Domů

Peterson úspěšně zakončil univerzitu… Pocit radosti i pýchy adoptivního rodiče byl obrovský.

Dobrý den paní Feminová,

nevím, jestli si ještě vzpomenete, ale před několika roky jsme spolu koordinovali naši sponzorskou činnost ve prospěch námi vybraného dítka.

Já se jmenuji Jaroslav Vlasák a spolu s manželkou jsme chtěli pomoci nějakému človíčkovi, který někde ve světě tu naši pomoc potřebuje.

Kontaktovali jsme proto na jaře roku 2004 „Centrum Narovinu“ a vybrali jsme si dítko, kterému jsme chtěli alespoň částečně ulehčit jeho mládí.

To naše vybrané dítko se jmenuje Okumu Petersona Gillumba, pocházel z Kisumu Island v Keni. Bylo mu tehdy šest let, jeho maminka zemřela a jeho otec se staral o Okumu, ale také o jeho čtyři sourozence. Právě jeho nelehký osud byl rozhodující pro náš výběr… Kontaktní osobou v té době pro nás byla paní Lucie Valtová.

Náš adoptovaný syn (s označením 50680 ve vaší databázi) v roce 2004 nastoupil do prvé třídy. Přeskočím celou řadu let, které naše sponzorství pokračovalo. Náš adoptivní syn úspěšně dokončil základní školu a pokračoval za naší podpory na škole střední. Úspěšnou maturitou naše sponzorství skončilo.

Zůstali jsme ale v kontaktu a náš adoptivní syn pokračoval ve studiu i na univerzitě…!

Úspěšně studium zakončil, jak vyplývá z jeho přiloženého dopisu:

Ahoj tati, jak se máš? Doufám, že dobře. Je tu další příležitost, za kterou děkuji Bohu, že vás mohu oslovit a konverzovat.

Naše pouto skončilo a vaše podpora byla úspěšná, i když náročná a vyčerpávající. Bylo také nešťastné, že jsme byli všichni ze spolupracující organizce propuštěni poté, co se snížil jejich finanční dar o 42 %, a tak byli donuceni poslat domů mnoho svých zaměstnanců. Nicméně jsem se za poslední měsíc přestěhoval do Nairobi, což je hlavní město Keni, abych navštívil několik organizací, které považuji za relevantní pro stáž nebo práci, ale bez / nebo s nízkou odezvou.

Konečně, to datum je tady s námi a je to pátek 6. prosince 2019. Proto s velkou pokorou zvu tebe tati a tvoji rodinu, na 14. promoci na univerzitě Masinde Muliro. Děkuji, tati za podporu na dlouhé cestě od dětství až do současnosti, moc děkuji a Buh ti žehnej.

Určitě se mnou budete souhlasit, že pocit radosti i pýchy je asi oprávněný!!

Chtěli bychom Vám s manželkou poděkovat za činnost, která nám umožnila pomoci jednomu človíčkovi z Afriky zásadně změnit život!!! Asi si ani neumíme úplně dobře představit jak…

Zdravím a přeji Vám osobně mnoho úspěchů při záslužné činnosti.

Jaroslav Vlasák