Domů

Archiv aktualit

O víkendu 7. – 9. září proběhla v ZOO Jihlava Malá africká konference – setkání cestovatelů, fotografů, zoologů a milovníků Afriky. Centrum Narovinu bylo u toho a tak přinášíme malé ohlédnutí...

Více informací a fotografií najdete na stránkách Malé africké konference.

Darovat traktor = darovat jídlo

Jak jsme Vás informovali, na podzim 2011 pokřtila kapela Vypsaná fixa své nové album a vyrazila na turné, v jehož rámci probíhala prezentace našeho rozvojového projektu „Ostrov Naděje“. Vypsaná fixa se ho rozhodla podpořit a prodejem placek nám pomáhá sehnat část peněz na pořízení traktoru. Děkujeme.

Nákup traktoru umožní rozšířit farmaření – bude možné obdělávat mnohem větší pozemek, a tak bude zajištěn dostatek jídla pro jídelnu školy i sirotčince. Zbytek bude určen na prodej, aby se tak získaly další finance na provoz Ostrova naděje. Připravujeme také zavedení chovu kuřat, králíků a ryb a výsadbu ovocných stromů. Traktor spolu se zavlažovacím systémem bude velkým krokem k získání soběstačnosti a trvalé udržitelnosti projektu.

Jelikož k nákupu traktoru chybí ještě částka 270 000,- Kč, obracíme se na Vás s prosbou o pomoc. Prosím, pomozte lidem na Rusinga a podpořte nákup traktoru, který místní komunitě usnadní práci na farmě a umožní kvalitnější stravování pro děti Ostrova Naděje. Děkujeme.

Peníze je možné posílat na účet číslo 19-1460510217/0100 KB, variabilní symbol 905.

Více informací Vám ráda sdělí Dana Feminová, dana.feminova@adopceafrika.cz, mobil 777 711 911.

» Fotogalerie

Radka Švejnohová

Série fotografií pořízených ve velkoměstech, na vesnicích a v národních parcích na ostrovech Honshu a Shikoku. Každodenní život Japonců, disciplinovaně bezstarostné děti, precizně upravené parky a zahrady, procházky Maiko malebnými Kjótskými uličkami, starobylé Pagody… to jsou motivy, jejichž cílem je zachytit tuto supermoderní zemi v nehektické a neuspěchané podobě.

Web: www.svejnoha.cz

Hobby centrum –  pavilon D, Bartákova 4, Praha 4

Výstava je prodejní a podporuje konkrétní projekty v Keni.

Více informací: www.adopceafrika.cz

 
1

David Švejnoha a Václav Soukup

Městská knihovna IP Pavlova, Karlovy Vary

Putovní výstava z prostředí keňských slumů, škol a sirotčinců. Výstava je prodejní a podporuje konkrétní projekty v Keni.

Odkaz na stránky autora: www.svejnoha.cz

Zoo Jihlava vás zve na 7. setkání cestovatelů, fotografů, zoologů a milovníků Afriky.

Kromě přednášek, které budou probíhat v sobotu v Centru PodpoVRCH a v klubovně zoo  je připraven i bohatý doprovodný program.

V pátek 7. září od 18 hodin bude Centru PodpoVRCH promítat film Pod sluncem tma, vítězný film 15. ročníku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě, vstup bez registrace a zdarma.

V sobotu 8. září v Africké vesnici Matongo od 18.30 hodin stylové občerstvení a ve 20 hodin divadlo Cylindr předvede představení Oheň na hoře – pět etiopských bajek.

V neděli 9. září v areálu zoo budou probíhat ukázky africké kultury, představení zajímavých projektů a promítání filmů. Představí se např. Centrum Narovinu, NaZemi, ShineBean, Arcidiecézní charita Praha, Živá Afrika, kultura Tuaregů, bude probíhat taneční vystoupení Shela a Al Fayyum dancers, taneční workshop Moniky Rebcové a můžete shlédnou filmy Okuhepa Afrika, Afrika obscura, Bama a ztracené gorily a Pod sluncem tma.

» Aktuální informace na stránkách Zoo Jihlava
 

V červnu byl v České republice přítomen jeden z hlavních koordinátorů v Keni Ken Okongo, a tak byl celý červen naplněn nejrůznějšími akcemi. Proběhla řada diskusí a workshopů ve školách, organizovala se setkání s adoptivními rodiči i pro nejširší veřejnost. 

Tentokrát se kromě Prahy a Brna podařilo zorganizovat setkání i v Krnově. V červnu také proběhla vernisáž obrázků afrických dětí v rámci soutěže Českého rozhlasu Malujeme po síti.

Ken byl u toho s námi a tak v rámci odpoledního programu přibližoval dětem a rodičům africkou kulturu, muziku a realitu všedního života. Obrázky jsou k vidění v Letohrádku Kinských – Musaionu v Praze až do září (více na www.rozhlas.cz/malujeme). Velmi příjemná byla i akce Zaostřeno na Afriku, kde, kromě bohatého programu pro děti a mládež, proběhla i zajímavá diskuse o rozvojových projektech. Diskuse se zúčastnili a svými zkušenostmi ji obohatili adoptivní rodiče, české lékařky působící na klinice na Rusinga Island nebo zástupci organizací Educon a Česko proti chudobě.

Pro přiblížení přikládáme pár fotografií z těchto akcí do fotogalerie.

Kdo ze škol, adoptivních rodičů či veřejnosti nabízené akce nestihl, nezoufejte, v říjnu přiletí další keňský koordinátor a opět bude řada příležitostí k osobnímu setkání :o)


1

I letos se děti z našich škol v Keni zúčastnily výtvarné soutěže Českého rozhlasu – Malujeme po síti. Tentokrát na téma „Nápady, které změnily svět“. Od června budou nejlepší obrázky z celého světa vystaveny v Letohrádku Kinských – Musaionu v Praze. Vernisáž výstavy proběhne 12.6. od 15 hod. Aktualizováno: přidáno video.

V rámci slavnostní vernisáže, od 13 do 15 hod., připravujeme pro děti workshopy s africkou tématikou (hudební workshop, masky, oblékání afrického oblečení a nošení věcí na hlavě...). Přítomen bude i keňský koordinátor Ken, který je momentálně v Praze. Těšíme se na Vás. Více informací získáte v pozvánce nebo také na www.rozhlas.cz/malujeme.

» Video

1

 

V rámci projektu „Afrika nevšedníma očima - Výchovou k jednotě a partnerství lidí na celém světe“ přiletěl v neděli do České republiky jeden z hlavních koordinátorů Centra Narovinu v Keni – Ken Okongo.

Ken stál u zrodu partnerské organizace Centra Narovinu v roce 2000 v Keni a také dvou hlavních projektů Adopce afrických dětí na dálku a Ostrova Naděje na Rusinga Island.

V rámci jeho měsíčního pobytu proběhne řada přednášek a workshopů na školách a také několik setkání určených širší veřejnosti. Srdečně Vás zveme na setkání.

Přijďte se osobně setkat se zakladatelem rozvojových projektů Centra Narovinu v Keni, popovídat si o současném životě v nejchudších čtvrtích a slumech a získat novinky z projektů zahraniční rozvojové spolupráce.

středa 13.6. 15 – 21 hod. ZAOSTŘENO NA AFRIKU

 15 - 18 hod. AFRIKA HROU workshopy s africkou tématikou pro děti a mládež

17 – 20 hod. BESEDY O ROZVOJI na téma Adopce afrických dětí na dálku a rozvojové projekty

20 – 21 HUDEBNÍ PROGRAM

 Program bude doplněn výstavou fotografií a afrických výrobků a promítáním dokumentů z Keni. Více informací najdete v přiloženém letáku.

 Na školách bude Ken dětem přibližovat africkou realitu interaktivními workshopy a přiblíží jim tak africkou kulturu, její zvyky, hudbu či každodenní život. Z bohatého programu vybíráme dvě pražské školy.

V případě zájmu Vám rádi zašleme program po celé České republice.

Pondělí 11.6. ZŠ Hostýnská, Praha 10 – besedy a workshopy pro I. a V. třídy

Úterý 12.6. ZŠ Grafická, Praha 5 – hudební workshop pro první stupeň

Centrum Narovinu je občanské sdružení, které vzniklo v roce 1995. Hlavní náplň činnosti Centra Narovinu představují v současné době projekty zahraniční rozvojové spolupráce, globální rozvojové výchovy a rozvoj dobrovolnické práce v oblasti rozvojové spolupráce.

Je členem českého Fóra pro rozvojovou spolupráci (FORS) a spolupracuje na kampani Česko proti chudobě. Rozvojové projekty v africké Keni organizuje od roku 2000.

Všechny projekty jsou vedeny s velkým důrazem na dlouhodobou udržitelnost, podporu soběstačnosti, přechod od pasivního přístupu k aktivnímu převzetí zodpovědnosti a využívání vlastních možností.

Hlavní projekty Centra Narovinu:

• Projekt Afrika nevšedníma očima – programy ve školách a pro veřejnost v České republice. Nyní zastřešen projektem „Výchovou k jednotě a partnerství lidí na celém světe“ (Through Education towards a Universal Human Nation), který byl vytvořen s finanční pomocí Evropské Unie. Cílem projektu je prohloubit povědomí o problematice života v rozvojových zemích a rozvojové spolupráci, zvýšit vnímavost vůči otázkám rozvojového světa a posílit podporu veřejnosti pro oblast zahraniční rozvojové spolupráce.

• Adopce afrických dětí - projekt pomoci na dálku

• Miniobchůdek Afrika v duchu "Fair Trade"

• Kurzy "Dobrovolníci pro rozvojovou spolupráci s Afrikou"

• Rozvojové projekty: Komunitní centrum Ostrov Naděje na Rusinga Island / Keňa

• Rozvojové projekty: Voda pro Kauti / Keňa

• Partnerský program mezi českými a keňskými školami


Děkujeme za porozornost této aktivitě a těšíme se na setkání.V případě jakéhokoliv dalšího dotazu jsem Vám plně k dispozici.


S pozdravem,

za Centrum Narovinu

Simona Heřtusová
simona.hertusova@adopceafrika.cz
mobil 608 301 270
www.adopceafrika.cz
Centrum Narovinu, Tyršova 1, 120 00 Praha 2


1

Chceš se dozvědět něco o Africe?

Máš chuť zapojit se do projektů rozvojové spolupráce a výchovy zaměřených na Afriku?

Máš chuť seznámit se s novými lidmi a kulturami? 

Věnovat něco ze svých schopností a volného času něčemu smysluplnému?

Přijď se podívat na náš dvoudenní kurz pro dobrovolníky.

19. 6. a 20. 6.2012 18:00 - 20:30 hod.

Seminář, na který Tě zveme, Ti umožní dozvědět se vše potřebné o problémech a práci v projektech rozvojové spolupráce, důrazu na trvalou udržitelnost a aktivní přístup při práci s místními komunitami, citlivému přístupu ke kulturním odlišnostem, respektu různorodosti. Seznámí Tě s prácí koordinátora projektu „Adopce afrických dětí", rozvojovou osvětou a výchovou "Afrika nevšedníma očima nejen v českých školách".

Účastníci se v případě zájmu budou moci po semináři aktivně zapojit do projektů Centra Narovinu tady v ČR. Především hledáme další zodpovědné koordinátory pro projekt „Adopce afrických dětí', dobrovolníky na zajištění výstav a propagace projektů, pomocníky na zpracování videí a prezentací projektů v Keni, grafiky, administrativní výpomoc, specialisty na propagaci na internetu...

Kurz vedou Magdalena Saláková a Alena Polanecká, koordinátorky a pracovnice Centra Narovinu

Informace a zápis: alena.polanecka@adopceafrika.czmobil: 603 945 590

Centrum Narovinu – Tyršova 1, Praha 2, www.adopceafrika.cz

 

Dne 18.6.2012 v 18:00 ve spolkovém domě v budově kin a Mír v Krnově, nám. Míru 1/14.

Zveme vás na setkání adoptivních rodičů a dalších zájemců s keňským koordinátorem „Adopcí na dálku“ Kenem Okongo.

 

Vernisáž 19.6. od 17.00 – Živá africká hudba, jam-session, dílna Plackování – výroba odznaků

Průřez roční tvorbou Keramického studia Ulity – prodejní a prezentační výstava
Otevřeno 20. – 25.6 od 13.00 do 18.30, mimo So a Ne
 
1

Udělejte radost svým blízkým a podpořte tím Centrum Narovinu.

Nabízíme bavlněné tašky s africkým motivem a citátem za 50,- Kč. Rozměr tašky je 42 x 38 cm, dlouhá ucha přes rameno 60 x 2,5 cm. Potisk 2 barvy - oranžová a bordó. Materiál přírodní bavlna. Objednávky posílejte na e-mail centrumnarovinu@centrumnarovinu.cz a my Vám sdělíme fakturační údaje.

Děkujeme za podporu. 

 

O víkendu 19.-20.5. proběhl další víkend koordinátorů Centra Narovinu, tentokrát ve Zlenicích u Čerčan. Přítomno bylo celkem 24 koordinátorů z celé České republiky. Na začátku setkání proběhla osobní reflexe nad vlastní rolí v aktivitách Centra Narovinu a diskuse o fungování naší organizace, co vnímáme jako pozitivní, co naopak jako negativní a jaké jsou naše vize pro budoucí směřování Centra Narovinu... 

Poté koordinátoři projektů shrnuli novinky z Ostrova Naděje na Rusinga Island, z Vody pro Kauti, z Afriky nevšedníma očima, z Adopce afrických dětí na dálku atd. A společně se diskutovalo o realizovaných projektech a výhledech do budoucna. Každý z koordinátorů si také mohl vyzkoušet malou ochutnávku z afrických workshopů, které organizujeme na školách.
1

V pátek 11. května se Centrum Narovinu zúčastnilo 13. veletrhu neziskových organizací (NGO Marketu) v Národní technické knihovně na Praze 6.

V rámci doprovodného programu jsme uspořádali také besedu „Afrika nevšedníma očima“ na téma potřebnosti vzdělání a rozvojových projektů v Keni, které se zaměřují na zpřístupnění vzdělání a zdravotní péče.

Besedy se zúčastnil také student z Keni, který byl součástí projektu „Adopce afrických dětí na dálku“, a „adoptivní rodiče“ z ČR. Program doprovodily živé ukázky tradiční hudby Subsaharské Afriky.

Děkujeme Všem, kteří se u nás na stánku zastavili a podpořili naši činnost nákupem tradičních afrických výrobků.

Těšíme se někdy příště opět na viděnou :o)

1

Dokumentární fotografie z Keni Ester Starman
Dům dětí a mládeže Praha 4 - Hobby centrum 4, Bartákova 1200/4


Putovní výstava je prodejní a podporuje projekt v Keni „Voda pro Kauti“.

Aktualizováno: přidány nové fotografie. Závěrečná zpráva projektu Voda pro Kauti a fotodokumentace. Zpráva ke stažení jako PDF soubor zde.

Voda pro Kauti na stránkách Pöyry Environment a.s.

Základní informace o projektu

Objednatel, investor: Centrum Narovinu, občanské sdružení, ČR
Příjemce: Kauti primary school, komunita obyvatel oblasti Kauti, Kenya

Realizátor: Export-Hydro Pump & Services (Africa) Limited, Nairobi, Kenya – vrtání, čerpací zkoušky
Almak Aqua Drillers, Machakos, Kenya – čerpadlo, solární zdroj, potrubí, akumulační tank, distribuce
Kauti partners self help group (občanské sdružení obyvatel oblasti Kauti), Kenya – zachycení a zabezpečení stávajícího vývěru vody u Muthala primary school
Odborný dozor nad realizací: Pöyry Environment a.s., ČR

Na základě poznatků z dosavadního dlouhodobého působení v oblasti Kauti, potřeb místních obyvatel a finančních a technických možnostech zúčastněných stran bylo roce 2011 realizováno několik opatření ke zlepšení přístupu obyvatelstva ke zdrojům vody. Jedná se o následující:

  • realizace vrtu jako trvalého zdroje vody bez bezprostředního vlivu klimatických výkyvů (extrémní nedostatek srážek) v Kauti Primary School (dále KPS) včetně ověření jeho vydatnosti a kvality vody na základě hydrogeologického průzkumu z roku 2010

  • návrh a realizace způsobu čerpání, akumulace a distribuce vody

  • zachycení a zabezpečení stávajícího vývěru vody, odběrné místo poblíž vývěru a v Muthala Primary School (dále MPS)

  • monitoring opatření realizovaných v roce 2010

  • doporučení – možnosti aktivního pokračování spolupráce

Souběžně s „vodařským projektem“:

  • dokončení rekonstrukce objektu „komunitního centra“ v areálu KPS – financováno Soukromou mateřskou a základní školou, s.r.o., ČR

  • příprava „Healtcare“ projektu pro děti v KPS – financováno Soukromou mateřskou a základní školou, s.r.o., ČR

Realizaci vrtu a následně dodávky technologie čerpání, akumulace, distribuce a ostatních prací předcházela 2 výběrová řízení z místních odborných firem. V prvním případě poslalo cenovou nabídku 5 firem, v druhém pak 4 firmy. Výběr dodavatele pak byl proveden na základě kombinace kriterií cena, reference, osobní návštěva firmy a případně i obdobných realizací (kolegové z Nairobské kanceláře Centra Narovinu), s cílem vybrat dodavatele zkušeného, solidního a spolehlivého.

