Domů

Chtěla bych tímto všem v Centru Narovinu poděkovat

Projekt adopce na dálku mě lákal poměrně dlouhou dobu, už dříve jsem se jednorázovými příspěvky zapojovala do podobných projektů, ale pořád mi chyběla ta možnost pomoci jednomu konkrétnímu dítěti. Hlavní překážkou byl pro mě především můj vlastní věk, protože v době, kdy jsem se pro adopci na dálku definitivně rozhodla, jsem zrovna začínala druhý ročník vysoké školy. Drobné brigády při studiu nepředstavují nijak stabilní příjem a měla jsem obavy, abych to finančně zvládala – proto jsem to nejprve oddalovala a šetřila.

Hledala jsem co nejmladší dítko, abych co nejvíce oddálila jeho nástup na střední školu a měla tak jistotu, že v době zdvojnásobení příspěvku budu mít již stálou práci – tím se mi poměrně zúžil výběr. Navíc jsem chtěla holčičku, protože u té přeci jen lépe vím, co posílat za dárky a jak komunikovat. Tak jsem vybrala Sophy.

Celá „adopce“ proběhla poměrně spěšně, smlouvu jsem posílala začátkem března 2016 a do dvou týdnů bylo vše vyřízené i zaplacené, aby Sophy mohla nastoupit už druhý trimestr do školky.

Poměrně brzy poté jsem poslala první dopis, spolu s pastelkami a omalovánkami, abych se představila. Odpověď mě překvapila a poměrně zaskočila, protože jednak přišla mimo obvyklé tři termíny dopisů, a navíc jsem nečekala fotku Sophy s mým balíčkem. Právě tuto fotku a s ní dvě další zasílám v příloze, protože ten úsměv okouzlil nejen mě, ale i zbytek rodiny, která se začala o adopci také blíže zajímat.

V dopisech komunikuji s Julií, maminkou Sophy. Vždy velmi děkuje za pomoc, na její žádost jsem zaslala více fotek, porovnáváme počasí v Evropě a Keni a také vždy vypráví o Sophy. Je zde samozřejmě cítit ten věkový rozdíl, Juliah má ke mně téměř maminkovský přístup, například když psala, že obdivuje, že zároveň studuji i pracuji, upozorňovala, ať také nezapomenu pomáhat doma. Od Sophy vždy přijde stránka malých obrázků. Jednu z nich také zasílám v příloze.

Spolu s dopisy jsem už dostala dvě vysvědčení. Upřímně mě překvapilo, kolik se toho děti v Keni učí ještě před první třídou. Sophy momentálně navštěvuje pre-unit ročník s tím, že od příštího roku nastoupí do 1. třídy, a už teď mě Juliah nezapomíná ujišťovat, že bude Sophy dělat, co je v jejích silách.

I když jsem tedy v programu poměrně čerstvě, jen něco málo přes rok, už teď mi přinesl mnoho radosti a úžasnou novou zkušenost. Rozhodně v tom hodlám pokračovat i do budoucna a až mi to bude situace dovolovat, tak si buď „adoptovat“ další dítko, nebo alespoň finančně podporovat další projekty Centra Narovinu, které během doby, co pravidelně sleduji zprávy z nadace, získaly můj nekonečný respekt. Chtěla bych také tímto všem v Centru Narovinu neskutečně poděkovat, že nám dávají možnost se takto zapojit.

S pozdravem,
Tereza Pulcová