývalý odchovanec Centra Narovinu, který vyrostl v největším slumu Nairobi (a asi i na světě) Kibera a který se nyní živí jako taxikář. Viktor nás odvezl do ubytovny Shalom house, kde má zároveň sídlo i nairobská pobočka Centra Narovinu, a kde jsme strávili noc. Ráno jsme se sešli s hlavním koordinátorem Centra Narovinu v Nairobi, Kenem Okongem, který nám pomohl naplánovat a zorganizovat návštěvu Rusinga Island.

Před samotnou návštěvou Rose jsem však měli v plánu turistickou nezbytnost – safari. My jsme se na doporučení přátel rozhodli navštívit přírodní rezervaci Masai Mara, která je nevyhlášenějším parkem Keni. Nutno říci, že ač cena takového safari nebyla nízká, splnilo všechna naše očekávání a vidět na vlastní oči třeba tisícihlavá stáda pakoňů nebo lva ze vzdálenosti 2 metrů ve volné přírodě, byl pro nás zážitek na celý život.

Po safari, které nám s přesuny zabralo přibližně 3 dny, jsme se nočním dálkovým autobusem přesunuli na západ země do města Mbita, které těsně sousedí s Rusinga Island, na který se dá dostat suchou nohou po rozestavěném mostě. Samotná škola Island of Hope se nachází asi 15 km od mostu podél pobřeží ostrova, po počátečních rozpacích nás tam po prašné cestě svezl asi za 50,- Kč místní motorkář-taxikář. Ve škole nás již čekali a ihned nás ubytovali v příjemném domku s vlastním příslušenstvím jen kousek od břehu jezera. Po zabydlení se jsme zjistili, že jsme dorazili právě v první školní den a tedy o to víc jsem pro místní děti atrakcí. Školu tvoří komplex budov situovaný na břehu Viktoriina jezera skládající se zejména ze tříd, učitelských kabinetů, internátu a malé kuchyně, jídelnu děti nemají, jedí tam kde si sednou. Za kuchyní vyrůstá nová budova, která má sloužit jako střední škola.

V areálu je rovněž několik menších rybníčků určených pro ryby, malá drůbežárna a několik zeleninových záhonků, vše sloužící pro potřeby školní kuchyně. Při prohlídce školy jsme dětem rozdali bonbóny, ze kterých měli obrovskou radost, bohužel jsme neměli dost pro všechny, tak alespoň nejmenší děti dostaly všechny. Ještě větší radost než sladkosti však dětem udělal fotbalový míč a několik frisbee. „Naše“ Rose z nás měla z počátku trochu strach, není se čemu divit, první den v životě ve škole a přijdou se na ní dívat dva cizí bílí lidé. Tento strach však velice brzy přerostl v pravé zděšení a hrůzu, když jsme jí doprovázeli ze školy domů k jejím rodičům, abychom je pozdravili a dali jim drobné dárky. Zřejmě si myslela, že si jí chceme odvést domů, chudák holka. Rodiče Rose na nás již byli připraveni, pohostili nás výborným nilským okounem, kterého otec rybář sám ulovil, a vůbec byli moc milí.

V tu chvíli již Rose pomalu začala chápat, že si ji neodvezeme, naopak že jsme jí dovezli dárky a na tváři se jí objevilo cosi, co se s trochou dobré víry dalo považovat za snahu o křečovitý úsměv. Na ostrově jsme strávili asi dva dny, které jsme vyplnili hraním si s dětmi, procházkami po ostrově, rybolovem a povídáním s místními. Ti jsou velmi milí a pro většinu z nich není bílý cizinec stále ještě běžná záležitost. Ke konci našeho pobytu si na nás Rose docela zvykla a v den našeho odjezdu za námi dokonce vyběhla ze třídy, aby se rozloučila a poděkovala, což od ní bylo nejen statečné, ale i roztomilé. Po dobu naší návštěvy Island of Hope se k nám všichni místní zaměstnanci chovali velmi příjemně a byli ochotní, ať už jsme potřebovali cokoliv. Na vlastní oči jsme viděli a při rozhovoru s ředitelem školy Joshem i slyšeli, že peníze, kterými přispíváme na vzdělání Rose, jsou opravdu stoprocentně k tomuto účelu využity.

Po návštěvě Rusinga Island jsme zamířili zpět směrem k Nairobi, před odletem jsem si ještě udělali asi 3 denní zastávku u jezera Naivasha. Zde jsme bydleli ve stanu kousek od hrochů krmících se na břehu jezera, navštívili další safari (Hell´s gate national park, CraterLake), jezdili na kajaku na jezeře mezi hrochy atd. Poslední den našeho výletu do Keni jsem přejeli matatu (minibus) do Nairobi, kde nás vyzvedl Viktor, který nás vzal do slumu Kibera, kde vyrostl. Ukázal nám dům, kde vyrůstal, školu kde studoval a vyprávěl nám o životě ve slumu. Nakonec nás vzal do svého nynějšího domova, dvoupokojového zděného domku kus od slumu, skromné podmínky pro život, ale nesrovnatelně lepší než jaké mají obyvatele Kibery. Večer nás pak odvezl na letiště a my se rozloučili s Afrikou a zamířili zpět domů.