Sanaci vývěru u Muthala primary school a následnou akumulaci vody a distribuční místa prováděli místní obyvatelé sami na základě zkušeností z loňského roku, kde vykonávali většinu manuálních prací pro realizátora sanace vývěru mezi Katitu a Kauti Marketem.

Vrt v Kauti Primary School (kps)

Vrt byl realizován v září přímo v areálu KPS v místě vytipovaném jako nejperspektivnější z širšího okolí (místo křížení 2 poruch ve skalním podloží s velkou pravděpodobností výskytu podzemní vody). Práce probíhaly se střídavou intenzitou – buď velice rychle až překotně, nebo vůbec. Vrtáno bylo pneumatickým kladivem profilu 220 mm s vynášením rozrušeného materiálu z vrtu prostřednictvím stlačeného vzduchu. Pro zabezpečení vrtu v horních, hlinitých a písčitých půdách, bylo použito plnostěnné ochranné ocelové výpažnice profilu 300 mm do hloubky 16 m. První voda byla naražena v cca 15 m ještě před dosažením skalního podloží (bezvýznamné množství), další pak v cca 32 m, v již skalním profilu (rula). Vydatnost přitékající vody byla od cca 50m pravidelně sledována orientačním měřením. Od cca 85 m nebyl již pozorován žádný nárůst vydatnosti, a proto bylo rozhodnuto o zastavení prací v hloubce 100 m přes snahu zástupců vrtné firmy pokračovat min. do 130 m až 150 m. Vrt byl vystrojen ocelovou výpažnicí profilu 150 mm, ve zvodnělé vrstvě perforovanou, a obsypanou filtračním štěrkem. Zhlaví vrtu bylo opatřeno betonovou patkou a vrt byl uzavřen.

Čerpací zkouška proběhla následně s několikadenním zpožděním z důvodu technických problémů na straně dodavatele. Čerpadlo bylo osazeno v hloubce 96 m, statická hladina před zahájením čerpání byla v hloubce pouhých 10 m pod povrchem. V průběhu 24-ti hodinového čerpání bylo zaznamenáváno čerpané množství vody a jemu odpovídající úroveň hladiny vody a porovnáván trend jejího poklesu či nárůstu. V průběhu takto krátké doby zkoušky (v ČR se pro obdobné účely provádí 28 denní čerpací zkouška) se úplného ustálení nepodařilo dosáhnout, nicméně orientační výsledek přes 4000 l / hod je velmi dobrý a v případě potřeby využít celý dostupný objem vody někdy v budoucnosti lze takto získat okolo 100.000 l vody denně. Po ukončení čerpání byl následně zaznamenáván nástup hladiny vody, který byl také velice rychlý (40 m za 3 hodiny).


Na vzorcích vody byl v místní státní laboratoři proveden chemicko-fyzikální rozbor:

 Výsledky rozboru dokumentují, že se jedná o tvrdou, silně mineralizovanou vodu se zvýšeným obsahem železa, manganu, vápníku, sodíku a celkovým obsahem rozpuštěných látek. Výsledky byly konfrontovány s pokyny Světové zdravotnické organizace a také s Krajskou hygienickou stanicí v Brně. Lze konstatovat, že by tato voda v ČR nemohla být distribuována jako pitná bez úpravy. Odstranění výše zmiňovaných nadlimitních hodnot však v místních podmínkách není reálné – pořízení potřebné úpravny vody (např. s reversní osmosou) by představovalo náklady okolo 1 mil. Kč pouze za technologii – ověřeno poptávkou na Keňském trhu s úpravnami vody. Rovněž provozně by tato technologie pravděpodobně nebyla dlouhodobě udržitelná (energetické náklady na provoz, spotřeba materiálu a chemikálií, technické nároky na obsluhu).

Přestože jsou tedy výsledky v určitých hodnotách nadlimitní, podle materiálu WHO i názoru KHS by neměla mít ani dlouhodobá konzumace této neupravené vody negativní vliv na lidské zdraví. Ovlivněny budou v porovnání s ostatními zdroji vody (dešťová, vývěry) především chuťové vlastnosti, a dále zvýšené korozivní účinky vody a možnost usazování vysrážených látek (potrubí, tank). Místním obyvatelům bylo doporučeno kombinovat pro přímou konzumaci a vaření vodu z vrtu s ostatními zdroji, které doposud využívají.


V průběhu října a listopadu byl proveden finální návrh celkového řešení odběru, akumulace a distribuce vody. Z původně uvažovaného mechanického čerpání v podobě kolotoče (tzv. „play pump“) poháněného „dětskou“ silou jsme nakonec ustoupili, protože se nám nepodařilo sehnat místní firmu, která by toto řešení již někde v Keni realizovala. Také vlastní čerpadlo tohoto typu není běžně v Keni dostupné. Pokud se někde v Keni „kolotoč“ vyskytuje, pak pouze jako doplňující zdroj elektrické energie v kombinaci se solárními panely – ne tedy přímo nad vrtem jako čerpadlo, a to pouze u mělčích vrtů s menším množstvím odebírané vody. Nakonec bylo vybráno čistě solární řešení s průměrným návrhovým odběrem 10.000 l / den a s dodavatelem byla odsouhlasena dodávka německého čerpadla značky Lorentz včetně příslušenství. Tato značka má bohaté zkušenosti z obdobných instalací v rozvojových zemích včetně Keni. viz: www.lorentz.de/en/references/africa__kenya.html

Práce byly zahájeny koncem listopadu 2011. Zhlaví vrtu bylo sníženo a umístěno do podzemní šachty s ocelovým poklopem umístěným pod terénem tak, aby nebyla narušena celistvá plocha školního hřiště. Čerpadlo je umístěno v hloubce 83 m a připojeno potrubím z HDPE 1 1/4 “ do vodojemu vzdáleného 100 m. Potrubí je uloženo v zemi společně s kabely. Vodojem je umístěn v nejvýše položené části školního pozemku na 3m vysoké ocelové konstrukci tak, aby bylo umožněno případné dodatečné připojení cca 500 m vzdálené Kauti Secondary School bez nutnosti dalšího čerpání vody. K akumulaci vody dochází v plastové válcové nádrži o objemu 10 m3, uvnitř je osazen plovák pro automatické vypnutí čerpadla při naplnění vodojemu a opětovné sepnutí. 4 solární panely o celkovém výkonu 900 W jsou osazeny vedle tanků na dešťovou vodu u spodní školní budovy (Classroom 2) a jsou z důvodu ochrany oploceny. Z vodojemu je vedeno zásobovací potrubí 1 1/4 " přes rozdělovací vodoměrnou šachtu s uzávěry (s uzamykatelným poklopem) do 2 distribučních míst – jedno z nich v areálu školy, druhé pro veřejnost mimo areál školy. Z důvodu možnosti odkalování nádrže – předpokládá se průběžné usazování vysrážených rozpuštěných látek (železo, mangan) v důsledku okysličení vody při nátoku do nádrže – bylo ve dně nádrže osazeno vypouštěcí potrubí. Tato voda bude používána především pro závlahu přilehlého školního pole. Vlastní odběr vody pro distribuci je pak umístěn o něco výše nade dnem.

Sanace vývěru u Muthala Primary School (MPS)

Analogicky s loňskou sanací nejpoužívanějšího vývěru vody u cesty mezi Katitu market a Kauti market byla plánována sanace dalšího vývěru poblíž některé ze škol. Jako nejvýhodnější se nabízel vývěr nad Yanzonga primary school (YPS), ze kterého by se voda dala přivést do areálu školy a zde zřídit společný „water kiosk“ pro odběr jak do školy, tak pro veřejnost. Majitel pozemků, na kterých se nachází vývěr a přes který by vedlo přívodní potrubí, však podmiňoval realizaci „finanční kompenzací“. Tato podmínka byla naprosto nepřijatelná a proto bylo společně rozhodnuto sanovat vývěr v jiné oblasti poblíž MPS. Vývěr u YPS však nadále zůstává hojně využívaným lidmi žijícími v okolí, bohužel však stále primitivním a méně hygienickým způsobem – nabíráním přímo z mělkého vývěru. Do budoucna se jedná o perspektivní místo celoročně využitelného, kvalitního vodního zdroje.

 Vývěr u MPS je vzdálený 300 m západně od školy. Realizaci prováděli svépomocí členové komunity s využitím zkušeností získaných při asistenci na sanaci vývěru Katitu-Kauti. Práce zahrnovaly:

  • zahloubení a uzavření vývěru do jímacího objektu

  • položení gravitačního potrubí

  • vybudování kamenného akumulačního tanku (5000 l) poblíž vývěru

  • osazení plastového akumulačního tanku (2000 l) v MPS

Regulace průtoků do jednotlivých tanků probíhá automaticky pomocí plovákových uzávěrů tak, aby bylo využito maximální množství vody zachycené z vývěru v průběhu 24 hodin denně. Vyhodnocení vydatnosti v průběhu roku a zejména na konci bezdeštného období bude možné provést až po reálné zkušenosti z provozování.

Monitoring opatření realizovaných v roce 2010

  • tanky na dešťovou vodu v KPS naplněny (50000 l), rovněž 2 tanky na soukromé farmě (10000 l); voda využívána ke všem účelům, ve škole časem nutno opravit (vyměnit) uzávěry nevalné kvality.

  • vývěr Katitu - Kauti - plně funkční, přítok v období dešťů výrazně vyšší než v období sucha, voda bez zákalu; v období sucha odebráno 100 % 24-hodinové vydatnosti, voda přepadem neodtéká.

Možnosti aktivního pokračování spolupráce

V následujícím textu jsou načrtnuty možnosti dalšího pokračování spolupráce v oblasti vodohospodářství v lokalitě Kauti:

  • Sanace vývěru Yanzonga – záměr sanovat tento vývěr zůstává stále aktuální, podmínkou zůstává dohoda z vlastníkem o bezplatném umožnění realizace; splnění této podmínky je na komunikaci v rámci komunity a také na aktivní účasti představitelů Yanzonga primary school, která by byla hlavním příjemcem.
  • Vystrojení vrtu pro Imilini Primary school (IPS) – oblast Imilini jako nejvzdálenější část od páteřní cesty zůstává také nejméně benefitující oblastí z dosavadních realizovaných částí projektu. Mnozí z jejich obyvatel jsou v období sucha odkázáni na donášku vody buď z vývěru Yanzonga (1,5 km), nebo až z water kiosku Katitu-Kauti, což je okolo 3 km. V roce 2010 bylo v rámci hydrogeologického průzkumu vytipováno několik dalších perspektivních míst pro realizaci hydrovrtů (pouze metodou virgulí bez ověření geofyzikálním měřením); na jednom z těchto míst poblíž IPS byl v roce 2011 z místních (vládních) financí realizován pozitivní vrt -výsledky čerpací zkoušky a rozborů vody má za úkol zajistit koordinátor Josephat Ndunga; vrt zůstává uzavřený, bez možnosti ho jakkoliv využívat, údajně z důvodu nedostatku financí.
    Podmínka realizace: zjištění majetkových poměrů ve vztahu k vrtu a trase potrubí ke škole, zjištění záměru dosavadního realizátora projekt dokončit, případně důvody, proč projekt z jejich strany dokončit nelze
  • Připojení Kauti secondary school (KSS) na vrt v KPS – střední škola – KSS – byla vybudována v roce 2009 a je vzdálená cca 500 m od KPS u cesty směrem na Kathiani; značná část úspěšných absolventů KPS na ní po dokončení 9. třídy následně pokračuje – rovněž tak děti „adoptivních rodičů“ z projektu adopce Centra Narovinu; škola doposud vlastní zdroj vody nemá; areál školy lze potrubím propojit s akumulačním tankem v KPS a využívat tak vodu z vrtu v obou školách. Podmínka realizace: aktivní účast vedení KSS na realizaci, geodetické ověření odběrného místa v KSS s ohledem na minimální hladinu vody v tanku.
  • Realizace závlahového systému pro oblast Katitu-Kauti – farmáři z této oblasti mají dlouhobý záměr vybudovat malou retenční nádrž na potoce, ze které by byla voda přivedena do Katitu market (zde by byl akumulační tank) a dále níže položeného zemědělsky využívaného svažitého území s možností distribuce vody k jednotlivým farmářům.
  • Realizace opatření pro zadržení vody v krajině a snížení půdní eroze

Statisticky udávané roční srážkové úhrny vnitrozemských oblastí Keni jsou od 500 mm, v Nairobi vzdáleném od Kauti 90 km pak 725 mm (pro srovnání Praha 580 mm, Lysá Hora 1560 mm). Z tohoto pohledu nevypadají tato čísla nijak hrozivě, problémem však oproti našemu území je, že veškeré srážky jsou kumulovány pouze do 2 období v roce (březen – květen a říjen – prosinec). Po zbytek roku neprší vůbec. Ani v období dešťů se však nejedná o trvalé srážky, ale o silné přívalové krátkodobé deště. V takto odlesněné, svažité krajině dochází k okamžitému odtoku naprosté většiny srážky prostřednictvím vymletých koryt dále do nedaleké řeky Thwake a dále pryč z oblasti. Zásak vody je na většině území minimální, půdní eroze je všudypřítomná, dlouhodobě vzrůstající. Přesto je stále mocnost zemědělsky využitelné půdy na většině území několik metrů, což bude z hlediska příštích let (ev. desítek let) pro možnost pokračování zemědělské činnosti v současné podobě dostatečné. Pochopitelně daleko významnější jsou hrozby okamžité – srážkově slabé období dešťů, neúroda z jakýchkoliv příčin, nemoci, ekonomický vývoj (výkupní ceny komodit, ceny potravin, inflace), politická a bezpečnostní stabilita. Z dlouhodobého hlediska udržení soběstačnosti zemědělské činnosti v území však půdní eroze představuje významné riziko a realizací souboru protierozních opatření by mohlo dojít k jejímu významnému zpomalení. Jednalo by se zejména o:

  1. organizační a vegetační opatření – doporuční změn ve způsobu obdělávání pozemků, optimalizace tvaru, velikosti a spádu jednotlivých políček, realizace travních pásů mezi pozemky, zpevnění břehů výsadbou vhodných travin, dřevin

  2. technická opatření pro zpomalení odtoku vody - terénní urovnávky, průlehy, ochranné a retenční hrázky, zasakovací příkopy

Samozřejmě nelze uvažovat s plošnou realizací na celém území oblasti Kauti, ale pouze v určité části jako vzorový pilotní projekt. Realizaci by předcházel terénní průzkum řešené oblasti a „seminář“ se zájemci z řad farmářů na toto téma (i jejich dlouholeté zkušenosti mohou původně plánované záměry korigovat nebo doplnit). Následovala by vlastní realizace – svépomocí, z místních zdrojů, s minimálními náklady na nákup materiálu.

  • Zachycení dešťových vod ze střech na dalších školách (IPS, YPS, MPS, KSS)

Realizace této části byla plánovaná již v roce 2011. Nakonec k ní nedošlo z důvodů posunu prací na vrtu a sanaci vývěru až do samotného konce roku 2011. Je podmíněna úzkou spoluprací s vedením škol, a předpokládá zakoupení určitého množství akumulačních tanků na dešťové vody pro jednotlivé školy za předpokladu vybudování střešních okapů a svodů ve vlastní režii.

  • Příspěvek na jednoduché vozíky (dvoukoláky) pro dopravu kanystrů s vodou

Pro dopravu kanystrů s vodou je v současnosti nejčastěji používána lidská (= ženská nebo dětská) síla paží a hlavy, u movitějších pak osel, kolo, ze vzdálených oblastí přijíždí k distribučnímu místu (vývěr Katitu-Kauti) občas i auto, které pak odváží desítky kanystrů. Projekt by předpokládal účelovou finanční dotaci na nákup jednoduchých, lehkých, pevných dvoukoláků rozměrově a pevnostně uzpůsobených pro uložení a transport 4 kanystrů (80 kg). Výroba a případný servis by probíhala v některé z místních zámečnických dílen (např. v Kathiani – nutno provést průzkum, zda je reálné).

Možnosti pokračování – shrnutí:

Vše popsané pod bodem 5 berte jako doporučení možného tak, jak to vyplynulo z pobytu na místě, z přání místních (závlahový systém) i z pozdějšího přemýšlení. Pořadí návrhů je čistě náhodné, neurčuje žádnou prioritu a nepodmiňuje jejich návaznost. Vše je otázka hlavně zájmu a možností (finančních) v Kauti pokračovat, a zda to bude pokračování pouze s dopadem lokálnějším, nebo plošnějším. Každé z opatření si vyžádá určitou přípravu, rozpracování, finanční rozvahu – tak, aby byl výsledek dlouhodobě funkční a smysluplný. Na základě vašeho rozhodnutí, zda a jak pokračovat, sdělení priorit a finančního rámce, je možné vyhodnotit reálnost jednotlivých částí a rozhodnout o dalších krocích.

