„I v dnešní kvapné a mnohdy sobecké době lze vytvořit něco ojedinělého, prospěšného, ba doslova zázračného na téměř opačném kousku světa“, říká Bára Munzarová – herečka a adoptivní maminka chlapce v Keni.
Nevěřím na náhody. Věřím, že věci a různé události se v našich životech dějí přesně tak, jak se dít mají. Jsme to my sami, kdo řídíme své životy přijímáním zodpovědnosti za svá rozhodnutí. Cestou, na kterou se v životě vydáme si sami utváříme svou budoucnost.
Proto vím, že když jsem v únoru letošního roku, pocítila doslova bytostnou potřebu vzepřít se mediální a populisticko-politické masáži strachu z uprchlíků a ze všeho nám neznámého, která se na nás valí nepřetržitě ze všech médií, když jsem pocítila velkou potřebu zapojit se do pomoci potřebným, nebyla náhoda, že má první myšlenka směřovala k Adopci na dálku.
Při prvotním vyhledávání na internetu mě okamžitě zaujal projekt Centra Narovinu, který kromě Adopce na dálku zahrnuje i projekt OSTROV NADĚJE.
Lidé, kteří se na projektu podílejí, kteří ho vedou a zároveň utvářejí si zaslouží obdiv a podporu nás všech. Tito lidé jsou pro mě zosobněnými Anděli našich uspěchaných životů, kteří nám svými ČINY, ne prázdnými slovy, dokazují, že lze i v dnešní kvapné a mnohdy sobecké době, vytvořit něco ojedinělého, prospěšného, ba doslova zázračného na téměř opačném kousku světa.
Pojďme si, prosím, každý ten svůj ostrov naděje vytvořit sami v sobě už jenom tím, že se nenecháme zastrašit ukřičenými, jedinci plnými nenávisti. Pojďme se na malou chvilku zastavit a na začátek si třeba jen přečíst o činosti a aktivitách Centra Narovinu. Pak už nám totiž nebude nic bránit v tom, udělat si malou radost tím, že třeba taky pomůžeme. Je totiž moc krasné, pocítit alespoň malým dílkem, na který každý z nás nějakým způsobem dosáhne, radost ze sounáležitosti všech lidí na planetě. Už třeba jenom šíření samotné informace o tomto neskutečně ojedinělém projektu může pomoci.
Přeji Vám všem jen samé libé pocity z vědomí, že pomáháte.
Bára Munzarová
herečka a adoptivní maminka chlapce v Keni