Karel Kopeček

Od začiatku až kým sa sen stal skutočnosťou

V roku 2008 som ako mladý dobrovoľník Humanistického centra Narovinu pozval Martinu Slávičkovú, vtedajšiu hlavnú koordinátorku na Slovensku, aby prišla na gymnázium v Liptovskom Mikuláši viesť seminár o rozvojovej spolupráci, globálnych problémoch a projektoch vyvíjaných Centrom Narovinu. Vtedy som ešte nemal tušenia akú veľkú odozvu to zanechá na mojich spolužiakoch, ktorí po odchode Martiny prišli za mnou s nápadom spoločne si adoptovať na diaľku jedno kenské dieťa. Pravdupovediac som nebol sprvoti k tomuto nápadu pozitívne ladený. Bol to úžasný nápad, avšak zároveň z toho plynula veľká zodpovednosť pre skupinku teenagerov bez stáleho príjmu. Nakoniec sme sa po niekoľkých dňoch náročného uvažovania teda rozhodli finančne podporovať Victora z Nairobi v štúdiu na základnej škole. Odvtedy uplynulo 7 rokov, nastúpili sme na rôzne univerzity alebo do zamestnania a preto posledné roky podporujem Victora ako jednotlivec s občasnou pomocou od bývalých spolužiakov.

Victor v každom jeho liste vyjadril nádej a modlitbu za to, aby sme sa mohli niekedy v budúcnosti stretnúť z tváre do tváre. Toto želanie bolo vzájomné a Boh nás vyslyšal, keď agentúra SlovakAid schválila projekt jednej slovenskej organizácie (Dobrá novina), ktorá si ma vybrala pre trojmesačné dobrovoľníctvo do Kene. Navždy si budem pamätať slnečnú júnovú nedeľu, kedy som prvýkrát uvidel 21-ročného mladíka Victora prichádzajúceho na stretnutie s miestnym koordinátorom Eliasom. Určitým spôsobom to bolo rozpačité, tisíce otázok, ktoré som si držal v hlave išli zrazu bokom a jediné čo ma zaujímalo, bolo vychutnať si tú výnimočnú chvíľu. Sen sa stal skutočnosťou.

Naše prvé stretnutie pre Victora znamenalo aj prvú skúsenosť s obchodným centrom, na aké sme zvyknutí v Európe a taktiež prvýkrát jedol pizzu, ktorá je v Keni považovaná za „exotiku“. Bol to deň plný zážitkov pre obidvoch z nás. Konečne sme mali možnosť vyrozprávať si všetko to, čo sa nezmestilo do listov, ktoré sme si za posledné roky posielali. Po niekoľkých hodinách sme sa rozlúčili, vymenili telefónne čísla a dohodli na výlete do centra mesta. Totiž napriek tomu, že Victor odmalička vyrastá v Nairobi, v centre mesta mal dovtedy možnosť byť len jediný raz.

Na výlete

Netrvalo dlho a s Victorom som sa stretol opäť. V duchu kenského „pole pole“, čo by sme mohli preložiť ako „len pomaly, máme čas“ sme sa stretli o dve hodiny neskôr než sme plánovali, ale nič neprekážalo tomu, aby sme si zvyšok dňa v centre Nairobi užili. Prvá zástavka – Kenyatta International Convention Centre.

Európania majú utkvelé predstavy o Afrike, tie však nie vždy zodpovedajú realite. Len málokto vie, že niektoré časti Nairobi by sa hravo vyrovnali najmodernejším svetovým veľkomestám. Centrum je plné sklobetónových mrakodrapov, ku ktorým patrí aj KICC pomenované po prvom kenskom prezidentovi Jomovi Kenyattovi. Zaplatením vstupného a preukázaním totožnosti je pre verejnosť možné dostať sa na jeho strechu a kochať sa výhľadom na celé mesto, ba ešte ďalej. Tu nastal prvý menší problém. Identifikačnú kartu, obdoba našich občianskych preukazov, možno dostať po dosiahnutí 18. roku života. Realitou obyvateľov slumov a mnohých vidieckych oblastí však je, že si tieto preukazy nevybavia. Dôvody môžu byť rôzne. Vysoká miera korupcie, poplatky, ale aj ľahostajnosť ľudí a podobne. Victor taktiež nemal identifikačnú kartu, našťastie strážnik sa dal obmäkčiť a my sme sa na strechu dostali. Viditeľnosť bola úžasná a tak sme si celý ten výhľad užili.