Závěr

Veškeré plánované aktivity v roce 2010 a 2011 byly dokončeny, výstupy v podobě akumulačních tanků, vrtu, distribuce vody, sanovaných vývěrů, jsou funkční a předané komunitě do užívání. Nyní je hlavně na nich, zda dokáží dodržovat minimální nároky na obsluhu a údržbu, případně využívat získané zkušenosti dále. Ze vzájemné spolupráce mám pocit, že by tomu tak mohlo být.

V Brně, leden 2012 Ing. Petr Chaloupka
Pöyry Environment a.s.

1

Vážené přátelé,

dovolte mi pozvat vás na šálek kávy či čaje s Kenem Okongo, jedním z hlavních koordinátorů adopcí na dálku v Keni. Setkání je naplánováno již na tento pátek 15. června v 17 hodin v Klubu cestovatelů – arabská restaurace s čajovnou,  Veleslavínova 14 (15m od zastávky Jungmannova - šalina č.1 a 6), Brno – Královo Pole.

Ken je koordinátorem nejen adopcí, ale i osobou odpovědnou za zdravotní pojištění "vašich" dětí a všech dalších programů s adopcemi souvisejícími.

Budeme rádi, když se přijdete přesvědčit, v jak dobrých rukou jsou „vaše africké děti“.

Za Centrum Narovinu srdečně zve Ilona Musilová, koordinátorka
tel. 731 172 584

1

středa 13.6. od 15 hod.
Komunitní centrum Prádelna
Holečkova 38, Praha 5 (metro B – Anděl)
www.veselysmichov.cz

Afrika hrou, besedy o rozvoji, hudební program – africká tradiční hudba a bubnování, výstava fotografií a předmětů z Keni , promítání.

15.00 - 18.00 afrika hrou

workshopy s africkou tématikou pro děti a mládež (hudební workshop, africká pohádka, oblékání afrického oblečení, výroba masek...)

17.00 - 20.00 besedy o rozvoji

téma: Adopce afrických dětí – projekt pomoci na dálku
hosté: Kennedy Okongo – Humanist center Narovinu – koordinátor projektu v Keni, Simona Heřtusová – Centrum Narovinu – iniciátorka projektu a koordinátorka, Ladislav Kopecký - adoptivní rodič a další hosté

téma: Projekty zahraniční rozvojové spolupráce
hosté: Dana Feminová a Kennedy Okongo – Centrum Narovinu – komunitní centrum Ostrov Naděje – Rusinga Island v Keni, Tomáš Tožička – Educon – energie pro všechny – Zambie, Dagmar Trkalová – Česko proti chudobě – rozvojové cíle tisíciletí a další hosté

20.00 - 21.00 hudební program

africká tradiční hudba a bubnování


Výstava fotografií a předmětů z Keni – promítání
Vstupné dobrovolné, výdělek z akce podpoří nákup traktoru pro projekt Ostrov Naděje na Rusinga Island v Keni

 

Tisková zpráva: Do České republiky přiletěl koordinátor rozvojových projektů Ken Okongo z Keni

V rámci projektu „Afrika nevšedníma očima - Výchovou k jednotě a partnerství lidí na celém světe“ přiletěl v neděli do České republiky jeden z hlavních koordinátorů Centra Narovinu v Keni – Ken Okongo.

Ken stál u zrodu partnerské organizace Centra Narovinu v roce 2000 v Keni a také dvou hlavních projektů Adopce afrických dětí na dálku a Ostrova Naděje na Rusinga Island.

V rámci jeho měsíčního pobytu proběhne řada přednášek a workshopů na školách a také několik setkání určených širší veřejnosti. Srdečně Vás zveme na setkání.

Přijďte se osobně setkat se zakladatelem rozvojových projektů Centra Narovinu v Keni, popovídat si o současném životě v nejchudších čtvrtích a slumech a získat novinky z projektů zahraniční rozvojové spolupráce.

středa 13.6. 15 – 21 hod. ZAOSTŘENO NA AFRIKU

 15 - 18 hod. AFRIKA HROU workshopy s africkou tématikou pro děti a mládež

17 – 20 hod. BESEDY O ROZVOJI na téma Adopce afrických dětí na dálku a rozvojové projekty

20 – 21 HUDEBNÍ PROGRAM

 Program bude doplněn výstavou fotografií a afrických výrobků a promítáním dokumentů z Keni. Více informací najdete v přiloženém letáku.

 Na školách bude Ken dětem přibližovat africkou realitu interaktivními workshopy a přiblíží jim tak africkou kulturu, její zvyky, hudbu či každodenní život. Z bohatého programu vybíráme dvě pražské školy.

V případě zájmu Vám rádi zašleme program po celé České republice.

Pondělí 11.6. ZŠ Hostýnská, Praha 10 – besedy a workshopy pro I. a V. třídy

Úterý 12.6. ZŠ Grafická, Praha 5 – hudební workshop pro první stupeň

Centrum Narovinu je občanské sdružení, které vzniklo v roce 1995. Hlavní náplň činnosti Centra Narovinu představují v současné době projekty zahraniční rozvojové spolupráce, globální rozvojové výchovy a rozvoj dobrovolnické práce v oblasti rozvojové spolupráce.

Je členem českého Fóra pro rozvojovou spolupráci (FORS) a spolupracuje na kampani Česko proti chudobě. Rozvojové projekty v africké Keni organizuje od roku 2000.

Všechny projekty jsou vedeny s velkým důrazem na dlouhodobou udržitelnost, podporu soběstačnosti, přechod od pasivního přístupu k aktivnímu převzetí zodpovědnosti a využívání vlastních možností.

Hlavní projekty Centra Narovinu:

Projekt Afrika nevšedníma očima – programy ve školách a pro veřejnost v České republice. Nyní zastřešen projektem „Výchovou k jednotě a partnerství lidí na celém světe“ (Through Education towards a Universal Human Nation), který byl vytvořen s finanční pomocí Evropské Unie. Cílem projektu je prohloubit povědomí o problematice života v rozvojových zemích a rozvojové spolupráci, zvýšit vnímavost vůči otázkám rozvojového světa a posílit podporu veřejnosti pro oblast zahraniční rozvojové spolupráce.

Adopce afrických dětí - projekt pomoci na dálku

Miniobchůdek Afrika v duchu "Fair Trade"

Kurzy "Dobrovolníci pro rozvojovou spolupráci s Afrikou"

• Rozvojové projekty: Komunitní centrum Ostrov Naděje na Rusinga Island / Keňa

• Rozvojové projekty: Voda pro Kauti / Keňa

Partnerský program mezi českými a keňskými školami


Děkujeme za porozornost této aktivitě a těšíme se na setkání.V případě jakéhokoliv dalšího dotazu jsem Vám plně k dispozici.


S pozdravem,

za Centrum Narovinu

Simona Heřtusová
simona.hertusova@adopceafrika.cz
mobil 608 301 270
www.adopceafrika.cz
Centrum Narovinu, Tyršova 1, 120 00 Praha 2

1

Komunitní centrum Prádelna, Holečkova 38, Praha 5, www.veselysmichov.cz

Výstava dokumentárních fotografií, které zachytili dobrovolníci Centra Narovinu při svých cestách v rámci projektů rozvojové spolupráce v africké Keni. 
 

1

Navštivte stánek Centra Narovinu na veletrhu neziskových organizací (NGO Marketu). Koná se  v pátek 11. května (11.00 – 19.00 hodin) v Národní technické knihovně, Technická 6, Praha 6 (stanice metra Dejvická).

NGO Market letos představí na 200 neziskových organizací. Budete mít příležitost zblízka poznat práci organizací z nejrůznějších oborů a vyzkoušet na vlastní kůži netradiční aktivity. Opět budou připraveny workshopy, tvůrčí dílny, obchůdky chráněných dílen, dětský koutek a dobrovolnická burza. Nově přibudou projekce tematických dokumentárních filmů a množství netradičních sportovních disciplín v prostoru před Národní technickou knihovnou v doprovodném programu „Myslíme na všechny“. Těšit se můžete také na hudební skupinu The Tap Tap a mnohé další.

Vstup na veletrh i všechny doprovodné akce je zdarma.

Moc děkujeme za pomoc organizace setkání s Willy, návštěva se nám moc líbila.

Jeden den večer jsme napsali sms panu Ngome a druhý den ráno už se pro nás stavil. Byl moc příjemný, ochotný a sympatický. Zvládli i velmi rychle zařídit, aby se Willy přesunul ze školy domů.

S panem Ngomem jsme jeli matatu a pak na motorkách, vyrazili jsme ráno a se zastávkou v obchodě a bance jsme byli odpoledne u Willyho doma.

Vesnička malebné poklidná, několik lidí ze zainteresovaných organizací nás přivítalo a trávili s námi čas u Willyho doma. Willyho maminka měla obrovskou radost a hostila nás místními produkty.

Pro představu přikládám několik fotek.

Moc děkujeme a příjemné dny přejeme

Adam a Hanka

1

Dobrý večer,

paní Feminová, tak už jsme se vrátili z dovolené v Keni. Děkujeme za pomoc při zprostředkování naší návštěvy školy v Mombase.

Celá návštěva proběhla úplně hladce, pan ředitel i s Doris pro nás přijeli až na hotel, po návštěvě školy nás dokonce provedli po Mombase. Jsou to strašně úžasní lidí, návštěva ve škole byla naším nejsilnějším zážitkem z celé dovolené.

Děti nás přivítali písničkou Jambo bwana, prošli jsme celou školu, rozdávali dětem dárečky, fotili se s nimi, prostě byl to zážitek, který se nedá ani popsat. Děti měli radost a my jsme byli z celé návštěvy úplně dojatí.

Přikládám Vám několik fotek.

Ještě jednou moc díky Vám všem, kteří děláte takto prospěšnou práci, tam člověk vidí, že je to skutečně potřeba!!

S pozdravem
Hana Viktorinová

1

Občianske združenie NAROVINU realizuje na ostrove Rusinga Island na Viktóriinom jazere v západnej časti Kene projekt prevádzky zdravotníckeho zariadenia, ktoré prevádzkujeme od mája 2010. Za uvedené obdobie sme na klinike ošetrili celkom 9700 pacientov, vykonali 5700 laboratórnych vyšetrení, zaočkovali sme celkovo 700 detí. Na klinike sa nám ku dnešnému dňu narodilo 141 detí.

Na obdobie október 2011 – september 2013 sme získali grant MZV SR – Slovakaid na prevádzku kliniky, z ktorého dokážeme pokryť náklady na nákup zdravotníckeho materiálu, liekov a personálne obsadenie miestnymi zdravotnými sestrami. V spolupráci s VŠ sv. Alžbety zabezpečujeme lekárske misie našich lekárov.

Súčasťou nového projektu, financovaného prostredníctvom Slovakaid je aj stavba novej budovy sirotinca pre 20 detí. Stavebná firma bola vybraná v procese verejného obstarávania a stavebné práce sa budú realizovať v období máj – september 2012.

Víťazom verejnej súťaže na stavbu sirotinca je firma RADIUS AFRIKA so sídlom v Nairobi. Zmluva s víťazom bola podpísaná dňa 4.4.2012.

V prílohe zverejňujeme predmetnú zmluvu so stavebnou firmou.

 

Eva Hlavatá, koordinátor projektu
kontakt : +421905424914, hlavata@hosping.sk

Aktualizováno: přidány fotografie ze ZŠ Kladno .

Srdečně Vás zveme na setkání s Peterem Otieno z Keni.

V rámci projektu „Afrika nevšedníma očima - Výchovou k jednotě a partnerství lidí na celém světe“ navštíví v nejbližších dnech Českou i Slovenskou republiku jeden z našich keňských spolupracovníků – Peter Otieno z Nairobi.

Peter se věnuje dobrovolnictví od roku 2001. Stál u zrodu několika neziskových projektu, například výstavby školy v chudinské čtvrti Spring Valley. Působí rovněž jako jeden z koordinátorů projektu Adopce afrických dětí.

V rámci jeho návštěvy proběhne řada přednášek a workshopů na českých i slovenských školách a také několik setkání určených širší veřejnosti, na které bychom Vás rádi pozvali.

Přijďte se osobně setkat s koordinátorem z africké Keni, popovídat si o současném životě v nejchudších čtvrtích a slumech a získat informace o projektech zahraniční rozvojové spolupráce. Na setkání jsou zváni nejen adoptivní rodiče dětí v Keni a spolupracovníci Centra Narovinu, ale i širší veřejnost se zájmem o tuto problematiku.

 

5.3.2012 od 18:30 hod. Centrum neziskových aktivit, Tyršova 1, Praha 2
www.adopceafrika.cz

18.3.2012 od 18:30 hod. Klub cestovatelů, Veleslavínova 14, Brno – Královo Pole
www.hedvabnastezka.cz/brno

Na školách bude Peter Otieno povídat s dětmi o situaci v rozvojovém světě a interaktivními workshopy přiblíží dětem africkou kulturu, její zvyky, hudbu či každodenní život. Z bohatého programu vybíráme následující setkání, v případě zájmu Vám rádi zašleme více detailních informací včetně kontatků.

6.3.2012 ZŠ Pouchov – projektový den s besedou a workshopy

8.3.2012 ZŠ Kladno – projektový den s besedou a workshopy

12.3.2012 ZŠ Dolní Rožínka – beseda s promítáním

19.3.2012 ZŠ Jihlava – beseda s workshopy

21.3.2012 ZŠ Obecnice – beseda s workshopy

23.3.2012 ZŠ Radonice – beseda s promítáním

Centrum Narovinu je občanské sdružení, které vzniklo v roce 1995. Hlavní náplň činnosti Centra Narovinu představují v současné době projekty zahraniční rozvojové spolupráce, globální rozvojové výchovy a rozvoj dobrovolnické práce v oblasti rozvojové spolupráce.

Je členem českého Fóra pro rozvojovou spolupráci (FORS) a spolupracuje na kampani Česko proti chudobě.

Rozvojové projekty v africké Keni organizuje od roku 2000.

Všechny projekty jsou vedeny s velkým důrazem na dlouhodobou udržitelnost, podporu soběstačnosti, přechod od pasivního přístupu k aktivnímu převzetí zodpovědnosti a využívání vlastních možností.

Hlavní projekty Centra Narovinu:

Projekt Afrika nevšedníma očima – programy ve školách a pro veřejnost v České republice. Nyní zastřešen projektem „Výchovou k jednotě a partnerství lidí na celém světe“ (Through Education towards a Universal Human Nation), který byl vytvořen s finanční pomocí Evropské Unie.

Cílem projektu je prohloubit povědomí o problematice života v rozvojových zemích a rozvojové spolupráci, zvýšit vnímavost vůči otázkám rozvojového světa a posílit podporu veřejnosti pro oblast zahraniční rozvojové spolupráce.

 

Adopce afrických dětí - projekt pomoci na dálku

Miniobchůdek Afrika v duchu "Fair Trade"

Kurzy "Dobrovolníci pro rozvojovou spolupráci s Afrikou"

• Rozvojové projekty: Komunitní centrum Ostrov Naděje na Rusinga Island / Keňa

• Rozvojové projekty: Voda pro Kauti / Keňa

Partnerský program mezi českými a keňskými školami

1

Dobrý den,

moc vám děkuji za zprostředkování setkání s mým adoptovaným dítětem na dálku Aminou Jamar Ali. S Aminou jsem se setkal díky vašemu prostřednictví při mé návštěvě v Keni a jsem vám za toto nádherné setkání zavázán. Aminu podporuji ve studiu na škole již 5 let, ale poprvé jsem měl možnost se s ní setkat osobně.

Také jsem  si s ní i s keňskými koordinátory mohl pohovořit o jejich životě i o problémech života v Keni. S pomocí koordinátorů Dorice Ndege a David Kasera mě Amina navštívila se svou babičkou, mladší sestrou a bratrem na hotelu v Mombase.Strávili jsme spolu v příjemném pohovoru dvě hodiny a dověděl jsem se mnoho nových poznatků. Zároveň zasílám dvě fotografie ze setkání a také bych vás chtěl poprosit o přeposlání těchto fotografií oběma koordinátorům v Mombase emailem. Slíbil jsem jim, že jim nějaké foto pošlu. Děkuji zároveň za přeposlání dopisu paní Petře Večeřové. 

S přáním mnoha úspěchů a poděkování paní Daně Feminové a paní Petře Večeřové

Eduard Turoň 

1

Dokumentární fotografie z cest Miroslava Švejnohy
ZŠ Nový Jičín
Tyršova , Nový Jičín

Výstava fotografií zajímavých etnik z celého světa. Výstava podporuje konkrétní projekty v Keni. Více info na www.adopceafrika.cz a www.svejnoha.cz.

5.3.2012 od 18:30 hod. Centrum neziskových aktivit, Tyršova 1, Praha 2
www.adopceafrika.cz

18.3.2012 od 18:30 hod. Klub cestovatelů, Veleslavínova 14, Brno – Královo Pole
www.hedvabnastezka.cz/brno

Peter navštíví také řadu škol a v rámci interaktivních workshopů přiblíží studentům kulturu a každodenní život v nejchudších čtvrtích a slumech. Více informací najdete v tiskové zprávě.

