V lednu a únoru mnoho lidí odjíždí na dovolenou do rovníkové Afriky, kde je v tuto dobu období tepla a sucha, aby si odpočinuli na plážích, vyzkoušeli své síly výstupem na Kilimandžáro nebo si vychutnali dobrodružství v blízkosti divokých zvířat na Safari. Já měla příležitost zažít Keňu tak trochu jinak. Odletěla jsem tam v lednu na pravidelnou pracovní cestu Centra Narovinu s Danou Feminovou a několika dalšími nadšenci.
Pro Centrum Narovinu pracuji už mnoho let jako dobrovolník a koordinátor projektu Adopce afrických dětí, a tak znám historii této obecně prospěšné společnosti a její projekty. Viděla jsem už mnoho fotografií z výstavby komunitního centra Island of Hope na Rusinga Island na Viktoriině jezeru a mým snem bylo se tam jednou podívat. A tento sen jsem si splnila. Byla jsem velmi mile překvapena. Od roku 2005, kdy projekt začal, byl vybudován sirotčinec pro téměř 80 dětí, mateřská a základní škola, vzdělávací centrum, klinika. Všechny budovy jsou opatřeny solárními panely, díky kterým je získávána elektrická energie i zajištěn ohřev vody. Voda je čerpána z Viktoriina jezera, je upravována a rozváděna po celém areálu.
V současné době se přikupuje další pozemek, na kterém bude vystavěna s podporou grantu slovenské vlády střední internátní škola pro 60 studentů. Dokončuje se stavba knihovny a počítačové místnosti z daru sponzora, který tu nechal postavit i sportovní hřiště pro děti. Kromě výstavby nových budov je kladen v poslední době velký důraz na celkovou udržitelnost a ekonomickou soběstačnost centra rozvojem farmaření. Aktuálně se plánuje klecový chov ryb přímo na Viktoriině jezeře.
Další probíhající akcí je založení dílny na výrobu předmětů z mastku, který se v Keni těží. Překvapila mě a potěšila aktivita místní komunity, jejich zapojení a propojení s životem uvnitř centra. Je to i díky tomu, že v areálu nenavštěvují školy jen sirotci, kteří tu bydlí, ale i dalších téměř 300 dětí z okolí. Během pobytu jsme navštívili několik míst, kde se lidé, inspirováni Island of Hope, snaží přistupovat aktivně k problémům své komunity a snaží se je řešit. Vznikají tak nové malé školky a školy, sirotčince, se kterými Centrum Narovinu spolupracuje prostřednictvím Projektu partnerství mezi českým a keňskými školami.
Velmi silným zážitkem pro mě byla návštěva dětí ve městě Maragoli, které v rámci projektu Adopce na dálku podporuje moje rodina již řadu let. Cestu za nimi jsme spojili se schůzkami pro rozšíření aktivit farmy. Do Maragoli jsme se proto dostali až odpoledne, kde jsme vyzvedli keňskou koordinátorku Mary. Ta nás doprovodila do chlapecké internátní střední školy, kterou navštěvuje jedno z našich adoptovaných dětí, 16ti letý chlapec Hillary. Zastihli jsme ho právě při hodině tělocviku. Ukázal nám knihovnu s anglickými a francouzskými knihami a dobře vybavenou počítačovou místnost. Hillary je ve škole i na internátě velmi spokojený a ta spokojenost z něj přímo vyzařovala.
Bohužel jsme neměli příliš mnoho času, abychom mohli udělat prohlídku celé školy, chtěli jsme ještě navštívit druhé adoptované dítko, desetiletou sestru Hillaryho, Faith. Ta bydlí se sestrou a prarodiči v Mbale, okrajové části Maragoli, v typickém hliněném domku s plechovou střechou. Za domkem mají slepice a políčko s banánovníky. Po smrti jejich otce, máma odešla od rodiny a o děti se starají prarodiče. Byla jsem opravdu dojatá, když mi babička děkovala za to, že díky nám mají jejich vnoučata šanci na lepší život. Utvrdila jsem se v tom, že děláme správnou věc. Jsem ráda, že společnost Centrum Narovinu sdružuje tolik adoptivních rodičů, kteří společně s dalšími spolupracovníky a sponzory věnují své prostředky, energii a čas a pozitivně tím ovlivňují životy lidí z těch nejchudších částí Afriky. Věřím, že další nadšenci, kteří aktivity této obecně prospěšné společnosti podpoří, budou přibývat.
A ještě mám prosbu na adoptivní rodiče. Prosím, piště svým dětem. Mnohdy je těžké si najít čas, někdo si zase není jistý svou angličtinou. Ale věřte, že je hezké vidět radost na tvářích adoptivních dětí, když jim přijde pár milých vět, fotek adoptivních rodičů nebo menší dárek. A i když se ti šťastnější podělí s ostatními o bonbóny, nechají své kamarády nahlédnout do dopisů a společně se zasmějí nad fotografiemi, je znát smutek v očích těch, kteří dopis od svého sponzora ještě nikdy nedostaly.
Helena Havlišová
Program DARUJ VZDĚLÁNÍ nabízí tyto možnosti podpory: školní taška v hodnotě 200,– Kč, školní pomůcky v hodnotě 300,– Kč, učebnice v hodnotě 500,– Kč, školní uniforma v hodnotě 850,– Kč, školné v hodnotě 1 000,– Kč a 3 000,– Kč.