Výlet pokračoval v neďalekom Uhuru parku plnom rôznych atrakcií. Zhodou okolností sme sa úplne spontánne rozhodli prijať ponuku muža zajazdiť si na koni. Victorov výraz bol na nezaplatenie. Bola to kombinácia strachu, vyplaveného adrenalínu a zároveň veľkej radosti. Takýto športový výkon si zaslúžil obed a po ňom posledný bod programu – návšteva Victora u neho doma.

Vzali sme si matatu (tak tam nazývajú autobusy a mikrobusy verejnej hromadnej dopravy) a vyrazili do slumu Mathare, kde býva. Už som bol zvyknutý, že matatu je vlastne taká malá a veľmi hlučná diskotéka. Po skúsenostiach z projektu v slume Mukuru, v ktorom som bol dobrovoľníkom, ma Mathare prekvapilo svojim pomerne lepším stavom. Stále je to však slum so všetkým, čo k tomu patrí. Vysoká hustota obyvateľstva, malé biedne obydlia, stánky s potravinami a rôznymi inými výrobkami na uliciach, množstvo odpadkov... Človek sa v priebehu pár minút dostane z centra města – sveta neskutočného bohatstva do jedného z najchudobnejších častí tejto planéty. Je to príklad neuveriteľného kontrastu, ktorý je tak veľmi príznačný pre všetky rozvojové krajiny.

Dorazili sme na miesto. V malej miestnosti, ktorá bola obývačkou, spálňou, kuchyňou a detskou izbou v jednom sedel Victorov mladší brat Kevin, ktorý sa v tej chvíli učil jeho obľúbený predmet matematiku. Študuje na strednej škole, dosahuje veľmi dobré výsledky. Rád by pokračoval štúdiom štatistiky na vysokej škole. Rodinné financie sú však obmedzené a preto je jeho budúcnosť nejasná (pokúšali sme sa s priateľmi nájsť mu donora, žiaľ, doteraz sa nám to nepodarilo, preto kto by vedel o nejakej možnosti, budeme radi, ak nás budete kontaktovať). Victor má aj staršieho brata, ktorý si už založil rodinu, rovnako ako aj jeho dve staršie sestry. Najmladšia sestra žije s mamou Juan na vidieku, kde je život lacnejší. Victor a Kevin žijú s otcom pracujúcim ako automechanik.

Príbytok to je skromný, ale nie je to typický domček z plechov. Tento je postavený z tehál a preto predstavuje lepšie podmienky pre život. Prezreli sme si rodinný album, vysvedčenia, čítali si listy, ktoré som mu poslal a rozprávali príbehy z detstva. Bol som tam, na mieste, kde sa Victor hrával, vyrastal, kde trávil čas s rodinou, prežíval radosti i ťažké chvíle, kde sa pripravoval do školy...

Mama Juan

Pred niekoľkými rokmi som okrem pravidelného Victorovho listu dostal aj list od jeho mamy Juan. Od tej doby som vždy pri písaní listov myslel aj na ňu. Túžba stretnúť sa s touto ženou, bola preto prirodzená. V jeden augustový pondelok počas vyučovania v projekte mi nečakane zavolal Victor: „Prišla mama, môžeš sa s ňou zoznámiť.“ Neváhal som, ešte v ten deň sme sa stretli u nich doma v Mathare.

Pani Juan žije v oblasti nazývanej Nyanza, v okolí Viktóriinho jazera, spolu s jej dvoma dcérami – Emmaculate, ktorá má už vlastnú rodinu a Lucy, ktorá tento rok ukončí základnú školu. Keďže život na vidieku je lacnejší ako v Nairobi, rozhodli sa zobrať so sebou aj najmladšiu dcéru tretej Victorovej sestry Judith, ktorá vychováva ďalšie dve deti v Nairobi. Život v hlavnom meste je pre rodenú vidiečanku veľmi rušný. Vracia sa do neho len zriedka, pretože cesta z Nyanzi je dlhá, únavná a hlavne finančne náročná.

Sedeli sme v ich malom domčeku, porovnávali život na Slovensku a v Keni, vyrozprával som príbeh partie gymnazistov, ktorí sa rozhodli podporiť kenského chlapca v jeho štúdiu. Atmosféra bola krásna! Bolo cítiť, že v miestnosti je matka. Vyžarovala z nej zodpovednosť, životná múdrosť, skromnosť, vďačnosť a predovšetkým nádej.