Úterý 13. března 18.30 – Beseda o cestě po Keni s Ing. Ladislavem Kopeckým.

Součásti besedy bude i setkání a povídání s místopředsedkyni občanského sdružení Centrum Narovinu Simonou Heřtusovou. V rámci besedy bude zahájená dobrovolnická sbírka Komunitního centra Kampa k adopci na dálku.

Centrum Narovinu se zaměřuje na rozvojovou spolupráci s cílem zlepšení vzdělávání, zdravotní péče a celkové životní úrovně v Africe.

» Komunitní centrum Kampa

Dovoľte mi, aby som Vás opäť oslovila s prosbou o darovanie 2% z Vašich daní.

Naše občianske združenie NAROVINU okrem projektu „adopcia na diaľku v Keni“ realizuje projekt prevádzky zdravotníckeho zariadenia na ostrove Rusinga Island na Viktóriinom jazere v západnej časti Kene, o ktoré prevádzkujeme od mája 2010.

Za uvedené obdobie sme na klinike ošetrili celkom 9700 pacientov, vykonali 5700 laboratórnych vyšetrení, zaočkovali sme celkovo 700 detí. Na klinike sa nám ku dnešnému dňu narodilo 141 detí.

Zdravotné centrum je súčasťou „Ostrova nádeje“ – komunitného centra so sirotincom, jedálňou, základnou školou a materskou školou. Celkovo sa „Ostrov nádeje“ každý deň stará o 300 detí vo veku 3-15 rokov. Okrem výučby je tu deťom poskytnutá aj strava. Prevádzka celého komunitného centra je zabezpečovaná dobrovoľníckou prácou rodičov detí a miestnych obyvateľov.

Z Vašej podpory z minulých rokov sme financovali postavenie materskej školy, ktorú sme otvorili v roku 2011. Posielam zopár fotiek, viac informácií o tomto projekte a celom komunitnom centre nájdete: www.centrumnarovinu.cz/content/ostrov-nadeje-rusinga-island

Na obdobie október 2011 – september 2013 sme získali grant MZV SR – Slovakaid na prevádzku kliniky, z ktorého dokážeme pokryť náklady na nákup zdravotníckeho materiálu, liekov a personálne obsadenie miestnymi zdravotnými sestrami. V spolupráci s VŠ sv. Alžbety zabezpečujeme lekárske misie našich lekárov.

Súčasťou nového projektu je aj vybudovanie zavlažovacieho systému v záhrade komunitného centra (vďaka nemu dokážeme zabezpečiť trvalý prísun ovocia a zeleniny pre deti, ktoré sa v centre stravujú) a výstavba novej budovy sirotinca pre 20 detí, ktorá by sa mala začať realizovať v máji 2012.

Na uvedenom projekte máme povinnú 10% finančnú spoluúčasť a preto hľadáme spôsob, ako získať potrebných cca 10.000 Eur, ktoré nám ešte chýbajú.

Verím, že Vás náš projekt zaujal a pomôžete nám s jeho realizáciou. Venujte nám prosím aj malú sumu, ak nás bude veľa, spolu to bude určite dosť.

S pozdravom

Eva Hlavatá, koordinátor projektu
kontakt : +421905424914, hlavata@hosping.sk

Zhruba před pěti lety jsme na dálku adoptovali keňského chlapce Hebu. Jednou z našich preferencí bylo, aby dítě žilo na místě pokud možno co nejvíce dostupném z naší republiky, protože od začátku jsme počítali s tím, že ho jednou navštívíme. Heba žije v Mombase a v dubnu mu bude 13 let. Adoptovali jsme ho, když mu bylo 8 let. V žádosti o jeho adopci bylo uvedeno, že chlapec žije sám s matkou, otec je opustil, má pět bratrů a matka není schopna hradit mu školné.

Do Keni jsme přicestovali 18.2.2012. Po určitých peripetiích se nám podařilo sjednat si setkání s Hebou na 21.2. Přestože jsme setkání dojednávali dlouho dopředu už v Praze, do poslední chvíle to bylo hodně napínavé. Po našem příjezdu do Keni jsme si měli termín setkání potvrdit se zaměstnancem hnutí z Nairobi Benem a následně i s dobrovolným koordinátorem z Mombasy Ngomem, který nás měl vyzvednout v hotelu. Bohužel na naše sms zprávy nikdo z koordinátorů neodpovídal, nedařilo se nám se s nimi spojit ani telefonicky. Když už jsme nevěřili, že se setkání uskuteční, napadlo mne požádat syna, aby Benovi zavolal z Prahy. Tento telefon Ben vzal a následně se ozval i nám v Keni a na setkání jsme se dohodli.

Jelikož jsme měli informaci, že Heba žije v Mombase, představovali jsme si, že bydlí někde ve slumu na nevábném místě velkoměsta (Mombasa je druhé největší město Keni s 0.8 mln obyvatel). Překvapilo nás proto, když jsme projeli centrem Mombasy, pak oblastí překladišť kolem obří městské skládky a vjeli jsme do malebné hornaté oblasti pokryté bohatou zelení. Po ruchu prašného velkoměsta plného chudoby to byla opravdová oáza klidu. I lidé se nám v této oblasti zdáli veselejší a přívětivější. Koordinátor Ngome nás čekal na silnici blízko odbočky k vesničce, kde Heba žije (i když se údajně jedná o část Mombasy, název „vesnička“ toto místo vystihuje nejlépe). Asfaltová silnice se v tomto místě změnila v hrbolatou polní cestu, po které jsme dojeli až téměř na místo. Poslední etapu cesty jsme měli absolvovat pěšky. Ngome zavolal do vesničky mobilem a za chvíli se na blízkém kopečku objevila spěchající rozesmátá Hebova maminka. Heba byl ve škole a uvolnili ho až poté, co dostali zprávu, že jsme dorazili. Hebova maminka byla moc sympatická a plná vděčnosti za naši podporu jejímu synovi. I když je negramotná a neměli jsme společný jazyk, setkání s ní bylo moc dojemné, rozuměli jsme si i beze slov. Spolu s ní a koordinátorem jsme pak došli k několika hliněným domkům se střechou z palmového listí, kde Heba se svou maminkou žije. Odněkud přinesli několik dřevěných židlí, na které nás posadili. Postupně přišly desítky lidí, kteří se nám představovali a sedali si či postávali všude kolem nás. Myslím, že jsme byli v této malé vesničce zajímavou atrakcí:o). Za chvíli přiběhl ze školy Heba ve školní uniformě, kterou v Keni nosí povinně všechny děti. Na svůj věk se zdál mladší. Byli jsme z Prahy upozorněni, že keňské děti jsou plaché, což se plně potvrdilo. Heba byl z naší návštěvy pořádně nervózní, první úsměv jsme zaznamenali až asi po půl hodině:o). Nelze se mu ani moc divit, všichni kolem mu evidentně stále říkali, co má dělat. Navíc jeho angličtina byla velmi slabá a tak na všechny naše otázky odpovídal: „yes“. Naštěstí koordinátor byl schopen základní věci přeložit, takže jsme se dozvěděli, že se dobře učí (což později potvrdil i jeho učitel), chtěl by být lékařem, hraje rád fotbal a má pět starších bratrů, kteří studují či pracují v Mombase. Předali jsme mu dárky a dětem, které se přišly na sekání podívat, bonbony, lízátka a propisovačky, které si nadšeně rozebraly. I tyto děti byly velmi stydlivé a vždy se rozutekly, jakmile jsem na ně zamířila fotoaparát. Pak však zjistily, že fotografii si lze na fotoaparátu prohlédnout a naopak se chtěly fotit všechny:o). Jeden z chlapců vylezl na obrovskou kokosovou palmu a shodil několik kokosových ořechů, ze kterých nám pak nabídli kokosové mléko. Poté jsme si prohlédli domek, ve kterém žije Heba s maminkou. Jednalo se o malý domek uplácaný z hlíny, rozdělený na dvě miniaturní místnůstky. V jedné bylo na zemi ohniště z kamenů (kuchyně), ve druhém ležely na zemi dvě matrace pokryté povlečenými dekami (ložnice). Matrace byly oddělené prádelní šňůrou, na které viselo oblečení. Přes velmi bídné podmínky jsme byli překvapeni naprostou čistotou obydlí. Veškeré oblečení i deky zde byly perfektně čisté. Je pro nás záhadou, jak je možné takové čistoty docílit v takových podmínkách.

Pak už jsme se s místními lidmi rozloučili a pokračovali dále palmovým hájkem ke škole. Škola byla dlouhá přízemní budova postavena z cihel (což je v této oblasti spíše výjimka). Nemá zasklená okna, podlaha je hliněná. Ve škole je 8 tříd. Heba chodí do 5.třídy. Ve třídě je padesát dětí (později nám náš řidič řekl, že ve státních školách v Keni je i 100 dětí ve třídě a děti se učí i venku, takže tato škola byla vlastně velmi nadstandardní). Děti sedí ve dřevěných lavicích, které jsou k tabuli postaveny bokem, vždy po 4-6 v lavici (v lavicích sedí proti sobě). Po setkání s dětmi jsme šli ještě do „ředitelny“, protože nás ředitel školy požádal o zápis do návštěvní knihy. Pak už následovalo rozloučení.

Jsme moc rádi, že jsme mohli Hebu a jeho maminku potkat a že si teď už dokážeme představit, kde a jak žije. Věříme, že naše podpora má význam. Bylo to pro nás důležité i proto, že jsme nad některými záležitostmi týkajícími se adopce měli otazník. Například dopisy, které nám od Heby chodí a jsou jím podepsané, jsou psané různou rukou. Dnes už víme, že Hebova angličtina není tak dobrá, aby byl schopen je napsat sám, tudíž je zřejmě píše někdo za něj. Naopak nás mrzí, že se potvrdilo naše podezření, že Heba nedostal kolo, na které jsme poslali peníze. Kolo mu mělo být koupeno před pár lety jako náš dárek k Vánocům a měl s ním být vyfocen. Fotografie Heby, která však tenkrát přišla, byla bez kola. Když jsme na to upozornili, po mnoha měsících přišla fotka tak rozmazaná, že nebylo jasné, kdo na ní je. Koordinátor nám na naší otázku nyní sdělil, že kolo bylo ukradeno. No, všechny věci asi nemohou být ideální:o).

Nicméně po naší návštěvě zůstáváme optimisté a věříme, že těch pár tisíc, který každý rok posíláme, snad pomůže jednomu konkrétnímu človíčkovi ke vzdělání a tím i k lepší práci (v Keni je 50%-ní nezaměstnanost) a k lepšímu životu. V Keni jsme viděli spoustu pro nás nepředstavitelné bídy. Určitě potřebuje vzdělané lidi, protože právě vzdělání lidem umožňuje více než co jiného vzít vlastní život do svých rukou a zlepšit podmínky ve své zemi.

Pavlína Petrová

1

Lékařka Marie, která působila na klinice Ostrova naděje, sepsala své dojmy ze svého pobytu... Mělo to smysl? Přinesl náš pobyt něco místním lidem? Podaří se najít Sadama a poskytnout mu zázemí, aby mohl dodělat základní školu?

Je sobota 3. února 2012, 22:10 keňského času a já sedím spolu se Zuzkou a Janou v hale na nairobském letišti… máme před sebou ještě 45 minut na keňské půdě... 45 minut do odletu zpět do Evropy… a v hlavě mi začaly probleskávat jednotlivé okamžiky z celých 4 týdnů, co jsem v Keni strávila…

Mělo to smysl? Přinesl náš pobyt něco místním lidem? Podaří se najít Sadama a poskytnout mu zázemí, aby mohl dodělat základní školu?

Sadam… přijde vám to jako zvláštní jméno pro keňana? Ani se nedivím! Taky jsem se zprvu divila! A stejně tak jsem se divila, když nám na kliniku došli Tony Blair, Jenifer Lopez, Fidel Castro… V Keni totiž lidé věří, že když své dítě pojmenují po někom slavném, jejich dítě bude také slavné… ale už se nezamyslí nad tím, že ten či onen se zrovna neproslavil v moc pozitivním slova smyslu… no co už! A víte co? V jedné domácnosti, kde se nejstarší syn jmenoval Fidel, měli 2 psy.. jeden se jmenoval Sadam, druhý Kadafi!!!!  Na chvíli jsme se zalekli, kam jsme se to dostali!!!!! :)

Sadam… Sadam, na kterého jsem myslela, ale nebyl pes. Byl, teda vlastně je to šestnáctiletý kluk, starší bratr mého „adoptivního syna“ Davida, jeho nyní již jediný žijící sourozenec. Původně byli čtyři…

Když jsem se nyní sešla s Davidem, zjistila jsem, že je jeho bratr Sadam od prosince 2011 nezvěstný… když David dojel domů na prázdniny, Sadam tam nebyl a nikdo mu nebyl schopný říct, kde je, co se s ním stalo… respektive, babička věděla, ale nechtěla nic říct, protože by prý za ním chtěl odejít také…

 Něco podobného se už v Davidově rodině jednou odehrálo… a to když zemřel Davidův mladší bratr…

Ale co teď? Co se stalo se Sadámem? Zemřel? Odešel z domu?

Po nějaké době, návštěvě u Davida doma, dotazování nejbližších sousedů, mnoha telefonátech… se přece jen podařilo něco zjistit! V podstatě, jen se potvrdilo mé tušení…

Sadamova situace doma byla velice bídná. Žije s babičkou a dědečkem, kteří jsou stařičcí, bez pravidelného výdělku, bez půdy s jistou úrodou, zvláště v období sucha... které je na Rusinga Island téměř pořád…a byť je to ostrov obklopený jezerem, s vodou zdánlivě na dosah, není tomu tak vždy…  A tak se snadno přihodilo, že Sadam s prarodiči zůstali občas i několik dní bez jídla… Sadam chodil do školy s prázdným žaludkem… s vidinou, že následující den možná nebude lepší… po škole musel pomáhat prarodičům okolo domku, chodíval rybařit…  a někdy přišel domů s úlovkem několika ryb, jindy však s prázdnou, a hlad byl opět na pořadu dne…

Už toto je situace více než bídná…

Představte si, že za takového situace máte chodit do školy, která vyžaduje 100% vašeho času… Chodíte-li do keňské školy a chcete-li ji úspěšně dokončit, musíte se v podstatě celé odpoledne a večer po příchodu domů učit, číst, psát slohovky a dělat úkoly… jinak nemáte šanci udělat zkoušky na konci roku a postoupit do další třídy… k tomu si přestavte, že když ve škole uděláte chybu, nebo nedonesete domácí úkol, protože jste na to doma neměli čas, museli jste se snažit najít něco k jídlu (to je přece přednější než škola), učitel vám udělí jednu rákoskou (v lepším přpadě)…  a tak se stane, že musíte opakovat třídu jednou, pak podruhé…

Bídná situace….

K tomu všemu ještě hned vedle bydlí strýček. Bratr zemřelého otce. Syn prarodičů, kteří se o vás starají. Tento strýček má 2 ženy, dohromady asi 10 dětí. Je to jediný můž (člověk) v rodině, který je schopný nějakého výdělku. Ale má 2 ženy a hromadu dětí. Má hromadu „svých“ krků, které musí nakrmit… a vy, byť jste jeho rodina, jako byste neexistovali… Když ale uděláte něco špatně, když neposlechnete, „odměna“ vás nemine… v tomto případě patříte do rodiny, musí vás přece někdo vychovat a ukázat vám, že tudy opravdu cesta nevede!!!

 V takové situaci byl Sadam.

Utekl z domu.

Už nechtěl být na obtíž,

už nechtěl trpět hlady,

už nechtěl chodit do školy, v níž nejsou učitelé schopní dovést ho do další třídy,

už nechtěl …

Sadam… ale co teď? Podaří se ho najít?

A co až se najde?

Nechat ho doma? Opět hladem?

 A škola? Poslat ho do té stejné?  To přece nejde….

Sadam, Fidel, Tony, Jenifer, Brian, Michael, James, Raegan...

podobných příběhu jsou desítky, stovky… některé jsou závažnější, některé méně…

Funkce rodiny je v Africe velice široká. O tom už jsem psala. Široká polygamní rodina v podstatě nahrazuje naše sociální služby. Nebo spíše naopak. Protože rodina v Evropě už není tak funkční, jak by měla, potřebujeme sociální služby, sociální síť, aby bylo postaráno o sirotky, o nemocné, umírající, staré… Bohužel se i v Africe někdy stane, že rodina není schopna se o všechny potřebné členy postarat… a jelikož v Africe neexistují sociální služby, je pak situace o to horší…

Na Rusinga Island ale šance naštěstí je. Existuje tam něco jako Island of Hope – Ostrov naděje, jak příznačný má tento komplex název :)

A tak si říkám, že ten náš pobyt smysl přece jenom měl. Začali jsme hledat… hledat Sadama… a doufám, že se brzy najde…

a že až se najde a nabídne se mu jiná varianta života než být o hladu doma a bit ve škole… že ji přijme…

a že až se najde a přijme tuto možnost lepšího života, najde se i někdo, kdo by byl ochoten vzdát se kousku svého nadbytku a darovat ho na pokrytí nedostatku… nedostatku Sadama, Fidela, Tonyho, Jenifer, Briana, Michaela, Jamese, Raegana a mnoha dalších potřebných dětí…

Adopce afrických dětí - projekt pomoci na dálku

Stačí vzdát se dvaceti korun denně… a jedno dítě v Keni může celý rok chodit do školy, dostávat denně oběd, několikrát za rok něco navíc - oblečení, rodina jídlo…

Přijde mi to jako takový malý zázrak…

Někdy stačí tak málo a stane se mnoho… Někdy stačí tak málo a stane se všechno…

1

Výstava fotografií Ester Starman
Kulturní centrum „12”
Pobočka - Pertoldova 3346, Praha 4 - Modřany, www.kc12.cz
Výstava je pořádána ve spolupráci s Centrem Narovinu

Dopravní spojení: bus č. 139 nebo 253 do zastávky Pavelkova

 

1

Kulturní centrum „12”
Pobočka - Pertoldova 3346, Praha 4 - Modřany, www.kc12.cz
Program je realizován ve spolupráci s Centrem NAROVINU v rámci projektu „Afrika nevšedníma očima”

Během cca 90minutové dílny Vás čeká povídání o Africe, lidech a maskách, několik aktivit k tématu a samozřejmě výroba masky! Nakonec se můžete těšit na módní přehlídku v maskách a v africkém oblečení, kde budete samy účinkovat.

K vidění a k zakoupení budou výrobky z africké Keni.

S sebou: svačinu, lepidlo, čtvrtku min. velikost A4, pastelky či voskovky, (ne fixy), nůžky, blok, gumu na připevnění masky k obličeji kolem hlavy -např. kloboučnickou nebo dřevěnou tyčku a pevnou lepenku na držení v ruce.

Dílna je určena pro děti, které už umí stříhat a vybarvovat. Je nutné, aby děti přišly v doprovodu dospělé osoby, která má za ně zodpovědnost během celého programu. Mohou přijít předškoláci i děti z 1. stupně ZŠ.

Lektorka: Bc. Veronika Matoušová - speciální pedagog, studentka africké politologie

Rezervace míst do 16.2.
Dopravní spojení: bus č. 139 nebo 253 do zastávky Pavelkova
Vstup zdarma

 

Návštěva Indie bez setkání

Na začátku nového tisíciletí jsme se ve firmě s kolegyní Yvetou rozhodli vylepšit si svědomí a udělat něco bohulibého. Prostřednictvím pražské arcidiecéze jsme začali v Indii přispívat na školní výchovu chlapce Johna. V Keni nám pak Centrum NAROVINU vybralo děvčátko Mary. Johnovi bylo 12 a Mary 6 let.

V podstatě šlo o to, že každý rok přispíváte dítěti na školní oblečení, knížky a pomůcky nějakou částkou. Celému procesu se tak trochu farizejsky říká „adopce na dálku“. Slovo adopce je trochu „bullshit“ a marketingová nálepka pro ty, kteří se tím chtějí prezentovat. Dobře to vypadá a dokonce si tím někdo při troše fantazie může vytvořit iluzi, že si někde v Africe pořídil dítě, které vychovává. 

Každý adoptivní rodič samozřejmě ví, že se skutečnou adopcí to nemá moc společného ale jako jistý druh pomoci to má něco do sebe za předpokladu, že peníze dojdou tam kam mají, kde je to zapotřebí a že polovinu těch peněz nespolknou organizátoři na své provozní výdaje. V rámci projektu se samozřejmě rozvíjí určitý druh komunikace mezi dárcem a obdarovaným. Děti jednou či dvakrát do roka zřejmě za dohledu mentora napíší o tom jak se učí, co dělají, co dělají sourozenci, jak se má jejich rodina. Dopis někdy končí výzvou k tomu, abychom napsali něco o sobě. A taky že se za nás modlí a abychom se pomodlili za ně. Přiložena kopie vysvědčení se stručným komentářem učitele nebo koordinátora adopce, který má dítě na starosti. A obvykle foto dítěte. Obsah i forma dopisu se opakují podle dané šablony. Je to prefabrikát, ale milý a ono to vlastně ani jinak nejde a člověk více nečeká. Jediné očekávání a přání je v tom, aby to dítěti prospělo. To ostatní je mezi nebem a zemí a mimo kontrolu.

S Johnem se to ale přeci jenom rozvinulo trochu jinak. Trochu osobněji. Hned v popisu dítěte, který byl sepsán svéráznou angličtinou mne zaujalo, že John má silné brýle a že není „clever“, tedy chytrý. Fotografie, kterou jsme dostali totiž vypovídala o něčem trochu jiném. Za obroučkami brýlí, které byly k obličeji nepřiměřeně veliké a jakoby zděděné po někom dospělém, byly chytré oči. Přiložené kresby svědčily o tom, že kluk má výtvarné nadání. To, že není „clever“ bylo autorem posudku míněno asi tak, že se dobře neučí a to může mít plno jiných důvodů. Třeba slabá docházka kvůli práci, kterou musí vykonávat doma. Matka Johna, která se jmenuje tak jako žena Mahatmy Ghándí - Kasturbai byla označena jako „coolie“, nosič a vykonavatel podřadných prací. Tatínek Josef údajně zedník, ale jak se později ukázalo, spíše opilec, který příliš nepracuje. Býti opilec není u indických tatínků nic vyjímečného. Není to proto, že by indičtí tatínkové pili více než tatínkové čeští, ale že k tomu aby se opili jim stačí dost málo.Takoví tatínkové školní docházku příliš nepodporují, protože doma schází pracovní síla. Stejně jako jeho sourozenci měl John dokončit základní vzdělání, aby se mohl vyučit nějakému řemeslu. Hned jeden z prvních dopisů mne i lidé okolo pobavil oslovením Kadislav.

Netušil jsem jakou radost způsobí záměna jednoho písmene mému okolí, zejména rodinným příslušníkům. Postupně jeho psaní dostávalo barvu a jiný rozměr. Psal mi o svých zájmech, sourozencích, rodině, o tom jak rád maluje a že by se chtěl stát umělcem. Pokaždé neopomněl připomenout, že se za mne modlí. Mé dopisy se snažily být povzbudivé. Psal jsem mu o tom, že vzdělání mu dává šance k lepšímu životu, že má talent, že mám radost z jeho kreseb a že jej budeme na studiích podporovat. Komenský by ze mne měl radost. Po nějaké době se John odmlčel a já vycítil, že něco není v pořádku. Mé podezření potvrdil dopis vikáře, který mi sdělil, že John přestal docházet do školy. V rodině zřejmě vyvstala potřeba pracovní síly. Můj dopis na vikáře byl naléhavě nátlakový. Žádal jsem jej, aby udělal všechno pro to, aby se John vrátil do školy, jinak zrušíme příspěvek. Po čase se problém vyřešil a John byl zpět ve škole. Bylo to těsně před mým odletem do Indie a tak abych se osobně na místě přesvědčil, že je vše v pořádku, oznámil jsem vikáři, že školu a diecézi v Bidar navštívím. Vikář mou zprávu s nadšením přijal, přislíbil přátelské uvítání a setkání s Johnem i žáky.

Už první zkušenost z cestování po Indii můj záměr trochu nahlodaly. Návštěva sirotčince, davy dětí, které žadoní o „schoolpen“, drobné a bonbony, které za Vámi jdou dlouhý kus cesty i když už jste všechno rozdal, to všechno a ještě mnohé další úvahy položily otázku zdali je návštěva Johna v Bidaru dobrý nápad. Ve scénáři, který mi šel před očima, jsem měl sehrát úlohu „strýčka dobrodince“, figurku levného, pouťového ražení, apoštola almužny obklopeného haldou dětí, kterým nebudu vůbec rozumět a které nebudou rozumět mě. Viděl jsem natažené ruce po něčem, co jim ve skutečnosti nemohu dát. Byla tady reálná šance zazářit jako levná, falešná rachejtle a opět zmizet za obzorem. Ta úloha se mi nelíbila. Připadala mi hodně levná, prázdná a v tom lepším případě rozpačitá. A možná v konečném dopadu taky škodlivá. Vím jak je těžké naučit se nevstupovat do života i vlastním dětem, tedy pokud nejsem k takovému vstupu vyzván. S Johnem bych se setkal rád a utvrdil se ve víře, že vůbec není hloupý, naopak, že je velice „clever“ a že má talent, který jednou všichni objeví. Na druhé straně je velmi pravděpodobné, že bych v něm probudil nepodložená a nesplnitelná očekávání a falešné naděje, že bych pootevřel propadliště zklamání a desperátství z toho, co by se nenaplnilo.

Spasení má už od doby Ježíšovy své limity. Většinu lidského konání provází lichvářsky vážená naděje a beznaděj. Svěřil jsem se s těmi svými úvahami mému kamarádovi, sochaři Petrovi, který v Indii pracuje a žije. Jeho pohled byl ještě více indicky poučený a realistický. A tak jsem nakonec svého adoptivního syna nenavštívil. Své zklamání mi v dopise vyjádřil jak John tak vikář Miranda. Vymluvil jsem se naprosto zbaběle na cestovní komplikace. Celý příběh ale měl nakonec šťastný konec. John školu také snad trochu s naší pomocí dokončil a šel do učení na elektrikáře. Takže tak trochu světlonoš a já věřím tomu, že světlo a naděje k sobě mají velice blízko.

Blízké setkání v Africe

Když jsme malou Mary Degwa Wahito v Keni „adoptovali“, bylo jí 6 let. Pískle vyfotografované na pozadí příbytku z vlnitého plechu a vedle hromady kamení. Byla stejně stará jako naše dcera Kristýna a možná to právě dalo tomuto příběhu jiný náboj. Paralela dvou dětských osudů. Tady a tam. Vyvíjelo se to klasicky obvyklým způsobem. Dvakrát do roka dopis a vysvědčení s nějakou kresbou. Před vánocemi jsme odesílali balíček se školními potřebami, knížkou a oblečením. Před pár lety jsem pozval k nám domů skupinu keňských koordinátorů, které organizace Narovinu přivezla do Prahy. Byl mezi nimi i Griffin, vysoký, rozvážný učitel, který měl Mary a několik set dalších dětí v Keni na starosti. Já sám jsem černou Afriku poznal ještě z doby „před adopcí“, pracovně ze Zambie a Nigérie a turisticky z výšlapu na vrchol Kilimanjara. Afriku jsem si zamiloval na první pohled.

Jsou země, kde se cítíte o něco víc doma než někde jinde. Přivinou vás teple a bezelstně, trochu neomaleně, drsně, ale upřímně a přátelsky, možná trochu dotěrně, ale bez přetvářky a deodorantů. Taková byla Keňa i Tanzanie. Kolébka lidstva. Člověčí a zvířecí pach jsou tady smíchány jako před tisíci lety. Kontinent voní deštným pralesem a tlejícím dřevem, eukalypty a piniemi, věčně zvířeným prachem a horkým pískem, tropickým ovocem a kořením a všechny ty hvězdy na nočním nebi se nám, lidem opačné polokoule, zdají být jasnější a blíž než doma. Všechno tam je doopravdy. Taková je pro mě Afrika. Do Afriky se můžu kdykoliv vrátit a vím, že mě nezklame. Nikde jinde život nerozdává tak marnotratně a nikde jinde není smrt tak nenasytná jako tady. Polovina masajských dětí tady ještě nedávno umírala hlady a úspěšnost porodnosti se tím příliš nelišila od úmrtnosti mláďat ve světě zvířecím. Životní koloběh má bohatství a okázalost gejzíru. Život tryská ze země a uvadá náhle a dá se říct bez povšimnutí a sentimentu. Mluvím nejenom o životě rostlin a zvířat. Týká se to i života lidí. Životní rovnice je tady přímá a nekompromisní. Žijí tady přírodní lidé, kteří stále ještě považují rostliny a zvířata za stvoření sobě rovná, za své pozemské příbuzenstvo. Když kvůli obživě loví a zabíjejí, neopomenou vzdát zvířatům úctu, která jim patří.

Přál bych si, aby jednou všechny dětské výlety směřovaly do Afriky a to nejenom proto, aby ukázaly, co je život a smrt a čeho si vážit, aby nechaly poznat všechna ta zvířata a stromy a rostliny, ale hlavně proto, aby každý odmalička věděl, čeho všeho je jenom maličkou součástí, malinkým kouskem a k čemu bez jakékoliv zpupnosti a nadřízenosti patří. Aby pocítil přání jít nahoru do hor a kopců a zkusil se uskrovnit, poznal pokoru a to, co je v životě podstatné. Aby zkusil pár dní spoluužívat s lidskými bytostmi jiné rasy a jiného civilizačního obrazce, aby se zeptal, jestli to, co nazýváme civilizací, mnohdy není jenom nálepka a cena, kterou platíme za své pohodlí a krátkozrakost.

Afrika, to není exotická, nafoukaná podívaná pro fyzicky a mentálně přetučnělé občany tzv. vyspělých národů. Afrika je veliký kus planety, kde ještě žije bůh jménem příroda. Je to kus planety, kde nenajdeme monumenty, chrámy a katedrály, které vešly do dějin. S výjimkou Egypta a jeho posmrtné panovnické monumentality nenajdeme v Africe téměř žádné památky, jako by si příroda řekla, že jediným monumentem tady zůstane ona sama. Známe pohádky, ve kterých se zakleté zvíře promění v člověka díky lásce. Stále čekáme na pohádku, ve které díky lásce porozumíme zvířatům, přírodě, a konec konců taky sami sobě. A tak jsme se rozhodli, že než tu pohádku někdo vymyslí, napíše a vzkřísí k životu, pojedeme všichni do Afriky. Žena Ingrid, dcera Kristýna (15 let) a Anička (7 let).

Po poptání cestovních kanceláří v Praze a jejich cenách jsme se obrátili na keňské cestovky v Nairobi. Jejich nesrovnatelně cenově i kvalitou lepší nabídka rozhodly.

Tři týdny cestování nabídly nebetyčnou nádheru – Národní parky Manyara, Serengheti, Ngorongoro, Tarangire, Amboseli, Tsavo West, Mt. Kenya, jezero Naivasha, Masai Mara na závěr Zanzibar. Stáda gazel, pakoňů, zeber, žiraf, divokých prasat, rodiny lvů a gepardů, stovky slonů, hrochů, růžová hejna plameňáků. Naši průvodci a šoféři Ali a Julian nám toho o přírodě a zvířatech řekli víc než bychom se dozvěděli ve všech encyklopediích. To nejdůležitější ale byla Mary. Ona se po celou dobu stala podstatným důvodem a smyslem cesty. To, že jsme si kdysi vybrali k „adopci“ děvčátko, mělo svůj důvod. Děvčata to mají v Africe dvojnásob těžké. Pokud skončí základní školu a nedostanou se na školu střední je značná pravděpodobnost, že ji v raném věku jejich 13-14 let provdají, skončí u podřadné, nádenické práce nebo na ulici.

Schůzku s Mary jsme si dojednali prostřednictvím organizace Narovinu a naší cestovkou v Nairobi předem. Sešli jsme se krátce po příletu do Nairobi v hotelu Country Lodge. Koordinátor Griffin, zástupce cestovky Lindbergh Kevin Muthanga, Mary, její maminka s nemluvnětem v náručí a my. Bylo to setkání velmi zvláštní, naplněné rozpaky i velkou snahou prolomit úvodní bariéry. Mary byla oblečena velmi módně, až téměř nevěrohodně módně jakoby z divadelního fundusu. Celé to působilo tak trochu divadelně a na rozdíl od nás, kterým se naplnilo přání Mary potkat, vidět, bavit se s ní, předat dárky, dozvědět se a podělit o radost ze setkání, v očích a na tváři Mary byla stísněnost a smutek. Nervozita? Problémy? Obavy? Tíseň z nezvyklého prostředí i oficiality celé sešlosti? Něco jiného? Scházela spontánní radost ze setkání, které si ve svých dopisech tolik přála. Možná, že momentální indispozice anebo setrvalý jev u dětí, které sdílejí starosti svých rodin a okolí. Díky upřímné snaze všech se nakonec úvodní ztrnulost rozplynula. Jedlo se a povídalo o všem možném. Hlavním tématem obou děvčat, Kristýny i Mary se stala škola. Mary studuje střední školu internátním způsobem ve městě Kangundo, asi 120 km od Nairobi.