Takto sme spolu sedeli až kým sa zotmelo, vtedy prišla sestra Judith a brat Denis. Nanešťastie otca sme sa nedočkali, zdržal sa v práci. Pri slabom svetle sviečky položenej na malom stolíku sme sa videli len nejasne, ale nikomu to neprekážalo. Všetci sme boli naplnení šťastím, lebo sme vedeli, že tá chvíľa je pre každého z nás veľmi výnimočná a hlavne jedinečná, pravdepodobne už nezopakujúca sa. Mama Juan.

Dovidenia!

Tri mesiace ubehli veľmi rýchlo a ja som sa musel vrátiť späť na Slovensko. S Victorom sme si dohodli ďalšie stretnutie, obaja však pevne veríme, že nie posledné. Ako obvykle stretnutie začalo pred KICC odkiaľ sme spoločne aj s Kevinom išli do neďalekého múzea Kenya National Archives. Časť expozície sa zaoberá kultúrnymi rozdielmi niektorých kmeňov žijúcich v Keni. Chlapci sa zahrali na sprievodcov, predstavili mi ich kmeň, slávne osobnosti, ktoré z neho pochádzajú ako aj iné významné historické fakty kenských dejín.

Dohoda bola, že im pripravím obed v byte, kde som žil s ďalšími dvoma slovenskými dobrovoľníčkami, ale ešte predtým sme skočili na zmrzlinu do Uhuru parku. Keďže slovenské národné jedlo, bryndzové halušky, a aj väčšina slovenských tradičných jedál pozostáva zo syra, ktorý ako som sa už naučil, nie je u Keňanov vôbec populárny, rozhodol som sa využiť zručnosti získané od mojich talianskych priateľov a tak sa na obed podávali talianske špagety. Oni mi na oplátku dali triky a rady ako chutnejšie pripraviť ich tradičné jedlá – chapati, ugali, omena rybičky.

Popri skúšaní hrať na gitare (ani jeden z nás nevie hrať na gitare a o to väčšia zábava to bola) nám skrsol nápad využiť internetové spojenie a napísať prostredníctvom známej sociálnej siete Kataríne. Katka je dievča, ktoré utkvelo Victorovi v pamäti z čias, kedy sme ho začali podporovať, pretože ona bola jedna z tých, ktorá mu taktiež napísala list. Nikto z nás nečakal, že by mohla byť online. Po odoslaní správy okamžite nasledovala Katkina odpoveď a ďalšia výnimočná chvíľa bola na svete. Victor sa aspoň takýmto spôsobom mohol stretnúť s ďalšou svojou podporovateľkou a zároveň osobou, azda aj kamarátkou, ktorá si vždy s radosťou a napätím čítala jeho listy, vysvedčenia a priala mu lepšiu budúcnosť.

Lúčenie znášam vždy veľmi ťažko, ale ostávame plní nádeje, že sa spoločne ešte s Victorom a Kevinom stretneme. Z Kene som odišiel s množstvom rôznych pocitov a dojmov. Jedným z nich bola akási zmes spokojnosti a hrdosti. Victor sa ako jediný z rodiny a jeho okolia dostal na college, kde študuje elektrotechniku. Má svoje sny, vízie a plány. To, čo dostal chce vrátiť v pomoci iným. Tvrdo na sebe pracuje, lebo ako sám hovorí sedením a sťažovaním sa nič nedosiahne. Je to mladý muž na správnom mieste.

Aj keď som mal pred 7 rokmi pochybnosti, dnes vôbec neľutujem, že som sa dal prehovoriť spolužiakmi a stali sme sa súčasťou zmysluplného projektu Adopcia na diaľku. Veľká vďaka patrí všetkým, ktorí za tie roky prispeli na Victorove štúdium, Maťke Slávičkovej ako aj ostatným slovenským, českým a kenským koordinátorom Centra Narovinu.

Jano Jaňák

1

Vážení adoptivní rodiče a přátelé Centra Narovinu a Keni,

srdečně Vás zveme na Keňský večer v Praze (Centrum Narovinu, Sokolská 32, Praha 2)  – ve středu 2.3. od 18 hodin.

Dana Feminová (ředitelka Centra Narovinu) a Lenka Čapková (administrativní zajištění Adopce na dálku) se vrátily ze své pracovní cesty. Program měly velmi nabitý, rádi bychom s Vámi sdíleli všechny novinky. Těšit se tak můžete na nové fotografie a videa z projektů, návštěv škol, ze seminářů i setkáních...

Večer Vám zpříjemní keňská káva a čaj, kterou si pak budete moci koupit spolu s dalšími dárečky z našeho férového obchůdku (mastkové zboží, šperky, dárkové balíčky a certifikáty).

Pro děti bude k dispozici malovací a vyráběcí koutek.

Těšíme se na setkání,

za Centrum Narovinu
Simona Heřtusová

Centrum Narovinu
Simona Heřtusová
Sokolská 1802/32, Praha 2, 120 00
www.centrumnarovinu.cz
www.facebook.com/CentrumNarovinu