Dozvěděli jsme se, že pokud bychom Mary chtěli znovu vidět tak musíme za ní do školy, kde se učí, internátně bydlí a to i během víkendu. Ani chvíli jsme neváhali a rozloučili se s tím, že se ještě uvidíme. Po dvou týdnech safari na cestě od tanzánských hranic na sever k Nairobi jsme po prašné, terénní cestě odbočili ke Kandungo. Náš šofér Julian občas probudil pochybnosti o tom, zdali Mary ve škole skutečně najdeme: „ To víte Afrika….“ Po dvou hodinách rallye jsme dorazili do cíle. Žádné značení školy, žádný náznak kudy se ke Kitwii Secondary School dostat. Teprve dotazem na dva mládence nám svitla naděje. Po chvíli dohadování mezi sebou určili směr a za další čtvrt hodinu jsme zastavili před železnými vraty a něčím co připomínalo kasárenské baráky obehnané dost vysokou zdí. Na průčelí jsme se dočetli jaká je School vision a Mission. Velký znak Kitwii Secondary School byl podtržen mottem: „Budujeme budoucnost.“ Po vydatném troubení se vrata otevřela. Vjeli jsme na travnaté prostranství mezi přízemními baráky. Všude bylo čisto a klid, který znamenal, že probíhá výuka. Zamířil jsem ke kanceláři ředitele školy a po ohlášení a asi 5 minutách čekání mne principál přijal. Podsaditý dobrosrdečný chlapík mne vyslechl a nechal přinést jakési účetní knihy, ze kterých zjistil že Mary opravdu ve škole studuje a má všechny poplatky řádně zaplaceny. Debatovali jsme o jeho problémech s vodou, stravou i vybavením o docházce žáků a o všem možném. Když zvonek ohlásil přestávku pravil, že Mary přivedou a nabídl prohlídku školy. Rychle jsme prošli třídami plnými žáky v uniformách jednotného oblečení jak to je kdysi zavedli Britové.

Všichni čistě oblečení, zdvořilí, přátelští. Už dříve jsme byli upozorněni že výuka probíhá od 6 hodin ráno do 5 hodin odpoledne. Pozůstatek vyučovacích norem nastavených kdysi dávno Brity. Vycházely z toho, že místní černošské děti potřebují ke zvládnutí učebního kurikula daleko více času než děti britské. Na nádvoří nás čekala Mary a byla proti setkání jako vyměněná. Usměvavá, hovorná, radostná a zjevně se ve školním prostředí cítila daleko lépe než v hotelu v Nairobi. Vyprávěli jsme si o jejím studiu, o jejich životních plánech, o tom že jednou chce být letuškou a poznávat svět. Ujistili jsme ji, že se jí to určitě povede. Polední přestávka uběhla rychle a tak jsme se museli rozloučit. Připomněli, že teď má také zdravotní pojištění a tím pádem budeme jistější pokud jde o její zdraví. Způsobně slíbila, že se bude snažit aby se v některých předmětech jako matematika nebo angličtina zlepšila a my zase slíbili, že s naší podporou může dál počítat. Loučení nebylo lehké, ale proběhlo s dobrým pocitem, že tady je Mary v dobré péči a na správné cestě. Kam až na ní dojde záleží na spoustě věcí a na překonání spousty předsudků a překážek. Jsme rádi, že je pomáháme alespoň trochu překonávat a že k nám Mary jednou na své cestě do světa snad také doletí.

Ladislav Kopecký, jednatel firmy Createam, zapojené do programu NAROVINU, adopce na dálku

 

1

Hezrona jsme si vybrali z ostatních dětí, protože byl úplným sirotkem. Pět let jsme posílali dohodnutou podporu, Hezron mezitím začal studovat na highschool, 3x ročně jsme od něj dostávali dopis a fotky, ale už delší dobu jsme měli v hlavě, že bychom ho chtěli jednou vidět a že bychom chtěli vidět podmínky, v kterých žije on i velká většina Keňanů.

Druhou polovinu října 2011 jsme tedy strávili v Keni. Z toho 5 dní v Nairobi, 4 dny na pobřeží  a další dny v Keňské přírodě. Chtěla bych vám něco víc napsat o setkání s Hezronem a s komunitou, kde žije. Dobrým prostředníkem nám k tomu byla Keňská koordinátorka Florence. 

Hned na první den máme předem dohodnutou návštěvu u Hezrona. Taxíkem se po hodině cesty dostáváme do okrajové čtvrti Nairobi, která se jmenuje Kasarani.

Vcházíme na malý dvorek, ze kterého se vstupuje do několika tmavých místností o rozloze sotva pár metrů čtverečních. Jednu z nich si Hezron spolu s babičkou, bratrem a bratrancem pronajímají. Jsme přivítáni s velkou slávou, babička nás líbá a se slzami v očích okamžitě děkuje za všechnu naši pomoc a za návštěvu. V místnosti je natěsnaná postel, několik židlí, skříň a stolek. Okénkem proniká dovnitř úzký proužek světla. Usedáme. Babička by nás ráda pohostila, bohužel nemá čím. Popisuje těžkou situaci, která začala před deseti lety, když zemřeli oba Hezronovi rodiče na HIV. Chlapce i jeho bratra se ujala, přesto, že již tehdy nebyl její zdravotní stav dobrý. Brzy osiřel i Hezronův bratranec a tak jsou s ní teď všichni tři. Jediný příjem má babička z praní prádla lidem v okolí, což však málokdy stačí na nájem a pořádné jídlo. A tak začíná každodenní boj o přežití. Děti spí na zemi přikryté starou dekou, někdy s prázdným žaludkem. Na večeři nezbylo. Přesto si nestěžují. Hezron měl štěstí a koordinátorka si ho vybrala do programu adopce na dálku. Díky naší podpoře studuje na střední škole s vyšší úrovní, která mu dává lepší vyhlídky do budoucnosti. Část prostředků jde také do rodinného rozpočtu a tak mohou všichni zůstat v této sice malé, ale zděné místnůstce ve čtvrti Kasarani, která je pořád relativně dobrým místem k životu v porovnání se slumem v Kibeře, který obývají nejchudší nairobští obyvatelé. 

Plánujeme program na příští dny. Jeden den strávíme v centru Nairobi, kde Hezron nikdy nebyl, domlouváme návštěvu nedělní mše v kostele a návštěvu školy. Zjišťujeme také, jaké komodity jsou nejvíce potřeba. Později do domácnosti kupujeme mouku, cukr, prací prášek a také přikrývky. 

Druhý den navštěvujeme nairobské žirafí centrum a později ve středu města vyjíždíme výtahem na vrchol mrakodrapu Kenyatta International Conference Center, ze kterého je výhled na celé město. Hezron je fascinovaný, poznávání města je pro něj možná větším zážitkem než pro nás. Večer, když sedíme v jedné z pouličních restaurací u čaje, nám děkuje za nejlepší den v jeho životě. Po několika letech dopisování tedy dnes konečně Hezrona lépe poznáváme. Životní osud a tvrdý režim ve škole mu vzaly hodně sebedůvěry. Působí plaše a neprůbojně, což ještě umocňuje nervozita z naší návštěvy. Přesto, že se snažíme, konverzace je převážně jednostranná, největším problémem je vyloudit na jeho tváři úsměv. Přesto se však postupem času trochu uvolňuje. Oči mu září, když v restauraci pouštějí televizi se zápasem Manchester United. „To je můj nejoblíbenější tým, ale skoro nikdy nevidím, jak hraje.“, vypráví, jak obrazovku vidí jen několikrát do měsíce u jednoho kamaráda. Na počítač se nedostane vůbec, ve škole žádné nemají a chodit do internetové kavárny si nemůže dovolit. Jeho přístup k informacím je tak omezen na to, co mu řeknou učitelé a lépe situovaní spolužáci.

Nedělního rána míříme do kostela ve čtvrti Kayole, který Hezron pravidelně navštěvuje. Kostel je stlučený z vlnitého plechu, uvnitř se sedí na plastových židlích. Čtení bible se střídá se sborovými zpěvy a bubnováním a mše se někdy protáhne až do večerních hodin. I my se přidáme a zazpíváme dvě písně. Víra v boha je pro mnohé obyvatele těchto chudých předměstských čtvrtí jedinou motivací a nadějí. Zůstáváme 4 hodiny a odnášíme si opravdu silné dojmy.

Po mši se vracíme opět za babičkou, která z námi nakoupených ingrediencí uvařila typické místní jídlo – kuře a ugali. Opět se všichni vtěsnáváme do malé místnosti, myjeme si ruce v lavoru a pouštíme se jimi do večeře. Kuřecí maso je výborné, jen ho na kostech moc není. Vše zakusujeme ugali, což je hustá kaše z kukuřičné mouky na kterou Keňané nedají dopustit. Hezron pro každého z nás hrdě rukou nabírá obrovský kus a hází nám jej do talíře. Nám tak nezbývá, než s pochvalami, tuto, pro nás velmi těžce poživatelnou hmotu, spořádat. Naštěstí babička připravila také dušený špenát, sukuma wiki, který je výborný a zachraňuje nás před udušením. Pomalu se stmívá, rozsvěcujeme petrolejovou lampu, elektřina sem zatažená není. 

Další den jsme slavnostně uvedeni do školy, kde vedeme proslov o důležitosti vzdělání před několika třídami. Přivezli jsme také staré učebnice angličtiny, sešity a psací potřeby. Škola je soukromá a platí ji sami studenti, bez jakékoliv podpory státu. V každé třídě je přibližně 50 dětí, jakékoliv modernější pomůcky chybějí. Ředitel se však snaží zaměstnávat kvalitní učitele a držet vysokou úroveň.  Veškeré vyučování probíhá v angličtině, studenti dostávají ve škole také oběd. Školu pro Hezrona vybrala sama Florence a ta nám také popisuje jeho předchozí studium na škole státní. Školné bylo sice o něco nižší, ve třídách ale bylo ještě daleko více žáků. Nejhorší však byl přístup učitelů. Úroveň vyučování byla nízká, učitelé se chovali velmi nadřazeně, s dětmi nekomunikovali, jejich problémy nikoho nezajímali. Bohužel i takovéto studium je ale pro řadu dětí nedostupné. Děti bez jakýchkoliv prostředků nestudují školu žádnou.

Na závěr našeho pobytu ještě Florence doprovázíme při návštěvě jiných rodin v Kibeře, druhém největším africkém slumu, který je vzdálen jen několik kilometrů od centra města. Přesto, že jsou s námi dva místní chlapi pro zajištění bezpečnosti, atmosféra není dobrá. „No photo, mzungu!“, bělochu nefoť, křičí na mě vedle postávající muž, když tahám z brašny foťák. Jasně dává najevo, že jestli chci něco fotit, nebude to zadarmo. Život v Kibeře je naprosté dno, kam můžou obyvatelé Nairobi klesnout. Chatrče z vlnitého plechu nebo bahna a klacků jsou namačkané jedna na druhé, vše navíc v prudkých stráních v jílovitém lepivém blátě. Momentálně je období dešťů, a tak celá čtvrť doslova teče, lidé zapadají do bahna po kotníky, do toho ještě kolem protékají stoky odpadků. Mnoho lidí nemá doma ani podlážku a tak na bahně i spí. Namačkáno je tady více než milion obyvatel, drtivá většina je bez práce, mnoho z nich trpí HIV nebo malárií. I za plechové boudy je třeba platit nájem, což nutí mnoho z nich k prostituci nebo kriminální činnosti.

Po několika dnech strávených na chudých předměstích Nairobi je lehké propadnout depresi. Životní podmínky jejich obyvatel jsou děsivé, vidina na zlepšení situace minimální. Lidé se pohybují v začarovaném kruhu. Bez vzdělání neseženou práci a nezajistí vzdělání ani pro své potomky. Od zkorumpované keňské vlády se také velké pomoci nedočkají. Různé zahraniční projekty jsou tak často jedinou nadějí. I malá pomoc je lepší než žádná. Těžko říct, jestli je vůbec možné, aby došlo v dohledné době k nějakému celkovému zlepšení situace. Keňané budou muset i nadále vést svou každodenní bitvu a bude dlouho trvat, než si budou moci opravdu upřímně říci: „hakuna matata“, tedy že není „žádný problém“.

Závěrem snad jen dodám, že děkujeme za organizaci našeho pobytu paní Daně Feminové a Florence Kweyu. Setkání s Keňskou realitou v nás zanechalo plno silných dojmů, plánujeme výstavu fotek a snažíme se i propagovat činnost Hnutí Narovinu. Chceme prostě přispět alespoň kouskem k zlepšení životní situace byť jen několika lidí na naší Zemi.

Alena Šmelcová

1

Jako každý rok i letos dostávaly děti z projektu Adopce na dálku vánoční nákup potravin. Vyrovnávají se tím rozdíly v kurzech, které vznikají při posílání peněz do Keni na jednotlivá školní období.

A tak každému dítěti a jeho rodině udělal v Keni radost tento vánoční nákup: 10 kg rýže, 8 kg cukru, 48 kg kukuřičné mouky, 24 kg mouky na pečení a 5 litrů oleje na vaření.

Na fotkách si můžete prohlédnout předávání na jednom z míst – na Rusinga Island.

Děkujeme adoptivním rodičům za pomoc konkrétním dětem, rodinám i celým komunitám.

1

David Švejnoha a Vašek Soukup (www.svejnoha.cz)
Klub cestovatelů BRNO, Veleslavínova 14 Brno – Královo pole (www.klubcestovatelu.cz)

Série působivých fotografií z nejchudších částí Keni.
Fotografie vznikly při fotodokumentaci afrických projektů. Pohled do nešťastného života největších slumů Afriky.
 
Obrazy ze škol a sirotčinců, pohledy na veselé a usměvavé obličeje afrických dětí a nahlédnutí do smutných očí dětských čichačů lepidla na periferii Nairobi. Fotografie jsou prodejné a podporují projekt Voda pro Kauti.
V návaznosti na první fázi projektu Voda pro Kauti byl proveden ve škole Kauti Primary v říjnu 2011 vrt. Realizovala ho firma Almak Aqua Drillers Limited, zemní a pomocné práce členové komunity.
  • záhlaví vrtu upraveno do podoby podzemní šachty - na přání vedení školy zachována celistvá plocha hřiště bez oplocení, šachta včetně poklopu kompletně podzemní
  • ve vrtu v hloubce 83 m osazeno čerpadlo (Lorentz 1200 HR/C - Německo) na solární pohon
  • 4 solární panely o výkonu 4x225 W osazeny vedle tanků na dešťovou vodu u spodní školní budovy (Classroom 2), plocha z důvodu ochrany oplocena vysokým plotem
  • výtlačné potrubí 1 1/4" z HDPE do vodojemu vzdáleného cca 100 m od vrtu, uloženo v zemi spolu se zásobovacím potrubím a kabely
  • 3 m vysoká ocelová konstrukce pro osazení vodojemu 
  • vodojem - plastová válcová nádrž o objemu 10 m3, uvnitř osazen plovák pro automatické vypnutí čerpadla při naplnění vodojemu a opětovné sepnutí
  • z vodojemu zásobovací potrubí 1 1/4 " přes rozdělovací vodoměrnou šachtu s uzávěry (s uzamykatelným poklopem) do 2 distribučních míst
  • (odběrné potrubí osazeno cca 30 cm nade dno nádrže, ze dna nádrže pak osazen jeden odběr pro odkalení nádrže s ohledem na předpokládané vylučování a usazování železa)
  • distribuční místo v areálu školy - volně přístupné, voda bude k dispozici po dobu fungování školy volně pro potřeby školy a dětí
  • distribuční místo pro veřejnost - "waterkiosk" nad školou u vstupu z cesty do areálu kostela, uzamykatelný, bude provozován s obsluhou a voda bude k odběru za mírný poplatek (bude komunitou stanoven na základě zkušeností se zájmem o odběr vody)
Provoz bude plně automatický, v případě jakékoliv poruchy (přerušení dodávky vody) kontaktuje zástupce komunity dodavatele (firma Almak z nedalekého Machakosu); záruka na čerpadlo a solární systém je 2 roky, na ostatní části pak 5 let. 
 
V této chvíli je již plně funkční čerpání  a odběrné místo uvnitř školy, zbývá dodělat veřejné odběrné místo a některé další detaily. 
Měřené čerpané množství je cca 1200 l / hod , t.j. naplnění tanku za cca 8 hodin (za slunečného počasí).
 
Jako další vhodný zdroj pro rozšíření stávající jímky byl vybrán vývěr nad Muthala Primary school, který by součástí původních 4. vytipovaných zdrojů. Tuto fázi si po pracovní i odborné stránce zajišťují lidé z místní komunity v Kauti sami, na základě předchozího školení a zkušenosti s prováděním obdobnému rozšíření zdroje v loňském roce. Zde jim tedy byla poskytnuta pouze pomoc finanční.
 
Bylo uskutečněno:
  • sanace a uzavření vývěru do jímky
  • gravitační potrubí do zděného tanku (cca 5 m3) u cesty cca 50 m pod vývěrem
  • v tanku plovákový uzávěr, který po uzavření (plný tank) umožní gravitační odtok vody potrubím  směrem do areálu Muthala Primary School
  • v areálu plastový tank 2 m3 s kohoutky pro odběr pro školu a vně
Zatím je  tedy realizována jímka nad pramenem, potrubí ke kamennému tanku a vlastní tank (zatím nepropojeno) - u tanku zatím  volný odběr  z trubky,  aktuální  měřená vydatnost  ca 8300 l / den; po propojení do tanku a jeho naplnění bude ověřen gravitační odtok do Muthala Primary a teprve poté položeno trvalé potrubí a tank ve škole.

Kontrola výstupů realizovaných v roce 2010

  • tanky na dešťovou vodu naplněny (50000 l), rovněž 2 tanky na soukromé farmě (10000 l); voda využívána ke všem účelům, ve škole časem nutno opravit (vyměnit) uzávěry nevalné kvality
  • vývěr Katitu - Kauti - plně funkční, přítok v období dešťů výrazně vyšší než v období sucha, voda bez zákalu
Zpracoval Petr Chaloupka.
 
Další a podrobnější informace se objeví v souhrnné zprávě v lednu 2011. Následovat bude i rozhovor s Petrem Chaloupkou, který se podělí nejen o své zkušenosti s projektem Voda pro Kauti, ale určitě i o své dojmy z práce místní komunity.

 

1

Keňa – Island of Hope, Rusinga – 2011 (7-11.8, 13-17.8)
Koordinátor projektu: Daniela Cachová
Lektorky: Daniela Cachová, Hanka Dvořáková

Projekt Komunity pro lidský rozvoj ve spolupráci s Centrem Narovinu

Druhého humanistického metodického semináře pro učitele s důrazem na vyučovací metody, efektivní komunikační dovednosti a nenásilný přístup se zúčastnilo 61 učitelů z celé Keni ve dvou pětidenních turnusech.

V humanistickém komunitním centru Island of Hope na ostrově Rusinga jsme spolu s keňskými organizátory uskutečnili prožitkový interaktivní seminář, jehož záměrem bylo poskytnout keňským učitelům co největší škálu univerzálně využitelných vyučovacích metod a aktivit. Kromě samotného praktického vyzkoušení nejrůznějších aktivit z připraveného manuálu měli učitelé prostor ke společnému sdílení svých vlastních zkušeností a postřehů z praxe.

Video: Druhý humanistický metodický seminář pro učitele

Velkým tématem bylo „zasvěcení“ učitelů do konkrétních kroků nenásilné respektující komunikace, která je velice odlišná od tamního tradičního autoritativního přístupu s aktivní rolí učitele. Poznatky z tohoto jednodenního „minisemináře“ měli učitelé možnost uplatňovat a diskutovat v průběhu celého semináře. Tyto komunikační dovednosti mohou učitelé zdokonalovat díky studiu knihy „How to Talk so Kids can Lear“ (A. Faber, E. Mazlisch), jejíž tři výtisky jsme poskytli třem nejaktivnějším spolupracujícím komunitám v Keni.

Představením projektu Výchovy k Nenásilí, který jsme zahájili v ČR již v roce 2005, jsme chtěli keňské učitele inspirovat k aktivnímu využívání námi zpracovaného pilotního manuálu či jeho částí v rámci „aktivně-nenásilné“ osvěty ve škole, rodině i komunitě. Jednodenní seminář spojený s prezentací tohoto projektu, s praktickým vyzkoušením několika ukázkových aktivit a následným předáváním knowhow pro potenciální lektory se sešel s velkým ohlasem a pozitivními reakcemi.

V závěru semináře vytvořili učitelé aktivní skupinu, která si dala za cíl rozšiřovat nově získané dovednosti (metodické, komunikační i nenásilné) ve svém okolí s naší podporou na dálku. Náš cíl, a to inspirovat učitele a motivovat je k aktivnímu předávání nově získaných dovedností a postojů dál, se tedy (alespoň dle závěrečného pozitivního naladění učitelů) zdařil.

 

1

Dokumentární fotografie z Keni Ester Starman
3. ZŠ Neratovice
Výstava podporuje projekt Voda pro Kauti.

TOP Kavárna Neratovice, T.G. Masaryka 404
Výstava dokumentárních fotografií. Fotografie jsou prodejné a podporují právě probíhající projekty Centra Narovinu v Keni.

Po mojom mesacnom junovom posobeni na Island of Hope, vyplnenom vacsinou pracou na klinike a edukativnymi prednaskami, dorazila v piatok, 1.7. na Rusinga Island velka, cesko slovenska delegacia v zlozeni Zuzka, Maruska, Tomas a Ivana. Prvy tyzden po prichode sa niesol v znameni reorganizacie kliniky a zoznamovanim sa s novym personalom t.j. CO- Maurine a dvoma nurse – Jack a Evelyn.

Podnikli sme taktiez oficialnu navstevu Mbita district hospital za ucelom zoznamenia sa s miestnym staffom, vyzdvihnutia liekov a materialu pre laboratorium. V ramci pracovnych stretnuti sme riesili technicke nedostatky na klinike ako bol nedostatok teplej vody alebo elektriny. Problem s teplou vodou sa nam podarilo vyriesit, eletrika vyzaduje opravu solarnych panelov co zaberie dlhsi cas.

Po odchode Zuzky a Marusky sme obdrzali zasielku liekov z MEDSu. Pustili sme sa teda do organizacie lekarne a pharmacy na klinike. Rozhodli sme sa pokracovat v systeme evidencie spotreby liekov, s ktorym zacali Zuzka a Maruska, bohuzial za Rodionovho posobenia tento system nepokracoval. Znacnu cast vikendu sme stravili velkym upratovaim delivery room, Laurinej a nasej office.

Dalsi tyzden sa niesol v znameni beznej prace na klinike plus preventivnych prehliadok pre baby a middle class z nasej nursery. V piatok sme sa zucastnili slavnostnej ending term ceremony.

26.-28.7 sme sabsolvovali s detmi skolsky vylet do Kisumu, ktory sme spojili s vybavovanim kyslika pre kliniku. Uspesne sme obdrzali cylinder s kyslikom, bohuzial po prichode spat na Rusingu sme zistili, ze zavit na redukcnom ventile, ktory zakupil Rodion sa nezhoduje so zavitom na cylindri, co sa budeme snazit vyriesit pri najblizsej ceste do Kisumu. Po navrate s vyletu sme zacali s preventuvnymi prehliadkami sponzorovanych deti, ktore v nepravidelnych intervaloch pokracuju az doteraz. Vzhladom k velkej spotrebe HIV testov, ktore sa pouzivaju v ramci preventivnych prehliadok, sme muesli este dvakrat navstivit laboratorium v Mbita district hospital, kde nas tymito testami zasobuju. Posledny julovy tyzden sme sa po dohode s riaditelmi okolitych secondary school rozhodli, pokracovat v edukativnych prednaskach, tentokrat zameranych na prakticku vyuku prvej pomoci. Navstivili sme Kakrigu, Kamasengre a Tom Mboya secondary school, kde sme trenovali skupinku studentov a snazili sme sa zlepsit ich znalosti prvej pomoci nielen na teoretickej ale hlavne na praktickej urovni.

V auguste sma sa venovali viac menej praci na klinike a dokoncievaniu preventivnych prehliadok. 6.8. dorazila na Rusinga island koordinatorka projektu z CR Dana Feminova. Konali sa meetingy ohladom sucasnosti a buducnosti kliniky. Navstivili nas zastupcovia Mbita district hospital, ktori schvalili dalsie posobenie nasej kliniky nielen ako out patient ale aj in patient zariadenia. V sucasnej dobe dohadujeme dalsiu spolupracu aj s miestnymi predstavitelmi organizacie FECES ohladom moznosti poskytovania ARV teprapie pre HIV posit pacientov v nasom stredisku, ktora by sa mala zacat uz buduci tyzden.

Snazili sme sa zorganizovat aj mobilnu kliniku na Mufanfane, bohuzial kvoli pocasiu a zlyhaniu miestnej lodnej prepravy (lod neprisla) sa nam to nepodarilo.

13.8 dorazil na Rusinga Alex, ktory nas vystrieda a ostane tu 4 mesiace.

15. a 16.8. chceme podniknut este poslednu pracovnu cestu do Kisumu, kde musime doobjednat lieky, ktore nie je mozne dostat z MEDSu a taktiez sa budeme snazit vybavit novy redukcny ventil na kyslikovu bombu, aby sme ju mohli zacat pouzivat.

21.8. odchadzame do Nairobi, kde stravime pred odletom este tyzden.

Myslime si, ze kliniku zanechavame v dobrom stave a pokial bude miestny staff pracovat minimalne tak ako doteraz v spolupraci s dobrovolnikmi z Europy mame velku sancu posunut sa vpred, rozbehnut ARV a TB kliniku a zlepsit sluzby poskytovane komunite.

 

Rusinga Island, 14.8.2011
Daniela Farkasovska, Ivana Stoffova

 

1

Ve čtvrtek 20.10. proběhla v pražském klubu Roxy Afrika party. Večer byl zpříjemněn hudbou kapel Ekvator, BATOCU či Jahtec Jammin´Job. Africkou atmosféru doplnila výstava fotek zobrazující rozvojové projekty v Keni a Guineji, i prodej afrických výrobků v podobě náhrdelníků, náramků i různých látek či obrazů... 

Akce měla kromě tance a zábavy také benefiční charakter, cílem bylo informovat veřejnost o projektech zahraniční rozvojové spolupráce a globální rozvojové výchovy. Večer byl zastřešen projektem „Výchovou k jednotě a partnerství lidí na celém světě” (Through Education towards a Universal Human Nation), který byl zahájen v roce 2010 díky finanční podpoře Evropské Unie a Ministerstva zahraničních věcí ČR. 

1

Zajímá vás Afrika a chcete se o ní dozvědět něco více? Chcete si zabubnovat s konžským bubeníkem a zazpívat se zpěvákem z Angoly?

 
Pokud ano, srdečně Vás zveme na malou studentskou konferenci s workshopy

„Kapka Afriky / Kapka pro Afriku“,

jejímž cílem je blíže představit africký kontinent a jeho kulturu, upozornit na vybrané problémy tamějšího života a pomocí interaktivních workshopů „Afrika nevšedníma očima“ ukázat studentům možnosti zapojení multikulturní výchovy do výuky na základních a středních školách. Konferenci pořádá nezisková organizace Centrum Narovinu ve spolupráci s Katedrou hudební výchovy Pedagogické fakulty UK.
 
KDY: sobota 26. 11. 2011 od 9:00 do 15:30
KDE: Pedagogická fakulta, M. D. Rettigové 4, Praze 1 - Velký sál
 
Předběžný program:
 
Čtyři bloky přednášek s diskusemi a workshopy se zaměřením na témata:
  • Kontinent Afrika = bohatství různorodosti
  • Afrika a rozvojová spolupráce
  • Kultura Afriky - hudba, výtvarné umění, odívání
  • workshopy „Afrika nevšedníma očima“ (poznávání života a kultury v Africe, hudební a výtvarný workshop)
   
Doprovodný program:
  •  výstava fotografií z Keni
  •  výstava zboží a obchůdek Fair Trade
Konference je otevřena široké veřejnosti (tuto pozvánku je tedy možno dále šířit).
 
Budeme se těšit na Vaši účast.
 
Za Centrum Narovinu
a Katedru hudební výchovy PedF UK
 
PhDr. Magdalena Saláková

Prvního listopadu pokřtila Vypsaná fixa v paláci Akropolis své nové album a vyrazila na turné. V rámci koncertů bude také probíhat prezentace rozvojového projektu „Ostrov Naděje“, který se Vypsaná fixa rozhodla podpořit. Prodejem placek chce kapela sehnat finance na pořízení traktoru, který by projektu pomohl v dalším rozvoji a soběstačnosti. Více informací v tiskové zprávě.

Vypsaná fixa pokřtí „Detaily“ a vyrazí na turné

Nedávno vydané album „Detaily“ se dočká svého oficiálního křtu 1. listopadu v Paláci Akropolis. Album Vypsané fixe pokřtí filmový režisér Bohdan Sláma, kterému do jeho nového filmu „4 slunce“ nahrála kapela hudbu. Koncert doprovodí „sídlištní projekce“, jejíž autory budou fotograf Dan Vojtěch a bubeník Vypsané fixy Pítrs. V rámci koncertu proběhne také prezentace rozvojového projektu „Ostrov Naděje“, který se Vypsaná fixa rozhodla podporovat. „ Pítrs se seznámil s ředitelkou projektu Danou Feminovou a na základě jejích informací, které nám sdělil, jsme se rozhodli alespoň trochu pomoci. V podstatě jde o to, aby se na chudý ostrov Rusinga Island v Keni, který je plný hladových dětí, pořídil traktor, díky kterému by místní domorodci dostali z půdy víc jídla. Navazujeme tím na naši dlouhodobou spolupráci s Adopcí na dálku,“ vysvětluje podporu zpěvák Márdi.

Před samotným koncertem vystoupí se svým „komiksovým“ představením Svět podle Fagi královéhradecké divadlo Dno. Na koncertě bude samozřejmě v prodeji i nové album Detaily na fyzických nosičích. Digitálně lze stále ještě album stahovat na www.tmusic.cz.

Vypsaná fixa vyslala do světa další dva nové videoklipy z alba Detaily. Prvním z nich je Show pana Loba, který během focení natočil fotograf Dan Vojtěch.

Videoklip můžete zhlédnout zde: http://www.youtube.com/watch?v=g82EgBmwCGo

Druhým videoklipem je animovaný klip Nájemník, jehož autorem je opět člen fixy, tentokrát baskytarista Mejn. Videoklip můžete zhlédnout zde: http://www.youtube.com/watch?v=fR2eHK3_syY

1. listopadem také začíná „detailní turné“, během něhož Vypsaná fixa navštíví dvacet českých a moravských měst.

Vypsaná fixa „Detaily tour“

1. 11. Praha – Palác Akropolis (křest nového alba)

4. 11. Olešná u Havlíčkova Brodu – Kulturní dům

5. 11. Ústí nad Labem – Doma

8. 11. Brno – Fléda

11.11. Frýdek Místek - Stoun

12.11. Krnov – Kofola

16.11. Pardubice- ABC klub

18. 11. Jablonec na Nisou – Klub Na rampě

19.11. Kojetín - KD

24. 11. České Budějovice – KD Vltava

26.11. Bystřice Nad Pernštejnem - Sokolovna

29.11 Ostrava - Garage

30. 11. Olomouc – U klub

2.12. Zlín- Golem

3.12. Chlumec Nad Cidlinou - KD

9. 12. Litomyšl – Kotelna

10. 12. Kadaň – Orfeum

15. 12. Plzeň – Šeříkovka

17. 12. Jaroměř – Bastion

26. 12. Český Brod – Lidový dům

www.vypsanafixa.cz

http://www.facebook.com/#!/vypsanafixa

http://www.palacakropolis.cz/

 

1

David Švejnoha a Vašek Soukup (www.svejnoha.cz)
ZOO Jihlava 

Série působivých fotografií z nejchudších částí Keni. Fotografie vznikly při fotodokumentaci afrických projektů. Pohled do nešťastného života největších slumů Afriky.

Obrazy ze škol a sirotčinců, pohledy na veselé a usměvavé obličeje afrických dětí a nahlédnutí do smutných očí dětských čichačů lepidla na periferii Nairobi. Fotografie jsou prodejné a podporují projekt Voda pro Kauti.

Během víkendu 24.-25. září proběhla distribuce potravin, které byly nakoupeny v rámci potravinové sbírky do postižených oblastí Keni.

Byl to velmi dojemný zážitek, protože jsme měli možnost osobně mluvit se všemi rodinami. Podle jejich slov v takovéto množství potravin vůbec nedoufaly.

Cílovou skupinou bylo 119 rodin, které máme v programu Adopce na dálku, a dalších 20 rodin z postižených oblastí.

Jedná se o rodiny z Východní Provincie Keni, konkrétně z oblastí Athi River, Kauti, Makueni a Mavoloni. Protože jsme si byli jisti, že na setkání při předávání potravin přijdou i další staří lidé, kteří sice pozváni nebyli, ale také trpí nedostatkem, připravili jsme pro tyto případy malé balíčky a rozdali je dalším dvaceti rodinám.

Rodiny, které jsou zařazeny v programu Adopce afrických dětí na dálku, obdržely tyto potraviny: 90 kg kukuřice, 90 kg fazolí, 20 kg rýže a 10 kg tuku na vaření. Rodinám vydrží tyto potraviny průměrně na 4 měsíce. Menší balíčky obsahovaly 5 kg tuku na vaření, 4 kg rýže, 24 kg kukuřice a 24 kg fazolí.

A zde připojuji vyjádření opatrovnice dětí Mwatu Makau (41706) a Mutio Makau (41707), které jsem si poznamenal:

“Slzy, které dnes vidíte na mém obličeji, patří jednomu z mála dnů, kdy bylo vše, co se stalo, překryto slzami radosti. Žiji s pěti sirotky, dva jsou od mého syna, tři od mé dcery, oba zemřeli. Dvě z těchto dětí jsou HIV pozitivní, další dítě trpí epilepsií. Bojuji za všechny tyto děti, to oni mi vždy dají důvod brzy ráno vstát a shánět jídlo. Během posledních čtyř dnů čtyři z nás nejedli... to málo, co jsem sehnala, jsem dala těm dvěma, které jsou HIV pozitivní, aby měli energii přijímat své léky. My ostatní jsme se živili jen ovesnou kaší. Nemůžu uvěřit tomu, že dnes mám tolik jídla. A ještě víc se mi nedaří představit, že toto jídlo jsem dostala od přátel, které asi nikdy ve svém životě nepotkám. Ať jim Bůh všem žehná.“

Později jsme se dozvěděli, že i sousedé pomáhali s jídlem těmto dvěma dětem, které jsou HIV pozitivní. A že stejná situace byla ve všech rodinách – rodiny byly bez jídla dva dny nebo měli jen jedno jídlo na den.

Přikládám několik fotografií z různých míst. Natočili jsme také video, které pošlu do České republiky.

Velké objetí všem,

Ken Okongo

-----

Dobrý den,

v několika větách bych zde rád nyní vyjádřil pocit, který pociťujeme po přijetí Vaší potravinové pomoci z ČR a který cítila i celá komunita Kauti po obdržení velké pomoci od našich českých přátel. Bylo to nádherné. Od té doby, co naše oblast trpí nedostatkem deště, neroste dostatečné množství plodin na obživu. Děti často chodí do školy hladové, a nemohou se proto soustředit na vyučování kvůli prázdnému žaludku. Mnohé z nich musí chodit hledat levnou práci. Díky naší vážené kanceláři v Nairobi a Česku je však nyní alespoň dočasně problém vyřešen. Učitelé jsou šťastní, děti už ani neusínají ani nechybějí ve škole, protože mohou opět jíst doma i ve škole.

V zastoupení komunity Kauti mohu s radostí a štastně říci "díky" za tento způsob pomoci v době nedostatku a hladomoru. Všichni z celé oblasti jsou velmi šťastni za Vaši podporu. Mnozí z nich skrývali slzy radosti a štěstí.

Josephat King´oo

1

Dobrý den,

po svém návratu z Keni bych se s Vámi velmi ráda podělila o dojmy a informace ze situace, kterou poslední týdny sledujeme v televizních zprávách. Jak asi víte, některé oblasti Keni jsou zasaženy dlouhotrvajícím suchem, které vyústilo v hladomor - statisíce lidí trpí nedostatkem vody a jídla.

Zvířata, na kterých jsou tyto kmeny často úplně závislé, zemřela a situaci na severu zhoršuje i obrovský příliv uprchlíků ze Somálska, kde složitou situaci hladomoru stěžují i válečné boje. Přesto, že tato situace zvyšuje ceny potravin v celé zemi a základní potraviny jsou od začátku roku až třínásobné, vzbudila tato situace vlnu solidarity a probíhá kampaň "keňané keňanům", ve které už se podařilo vybrat milióny na rychlou potravinovou pomoc nejhůře postiženým oblastem.

Před týdnem jsem měla možnost navštívit jednu z postižených oblastí, kde máme "adoptované děti" v našem programu a kde se již několik let snažíme přispět k řešení problematického přístupu k vodě - Kauti. Náš projekt "Voda pro Kauti" sice už pomáhá lidem z nejbližšího okolí a mají alespoň přístup k pitné vodě, ale na zavlažování farem a tedy možnost vypěstovat si jídlo i v těchto obdobích sucha to zatím nestačí. Vláda sice v těchto oblastech již začala distribuovat jídlo, ale jeho přísun je velice omezený a nedostává se na všechny.

Protože v našem programu "Adopce afrických dětí" máme asi 120 dětí z těchto postižených oblastí, ráda bych vás poprosila o pomoc formou finanční sbírky, která by zajistila možnost nakoupit základní potraviny (velký pytel kukuřice a fazolí) pro každou rodinu těchto 120 dětí tak, abychom jim pomohli překlenout toto náročné období. Pro nákup jídla, který by vydržel šestičlené rodině alespoň 1 měsíc bychom potřebovali asi 2500,- Kč.

Pokud byste chtěli a mohli přispět, budeme vděčni za jakoukoliv částku - vše co vybereme v této sbírce rozdělíme mezi rodiny "adoptovaných dětí" v těchto postižených oblastech a o všem vás samozřejmě budeme informovat. Sbírku bychom chtěli ukončit 10.9., abychom mohli už v půlce září jídlo nakoupit a předat.

 

Předem velice děkuji za každý příspěvek, za Vaši spolupráci i ochotu pomáhat.

S pozdravem

Dana Feminová

Centrum Narovinu

www.adopceafrika.cz

 

Sbírka pro potravinovou pomoc rodinám "adoptovaných dětí" v postižených oblastech Keni

termín sbírky: 26.8. - 10.9.

 

variabilní symbol: 999

 

Bankovní spojení:

Česká Republika: KB-Praha 5, č.ú. 19-1460510217/0100

Slovensko: ČSOB-Zvolen, č.ú. 4001055909/7500

 

Chudí a proti nemocem bezbranní obyvatelé ostrova ve Viktoriině jezeře v Keni už nejsou se svými zdravotními problémy sami. Otevření medicínského zařízení na Rusinga Island je posledním projektem Ostrova Naděje Centra Narovinu.

Vedle školy, školky a sirotčince vyrostla klinika, která se pokouší bojovat s nedostupností zdravotní péče pro místní nemocné. Špatná dosažitelnost lékařské pomoci na ostrově je jednak fyzická (skutečná vzdálenost nemocnic či nedosažitelnost dopravních prostředků), jednak finanční (zdravotnictví je převážně financováno přímou platbou pacientů). Nemocní proto bývají svými příbuznými do nemocnic dopravováni v tak pokročilém stadiu nemoci, že ani maximální možné úsilí jejich zdravotní stav není schopno zvrátit. Klinika Centra Narovinu zahájila provoz na jaře 2010 pouze s místním středním zdravotním personálem. Díky podpoře Vysoké školy zdravotnictví a sociální práce sv. Alžbety v Bratislavě mohl být tým záhy posílen o dvě lékařky ze severní Moravy, Zuzanu Fajkusovou a Marii Tichou.

Co vás přimělo opustit poklidné vody domácích nemocnic a vypravit se léčit do Afriky? Co jste od Keni očekávaly?

Marie: Už za studií jsem chtěla vycestovat někam, kde je lékaře potřeba více než v Evropě. Mezi množstvím lékařů v Africe a Evropě je velký nepoměr, např. kdyby v Brně byla stejná hustota lékařů jako v Keni, bylo by jich jen asi 50! A tento nedostatek lékařů má v Africe především pro venkov nepříjemné důsledky. Na Rusinga nebylo možné sehnat afrického lékaře i přes nabízených tisíc Euro měsíčně. Aby se místní doktor nechal zaměstnat mimo velká města, musí se finanční nabídka pohybovat minimálně okolo dvou tisíc Euro za měsíc. V Nairobi si šikovní lékaři přijdou dokonce na ještě slušnější peníze. Tak proč by se trmáceli někam do nepohodlí – a ještě za nízký plat.

Zuzana: Na rozdíl od Marie pro mě Afrika novinkou nebyla. Měla jsem za sebou tříměsíční pobyt v nemocnici v Etiopii, a tak jsem věděla, že nejlépe je nemít žádná očekávání. V Africe funguje vše naprosto odlišně a nevyzpytatelně, proto jsme chtěly, po mých „hladových“ zážitcích z Etiopie, mít jistotu alespoň v tom, co budeme jíst. Do Keni jsme si vezly čtyřicet kilo jídla a musím říct, že jsme toho ani na chvíli nelitovaly.

Vzpomínáte si na první dojmy z areálu Ostrova Naděje a z kliniky?

Zuzana: Centrem jsme byly příjemně překvapeny. Pěkné budovy s upraveným trávníkem, to se v Keni jen tak nevidí. Naše zdravotní zařízení je stoprocentně nejhezčím zařízením na celém ostrově.

Lidé na nás už zpočátku působili sympaticky, ale bylo velmi obtížné, v některých případech až nemožné, je od sebe rozpoznat. Všichni měli tmavou pleť, krátké černé vlasy a bílé zuby… Naučit se rozeznávat děti ze sirotčince nám trvalo celé dva měsíce. Mezi černochy musíte využít takových rozpoznávacích znaků, jako je pěkný úsměv, dolíčky ve tvářích, styl pohybu apod.

Marie: Na klinice jsem byla hodně příjemně překvapená z laboratoře. Očekávala jsem tak maximálně mikroskop, ale množství diagnostických zařízení a dalšího vybavení, které jsme měli k dispozici, bylo na místní poměry ohromující.

Co vás na klinice vedle práce lékařky ještě čekalo za povinnosti?

Marie: Několik prvních týdnů bylo naší hlavní náplní sledování práce místních pracovníků, organizace práce na klinice, objednávání léků, vedení lékárny a následná reorganizace celého chodu kliniky. Klíčové bylo navázání spolupráce s okolními zdravotnickými zařízeními a vládními institucemi tak, abychom zajistily zvláště přístup k lékům a zdravotnickým potřebám zdarma distribuovaným keňskou vládou. Především šlo o antimalarika první volby (Coartem), speciální formule pro podvyživené děti, testovací sety na HIV aj. I přes počáteční byrokratické ústrky se podařilo zajistit plynulé zásobování naší kliniky těmito léky. Jde však především o budoucí spolupráci. Prozatím je potřebný materiál hrazen z dotací rozvojové pomoci SlovakAid, stejně tak i platy místního personálu. Do budoucna je však plánováno, aby byla klinika nezávislá na finanční podpoře z Evropy, takže je velice důležité navázat maximální spolupráci s místními úřady a vyškolit schopný místní personál.

Zuzana: Náš pracovní den začínal obvykle kolem osmé hodiny ráno. V ideálním případě už pracovnice na příjmu začala zapisovat příchozí pacienty. Registrační hodiny oficiálně trvaly do 15 hodin, ale dalo nám hodně práce pacientům vysvětlit, že je pro ně výhodnější chodit na kliniku dopoledne. Asi 3 měsíce jsme ztratily chybou v komunikaci, protože jsme zjistily, že den začíná v Keni v 6 ráno, což je hodina 0. Když jsme tedy pacientům kladly na srdce, ať přijdou v osm hodin, znamenalo to pro ně vlastně 14 hodin. A tak pro jistotu přišli až ve čtyři odpoledne. Denně jsme ošetřily asi 30 pacientů. Jejich počet závisel nejvíce na počasí – v dešti je obtížné se na kliniku dostat. Pokud ale bylo pěkně, což bylo většinou, pracovní doba se protahovala do pozdních odpoledních hodin. Večer a v noci jsme se střídaly na službách s místním personálem, který tvořila 1 „clinical officerka“ (taková lepší evropská zdravotní sestra) a 1 až 2 zdravotní sestry. Podobně jsme se střídaly i na víkendové služby, aby byl vždy někdo na klinice k dispozici.

Musely jste někdy improvizovat při ošetřování pacientů kvůli nedostatku zdravotnického materiálu nebo neznalosti místních nemocí?

Zuzana: Při ošetřování pacientů jsme musely improvizovat téměř vždy. Zejména obvazové materiály, které se používají u nás, jsou velmi nákladné a v Africe nejsou vůbec dostupné. Stříkaček, jehel, infuzních setů a rukavic jsme měly dostatek, ale kvalitou se nedají srovnat s materiály používanými v Evropě. Léků bylo dostatek a měly jsme prakticky vše, co jsme potřebovaly. Situace v Keni je ohledně léků spíše opačná. V obchodě si můžete koupit jakýkoli lék bez předpisu a užívat jej, jak vás napadne. To může vést jednak k poškození pacienta (těhotná žena, nevhodné dávkování, pozdní příchod k lékaři), ale také se vytváří podmínky ke ztrátě citlivosti mikrobů na dané léky.

Marie: Navíc se někdy stane, že vám špatně poradí při nákupu léků i přímo v lékarně,což může mít pro nemocného nepříjemné důsledky. Ani my, bohužel, jsme nebyly všemocné. Klinika z počátku fungovala jen jako ambulance a my jako lékaři prvního kontaktu. Obvykle si lidé stěžovali na bolesti hlavy, horečku, průjem, nebo prostě něco… Většinou se za tím skrývala malárie, tyfus, améba… Někdy však byly stesky našich pacientů zajímavější: „Už patnáct let mě bolí v pravém podžebří…“ „Už pět let mám kašel…“ A teď, babo raď. Tyto kuriózní případy se naštěstí objevily v první vlně příchozích pacientů. Pak ustaly.

Lékaři v Evropě si stěžují, že se lidé přestali obávat nákazy HIV. Pro mnohé Evropany to je obehraná písnička. Je to stejné i na Rusinga Island?

Zuzana: Ještě před několika lety bylo AIDS stále velkým tabu. Považovalo se za ostudné nechat se otestovat, přiznat se k pozitivitě. I nyní místní přistupují k AIDS poněkud rozporuplně. Na jedné straně se zdá, že toto téma je na denním pořádku. Na každém kroku vidíte bilboardy s reklamou na kondomy a je mnoho míst, kde je možno nechat se zdarma vyšetřit. Jejich kapacita však není veřejností zdaleka využita. Proč? Mnozí si stále nepřipustí, že by se problematika AIDS mohla týkat i jich samotných. Na druhé straně jsme viděly hodně případů mladých lidí, vlastně dětí, které se nakazily sexuálním kontaktem. Počet nově nakažených osob stále roste. Začít s edukací o AIDS je důležité určitě již u dětí na základní škole a to na i na prvním stupni. Když je dětem jedenáct let, může být na prevenci už pozdě. Přednášky a diskuze ve školách považuji za nejefektivnější. Jen tak je možno vychovat novou generaci, která se bude k problému AIDS stavět aktivně a zodpovědně. Ke snížení šíření AIDS je podstatné také vyhledávání nových případů a důsledná léčba. Zorganizovaly jsme tzv. „ HIV camp“, kde zdravotníci testovali děti i rodiče v areálu školy. Podařilo se tak odhalit několik pozitivních dětí, které nyní snad budou mít větší šanci prožít své dětství jako děti.

Marie: Je opravdu hodně těžké bojovat s AIDS tam, kde muži nabízejí placený sex dívenkám z páté třídy a kde se ve 13 letech holčičky vdávají a stávají se matkami, aniž by se snažily ukončit alespoň základní vzdělání. Navíc sex funguje v místní rybářské komunitě i jako platidlo. Nesmíme ale přestat bojovat, protože šance vše zvrátit tu stále jsou.

Jsou pro Rusinga některé nemoci specifické? Není tajemstvím, že voda ve Viktoriině jezeře je trvale kontaminována.

Zuzana: Na Rusinga Island a v celé provincii Nyanza je nejvyšší výskyt HIV z celé Keni, dosahuje dle WHO až 24%, tzn. téměř každý čtvrtý člověk je nakažený. Co se týká ostatních nemocí, pobřeží Viktoriina jezera se vyznačuje celoročním výskytem malárie, která v Keni patří mezi nejčastější příčiny úmrtí. Dost časté, ale většinou nepoznané, jsou nákazy schistosomami – parazity přežívajícími v jezeře. Promořenost obyvatelstva je vysoká, ale nedokonalá diagnostika neumožňuje všechny případy rozpoznat a léčit. Také výskyt tuberkulózy je na ostrově vysoký, hlavně ve spojitosti s AIDS. Stejně jako v celé Keni jsou na ostrově časté střevní nemoci způsobené amébami a jinými parazity.

Marie: Naštěstí se místní lidé, pro které je jezero jediným zdrojem vody, naučili používat tablety na čištění vody nebo alespoň vodu převařit. I tady zaúčinkovala osvěta a situace se zlepšuje.

Jaký je hlavní rozdíl mezi vnímáním zdravotní péče u nás a v Keni? V jak se v tomto kontextu jeví zařízení Ostrova Naděje?

Zuzana:. Největším rozdílem mezi Čechy a Keňany je asi pohled na zdravotnictví jako celek a jeho úlohu ve společnosti. V Keni je obvyklý poměrně komerční pohled na zdraví člověka: máš peníze = máš právo být léčen = máš právo na život a opačně. Nakonec jsme našli společnou cestu i ohledně registračních poplatků na klinice. Byl zaveden sociálně výhodnější systém, kdy pacienti zaplatí určitou sumu při příchodu na kliniku (odpovídající zhruba 30-40 Kč) a dostane se jim maximální péče i léčby. Protože v Keni je veřejné pojištění pro většinu obyvatel nedostupné, pacienti ve státních zařízeních vždy platí každý výkon, podání léku, zdravotnický materiál i léky zvlášť, takže konečná částka za několik dnů hospitalizace se může vyšplhat hodně vysoko. Protože pacienti dopředu nevědí, kolik je léčba bude nakonec stát a jestli na ni budou mít, často se rozhodnou do nemocnice vůbec nejít.

Marie: Činnost tohoto centra je postavena na spolupráci běloch – černoch. Vše, co se podařilo vybudovat, vzešlo z Afričanů. Oni nejlépe vědí, co jim chybí a co potřebují. A Evropané jim jen pomohli uskutečnit jejich přání. Hlavní rozdíl vidím v tom, že se zde snažíme uplatňovat „evropské“ prvky. Děti se ve škole učí dochvilnosti, zodpovědnosti za sebe, za svůj život, učí se správně rozhodovat, učí se vařit, uklízet. Učí se obstát ve skutečném životě. Ve zdravotním středisku platí zásada: hlavně pomoci člověku bez ohledu na to, zda na to má peníze.

MUDr. Marie Tichá: Narodila se v Opavě v roce 1983. Vystudovala lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. V současnosti pracuje třetím rokem na hematoonkologii v Brně.

MUDr. Zuzana Fajkusová: Pochází z Krnova. Narodila se v roce 1985. Také vystudovala LF na Univerzitě Palackého v Olomouci. Nyní je lékařkou Infekčního oddělení Slezské nemocnice v Opavě.

1